Pěstování okurek ve skleníku nebo fóliovníku má svá specifika oproti pěstování na volném záhoně. Vycházet musíme především z menšího prostoru a odlišných klimatických podmínek. Ve skleníku budeme mít vždy méně plochy než na zahradě, a proto musíme prostor využít na maximum.

Vertikosystém: Využijte prostor do výšky

Okurky ve skleníku nepěstujeme volně na zemi, ale využíváme takzvaný vertikosystém. Rostliny necháváme pnout po síti nebo provázcích. Tímto způsobem výrazně zvýšíme výnos, protože na malé ploše získáme velké množství plodných výhonů. Okurka pěstovaná ve skleníku může dorůst až do délky 15 metrů. Takového výsledku však pěstitelé dosahují jen při intenzivním hydroponickém pěstování bez půdy u speciálně vyšlechtěných partenokarpních hadovek. V běžných podmínkách v půdě dorůstají salátové okurky do výšky kolem 4 metrů, nakladačky ještě méně. S tímto faktem počítáme již při výsevu a výsadbě – volíme větší spon a menší počet rostlin než při venkovním pěstování.

Vertikosystémem má mnoho výhod

Vertikosystém přináší i další výhody:

• Sběr okurek je mnohem snadnější, protože se nemusíme ohýbat až k zemi.
• Sklizené plody zůstávají čisté.
• Porost roste do výšky, je vzdušnější a rosa z listů rychleji osychá. Díky tomu se ve skleníku v podstatě nesetkáme s plísní okurkovou.

Správná zálivka je základ úspěchu

Dbáme na to, aby zálivka byla vydatná – ideálně alespoň 20 litrů vody na 1 m² (což odpovídá 20 mm srážek).

Abychom předešli chorobám, zaléváme okurky vždy ke kořenům, nikdy ne na listy. Ideální řešení představuje kapková závlaha, ale v menším skleníku si vystačíme s konví nebo hadicí. Během horkého léta zaléváme každý den nebo obden podle typu půdy. Těžší půdy udrží vlhkost déle než lehčí, písčité půdy. Zálivku aplikujeme nejlépe večer nebo ráno a používáme odraženou vodu. Příliš studená voda ze studny nebo z vodovodu může rostlinám způsobit teplotní šok, který zbrzdí jejich růst i plodnost. Voda z vodovodu navíc obsahuje chlór, který okurky snášejí velmi špatně. Pokud ji však necháme alespoň jeden den odstát v otevřené nádobě, chlór vyprchá.

Zaléváme vždy ke kořenům – ne na list

Pozor na vadnutí okurek a půdní patogeny

Nejzávažnější chorobou ve skleníku je vadnutí okurek. Napadená rostlina vypadá ráno zdravě, ale kolem poledne zvadne, přestože má dostatek vody. Přes noc se sice vzpamatuje, ale další den se situace opakuje a po několika dnech rostlina uhyne. Tuto chorobu způsobují houby žijící v půdě. Jednou z možností obrany je vyvezení zeminy do hloubky 30 cm a její nahrazení novou, neinfikovanou ornicí. Pokud patogeny nebudou mít hostitele po dobu 2 až 3 let, z půdy zmizí.

Nejzávažnější chorobou je pak vadnutí okurek

U okurek, ale i rajčat a paprik, můžeme situaci vyřešit také jinak. Pěstujeme je v polyetylenových pytlích nebo jiných nádobách o objemu 10–15 litrů naplněných rašelinovým substrátem. Na dně nádob musíme vždy udělat odtokový otvor. Mezi další možnosti ochrany patří pravidelná zálivka půdním fungicidem (např. Previcur nebo Magnicur Energy) nebo roubování okurek na tykev fíkolistou. Ostatní choroby, jako je plíseň okurková nebo padlí, se ve skleníku vyskytují spíše výjimečně.

Jak si poradit se škůdci bez nadmíry chemie

Pokud musíme použít insekticidy, mysleme na ochrannou lhůtu, která v době sklizně trvá obvykle několik dní.

Mšice, třásněnky a molice se ve skleníku mohou rychle přemnožit, protože zde chybí jejich přirození nepřátelé. Okamžik, kdy musíme sáhnout po chemickém postřiku, však můžeme výrazně oddálit. Stačí do skleníku rozvěsit žluté a modré lepové desky. Žlutá barva láká molice a mšice, modrá zase třásněnky. První škůdci se zachytí na deskách a zahynou.

Svilušky jsou nejzávažnější škůdce ve skleníku

Nejvýznamnějším skleníkovým škůdcem jsou svilušky, na které lepové desky neúčinkují. Zde pomůže pouze pečlivá kontrola. Každý den prohlížíme listy, zda se na nich neobjevuje drobná žlutavá mozaika. Na spodní straně takového listu pod lupou uvidíme pohybující se svilušky. Napadený list opatrně odstraníme, vložíme do mikrotenového sáčku a vyhodíme do popelnice – nikdy ho nedáváme na kompost. Pokud se svilušky rozšíří na celou rostlinu a vytvoří pavučinky, musíme použít akaricidy. Po ukončení sezóny nezapomeneme na prevenci. Celý vyklizený skleník vystříkáme silnější koncentrací insekticidu, nebo jej vysíříme zapálením sirných knotů či svíček v utěsněném prostoru.

Které odrůdy okurek vybrat do skleníku?

Partenokarpie je jednoduše řečeno tvorba plodů bez opylení, čili taková rostlina má převážně jen samičí květy a i bez opylení se její plody vyvíjejí dále. V převážné většině nevytváří semínka a když ano, tak velice málo.

Ve vyšších polohách, kde se nedaří venkovním nakladačkám, můžeme ve skleníku pěstovat i je. V ostatních oblastech doporučuji pěstovat salátové okurky, které plodí až do podzimu. Volit můžeme mezi klasickými odrůdami a hadovkami (partenokarpními odrůdami).

Zvláště u nakladaček je třeba sklízet co nejčastěji, v plné plodnosti i každý den nebo obden

Partenokarpní odrůdy poskytují vyšší výnosy, ale jsou dražší a citlivější na výkyvy teplot a choroby. Hadovky jsou navíc vyšlechtěné pro hydroponii. V běžné skleníkové půdě nedosáhnou svého plného potenciálu, protože mají slabší kořenový systém, který nedokáže odolávat půdním patogenům. Mají také vodnatější chuť. Pokud nevlastníme vytápěný skleník, sázíme raději odolnější klasické salátové okurky.

Doporučené odrůdy pro váš skleník:

• Klasické salátovky: NATALIE F1, VIKTORIE F1
• Nakladačky hladkoostné: KAROLINA F1, AUREA F1, BOHDANA F1
• Nakladačky partenokarpní: VANESA F1, ANETA F1 (lze pěstovat i venku, ale vyžadují intenzivní péči s černou fólií, netkanou textilií a kapkovou závlahou)
• Nakladačky hruboostné: REGINA F1, AMIRA F1, VIOLA F1, SVATAVA F1, JITKA F1

Šlechtění a semenářství okurek, Bzenec

Foto Shutterstock

Zatímco milovníci chřestu si právě teď užívají svou sezónu, pro mnohé pěstitele zůstává nekorunovanou královnou časného jara ředkvička. Tato skromná zelenina doroste ke sklizni už za měsíc a doslova roste z vody. Nenechte se však zmást její jednoduchostí. Není to jen křupavá, jemně pálivá kulička, ale v podstatě malá přírodní lékárna, kterou bychom v zájmu svého zdraví neměli přehlížet.

Chřestové hlavičky deroucí se na povrch

Prevence i podpora trávení

Ředkvička působí jako jemná léčivka. Pomáhá v prevenci některých druhů rakovinného bujení a je skvělým pomocníkem pro naše zažívání. Podporuje tvorbu žluči a ulevuje při potížích se žlučníkem, žaludkem nebo dokonce při zánětech průdušek. Díky obsahu vitaminů C a B jde o ideální restart organismu po zimě. Odborníci se shodují, že pro maximální užitek by měl každý z nás sníst alespoň jeden kilogram této zeleniny ročně.

Na sklizeň ředkviček se můžeme těšit už měsíc od zasetí

Nevyhazujte listy, jsou nutričním pokladem

Většina lidí ředkvičky očistí a listy putují rovnou do kompostu nebo do koše. To je ale velká škoda. Listy ředkviček obsahují výrazně více výživných látek než samotný kořen. Jsou bohatým zdrojem železa, vápníku, chlorofylu a vitamínů A, C i K. Obzvláště cenné jsou pro těhotné ženy, protože nabízejí unikátní kombinaci kyseliny listové (folátu), železa a vitamínu C, který pomáhá železo lépe vstřebávat. Místo vyhazování je proto raději přihoďte do polévky, poduste jako špenát nebo z nich vytvořte vynikající pesto.

Recept: Jarní pesto z ředkvičkových listů

Příprava pesta je nejlepším způsobem, jak uchovat sílu čerstvých listů. Potřebovat budeme dva svazky čerstvých, omytých listů (bez tuhých řapíků), které můžeme v případě potřeby doplnit baby špenátem nebo polníčkem. K nim přidáme 40 g strouhaného parmazánu, 80 g opražených loupaných mandlí a jeden stroužek česneku.

Nejen bulvičky jsou na ředkvičce k využití

Všechny přísady vložíme do mixéru a postupně přiléváme panenský olivový olej, dokud nedosáhneme požadované konzistence. Pesto dochutíme mořskou solí a čerstvě mletým pepřem. Pokud máme rádi experimenty, můžeme mandle nahradit praženými pistáciemi pro jemnější chuť. Podáváme s opečenou pitou nebo na plátku chleba s trochou měkkého tvarohu. Pokud pesto hned nespotřebujeme, v uzavřené sklenici zalité vrstvou oleje v chladničce vydrží i několik dní.

Foto Ivan Dvořák a Shutterstock

Květen je měsíc plný vůní a na mnoha místech naší země to v tomto období vypadá jako v pozemském ráji. Rozkvetlé stromy, které před vlahým májovým deštěm provoní široké okolí, dokážou potěšit lidskou duši jako máloco. Každý rok se znovu a znovu těšíme, až rozkvetou jabloně, a nasáváme jejich opojnou vůni spolu s aromatem dalších květin. Na zahradách i ve volné přírodě nabízí májová květena úchvatnou podívanou. Zvláště pak od poloviny května, kdy se definitivně rozloučíme s ledovými muži, kteří každoročně ohrožují naše pelargonie a další choulostivé rostlinky.

Jakmile toto riziko pomine, milovníci okrasné flóry nadšeně osázejí truhlíky svými oblíbenými krasavicemi. Ti, kteří dávají přednost rostlinám s praktickým využitím, zase promění balkony a okenní parapety v užitečné minizahrádky. Do květináčů vysazují aromatické druhy, které jim lahodí svými silicemi – levanduli, šalvěj, mátu nebo meduňku. Můžeme si z nich připravit osvěžující čaj, přidávat je do letních dezertů nebo jen tak vhodit pár lístků do džbánku s chladnou vodou. Skvělou volbou pro jedlé truhlíky jsou také bylinky vhodné přímo do jídla, jako je pažitka, naťová petržel, bazalka, dobromysl, rozmarýna, řeřicha setá či lichořeřišnice.

Voňavé tajemství: Pelargonie, která léčí a odpuzuje hmyz

Mezi záplavou májové zeleně bych ráda upozornila na jednu svou velice oblíbenou bylinku, která vyniká širokým uplatněním a nádhernou, specifickou vůní. Jedná se o vonný muškát (Pelargonium graveolens). V jižních zemích se jeho listy běžně používají k provonění dezertů a domácí zmrzliny. Destilací se z něj získává vzácný geraniový hydrolát, který má prokazatelně blahodárný vliv na naši nervovou soustavu a funguje jako spolehlivé přírodní antidepresivum.

Vonný muškát Pelargonium graveolens

Stejnou službu vám však tato rostlina prokáže, i když si ji v čerstvém stavu jednoduše dáte do džbánku s vodou nebo si z ní uvaříte lahodný nálev. Čaj z této voňavé pelargonie účinně tlumí kašel, uvolňuje nepříjemné napětí v zažívacím traktu a působí silně protizánětlivě. Listy z vonného muškátu navíc s oblibou přidávám do domácího repelentu, který si každý z nás může snadno vyrobit doma sám. Na přírodní ochranné prostředky sice existuje celá řada receptů, mně se však nejvíce osvědčil postup, při kterém se rostliny nejprve naloží do alkoholu. V něm se totiž některé cenné rostlinné silice uvolňují mnohem snadněji než ve vodorozpustném prostředí.

Recept na účinný domácí repelent

Alkohol s naloženými bylinkami necháme macerovat tři až šest týdnů. Poté tekutinu pečlivě přecedíme a smícháme s kvalitním octem a převařenou, ale již zcela vychladlou vodou. Pozor na to, že v teplé vodě by nám vzácné silice zbytečně vyprchaly. V jiných recepturách sice najdeme doporučení rostliny nejprve povařit ve vodě, ale vyzkoušejte si sami, které varianty vám nejlépe padnou do oka. Větší množství takto vyrobeného repelentu pak skladujeme v chladu lednice nebo ve tmavém sklepě.

Z bezu černého můžeme nyní použít květy i listy

Do tohoto repelentu se kromě muškátu báječně hodí také listy černého bezu, protože spolehlivě odpuzují klíšťata. Pokud vyrazíme do přírody a zapomeneme si lahvičku s repelentem doma, stačí v přírodě najít bezový keř, rozetřít pár listů v dlaních a potřít si jimi oblečení i odhalené části těla. Klíšťata vůni bezových listů přímo nesnášejí a obloukem se vám vyhnou.

Hormonální rovnováha z přírody pro ženy i pro muže

V květnu je v přírodě opravdu z čeho vybírat. Pro ženy lze v tomto období doporučit sběr bylin, které intenzivně podporují rovnováhu ženských hormonů v těle. Patří sem například kontryhel, měsíček, řebříček, kopřiva, malinové listí, jetel luční, vřes či hluchavka bílá. Mnohé z těchto rostlin obsahují takzvané fytoestrogeny, které jsou pro ženy nesmírně důležité v každém věku. Obzvláště pak po čtyřicítce, kdy hladina přirozeného ženského pohlavního hormonu estrogenu začíná klesat a tělo se pomalu připravuje na období menopauzy.

Z těchto nasbíraných pokladů si můžete namíchat skvělý domácí čaj pro ženy, který pomáhá tělu šetrně nastolit vnitřní klid. Základ směsi tvoří listy z planých nešlechtěných malin a řepík, doplněné o další tradiční ženské byliny.

Zkrátka ale nepřijdou ani muži. Pro ně jsou ideální byliny, které dokážou vyrovnávat hormonální hladinu. Šalvěj lékařská sice patří mezi velmi silné rostliny, takže je potřeba užívat ji s mírou a méně často, ale spolehlivě harmonizuje hormonální výkyvy a pomáhá mužům i ženám například při nepříjemných návalech. Bylinkou, kterou však potěšíte obzvlášť pány, je popenec břečťanovitý. Jeho ostrá vůně a specifická chuť vyhovuje spíše mužům, a proto se v gastronomii s úspěchem používá jako zajímavé koření do jinak méně výrazných jídel. Popenec navíc výrazně posiluje dýchací cesty, celkovou imunitu a unavená játra.

Popenec naopak potěší muže

První pomoc pro namrzlé rostliny a pampelišková lékárna

Pampeliška je hotová lékárna pro naše tělo a skvěle se kombinuje například s měsíčkem, řepíkem nebo mátou. Pokud navíc smícháte syrovou šťávu z pampeliškového kořene a listu s čerstvou mrkvovou šťávou, získáte elixír, který viditelně zpevňuje kosti, zuby a dásně.

Květen je také ideálním časem k tomu, abychom si natrhali a nasušili drobné květy kozlíku lékařského. Budou se nám totiž skvěle hodit v následujícím roce. Až na jaře přijdou nečekané ranní mrazíky a popálí čerstvě vykvetlé stromy nebo mladé sazenice, budeme díky kozlíku dokonale připraveni. K rychlé regeneraci namrzlé vegetace totiž stačí poškozené rostliny postříkat vychladlým čajem z kozlíkových květů. Pro milovníky černého bezu pak jen krátce připomínám, že čas jeho květu je velmi omezený, proto si včas naplánujte sběr na oblíbený sirup či likér.

Kozlík lékařský

Na úplný závěr bych ráda upřela vaši pozornost na obyčejnou pampelišku lékařskou, zvanou též smetánka. Milí zahradníci, radujte se, když se vám objeví na záhonech, a nekompromisně ji nevytrhávejte. Dejte jí na zahradě své pevné místo. Mně osobně se zabydlela přímo mezi řádky jahod a jahodníkům její přítomnost vůbec nevadila. Nechte pampelišku růst dva roky a poté ji na podzim nebo brzy na jaře vykopejte i s celým dlouhým kořenem. Ten následně usušte a připravte si z něj léčivý čaj. Průběžně během roku můžete samozřejmě popíjet i nálev z jejích čerstvých listů. Obsažené hořčiny čistí krev, posilují játra i ledviny a harmonizují žaludek. Pampeliška příznivě pomáhá při revmatických otocích a dokáže snižovat zvýšený cholesterol.

Měsíček lékařský

Všechny květiny a rostliny, které máme na svých zahradách, tam mají své hluboké opodstatnění. Některé jsou tu čistě pro okrasu našich očí a jiné pro zdraví našeho těla. Než příště bezmyšlenkovitě odstraníte jakýkoliv domnělý plevel ze svých záhonů, vyhledejte si nejprve, jak se jmenuje a jaké obsahuje léčivé látky. Možná s překvapením zjistíte, že tam vyrostl právě pro vás a pro vaše neduhy.

Přeji vám krásné a voňavé májové dny!

Foto autorka a Shutterstock

Některé druhy zeleniny přivezené z Ameriky byly pro náš svět velkým obohacením. Některé se staly základem zdravé stravy, například luskoviny, tykvovité, kukuřice nebo některé lilkovité druhy. Jiné nás sice těší svou konzumací různými způsoby, ale postupem času se staly nepopulárními, například tabák nebo koka.

Fazol měsíční získal své jméno od tvaru lusku

Lima fazole a fazol měsíční

V Jižní Americe, ale i jinde ve světě, se můžeme setkat s konzervami obsahujícími plochá semena připomínající fazole. Lima boby či Lima fazole lze při troše štěstí koupit i jako suchou luštěninu. Fazol měsíční (Phaseolus lunatus) získal své jméno podle tvaru lusku. Pokud si vedle sebe postavíme více druhů rodu Phaseolus, právě fazol měsíční patří k nejteplomilnějším druhům. Potřebuje místo, kde bude mít dostatek tepla i na konci vegetace a kde budou rostliny dobře osychat, aby lusky mohly dozrát.

Jak pěstovat fazol měsíční

Fazol měsíční vyséváme až po ledových mužích do dobře vyhřáté půdy, která drží vláhu. Nejlépe se mu daří ve druhé trati na slunném a teplém místě. Semena vyséváme do hnízd přibližně po třech kusech. Vyplatí se vybrat stanoviště chráněné před prvními podzimními mrazíky, aby rostlina vydržela co nejdéle ve vegetaci. Fazol potřebuje pevnou oporu a bez problémů vyšplhá do výšky čtyř až pěti metrů. Stejně jako jiné druhy fazolí ho často napadají slimáci.

Poměrně chudá květenství fazolu měsíčního

Rostlina nasazuje lusky po dvou až třech kusech a v každém lusku bývají obvykle jen dvě až tři semena. Během vegetace dozrají hlavně lusky, které se vytvořily jako první.

Sklizeň a dosoušení lusků

Před prvními mrazíky sklízíme celou rostlinu. Nejlépe je položit ji na rošt nebo síť na teplé a stinné místo, aby při dosychání nezplesnivěla. Díky tomu může dozrát ještě více lusků. Nejspíše nikdy nezískáme ze dvou nebo tří hnízd takovou úrodu, aby vystačila na jídlo pro celou rodinu. Jako zpestření jídelníčku je ale fazol měsíční více než dostačující.

Lusky fazolu měsíčního koncem července

Jak chutná fazol měsíční

Každý druh luskovin i každá odrůda chutná jinak a vnímaví pěstitelé tyto rozdíly rádi objevují. Kdo nerozlišuje chuť jednotlivých odrůd jablek, pravděpodobně nerozezná ani rozdíly mezi jednotlivými druhy fazolí. Fazol měsíční zpracováváme podobně jako jiné druhy fazolí. Pro přípravu jídel platí jednoduchý postup: semena namočíme, vodu slijeme, přivedeme k varu, znovu vyměníme vodu a pokračujeme v běžné přípravě.

Také mladé lusky je lepší nejprve spařit horkou vodou a teprve potom je přidat do pokrmů určených k další tepelné úpravě.

Foto autor a Shutterstock

Probouzející se příroda nám v dubnu nabízí to nejlepší pro očistu organismu i mysli. Zatímco bříza čistí krev a smrkové výhonky léčí kašel, existují i méně známí hrdinové jarních strání. Jak využít magickou sílu devětsilu a proč v kuchyni nahradit pažitku česnáčkem?

Jarní detox: Očista těla

Duben je pro zahrádkáře a bylináře měsícem plným práce. Každý den můžeme pozorovat, jak se pupeny mění v zelené lístky plné minerálů a vitaminů. Je to ideální čas na sběr mladých březových lístků, které jsou základem jemných očistných čajů, nebo kopřiv (ty sbírejte jen do poloviny května). Kromě známých bylinek, jako je sedmikráska, jitrocel nebo prvosenka, se však v přírodě objevují i dva poklady, o kterých se tolik nepíše, a přitom mají neobyčejnou sílu: devětsil lékařský a česnáček lékařský.

Síla devíti sil pro tělo i duši

Už jeho název napovídá, že jde o rostlinu mimořádného významu. Devítka byla posvátná u Keltů i starých Egypťanů. Devětsil roste na březích potoků a v lesích, kde ho poznáte podle velkých listů.

Devětsil lékařský

Jak devětsil pomáhá?

• Křeče a zažívání: Uklidňuje podrážděný žlučník a pomáhá při křečích trávicího traktu.
• Dýchací cesty: Je účinný při astmatu a úporném kašli.
• Stres a psychika: Pomáhá při pocitech strachu, velkém stresu nebo psychickém vyčerpání.
• Vnější použití: Naklepané listy přikládejte na pohmožděniny nebo křečové žíly.
• Upozornění: Devětsil je velmi silný. Neužívejte ho denně, ale spíše občas v rámci očistné kůry (např. 3–5 dní v týdnu). Větší dávky mohou zatěžovat ledviny.

Recept: Devětsilové víno s medem

Protože má kořen devětsilu velmi specifickou vůni, je ideální ho naložit:

1. Do 1 litru bílého vína přidejte 300 g medu.
2. Přisypte 3 polévkové lžíce namletého sušeného kořene.
3. Užívejte 1–3x denně jednu čajovou lžičku.

Kořen devětsilu

Přírodní antibiotikum z okraje lesa

Česnáček miluje stín a polostín. Jeho listy chutnají podobně jako medvědí česnek, ale jsou jemnější. Je to vynikající pomocník pro jarní očistu krve, jater i srdce.

Využití v kuchyni i lékárničce

Česnáček je nejlepší čerstvý. Nakrájený na chleba s máslem, do pomazánek nebo polévek dodá tělu potřebný vitamin C a A.

• Zuby a dásně: Rozžvýkání listu v ústech pomáhá při paradontóze a zpevňuje dásně.
• Dezinfekce: Působí antibioticky a čistí močové cesty.
• Trávení: Působí proti nadýmání a upravuje střevní mikroflóru.

Česnáček lékařský

Tip: Česnáčkový ocet do salátů

Pár stonků česnáčku vložíme do láhve s kvalitním jablečným nebo vinným octem. Necháme 3–6 týdnů louhovat ve stínu. Získáme tak úžasné dochucovadlo, které si uchová léčivé látky i česnekové aroma po celý rok.

Foto autorka a Shutterstock

Některé druhy zeleniny mají až nečekaně úzké příbuzenské vztahy. Typickým příkladem jsou košťáloviny. Věděli jste, že zelí, kedluben, květák či brokolice jsou vlastně jen tvarově odlišné formy jedné a téže rostliny? Stejně úzká rodinná vazba platí i pro rod řepy (Beta vulgaris). Salátová řepa, krmná řepa i cukrovka patří do jednoho klanu. A do stejné rodiny se řadí i jejich o něco méně známý bratranec – mangold. Jsou si natolik blízcí, že se mezi sebou snadno kříží a jejich semena od sebe na dlani prakticky nerozeznáte.

BORO F1

Historie sahající k faraonům

Řepu znali a pěstovali už staří Egypťané a Římané. Zajímavé je, že zpočátku se konzumovaly hlavně listy, takže první formy musely být velmi podobné dnešnímu mangoldu. Teprve ve středověku byly vyšlechtěny formy se zvětšenými kořeny, jak je známe dnes. Tyto původně italské speciality se postupně rozšířily do celého světa a například v Rusku či Polsku se z červené řepy stala doslova národní surovina, bez které se neobejde žádný pravý boršč.

BOLDOR F1 a BORO F1

Elixír zdraví v každé bulvě

Řepa je doslova nabitá vlákninou. Zatímco ta nerozpustná pomáhá správnému trávení, rozpustná vláknina přispívá ke snižování hladiny cukru a cholesterolu v krvi. Tím ale výčet benefitů nekončí:

• Červená barviva: Pomáhají snižovat krevní tlak a neutralizují volné radikály.
• Betain: Působí proti kornatění tepen a chrání játra.
• Minerály: Podporuje krvetvorbu a stimuluje činnost žaludku, střev i žlučníku.

BOLDOR F1

Prověřené odrůdy pro vaši zahradu

Pokud se chystáte na výsev, vyberte si odrůdu, která nejlépe odpovídá vašim potřebám:

• BORO F1: Odolný hybrid do nepohody. Má homogenní tmavě červenou dužninu bez kruhů a skvěle zvládá sucho. Hodí se i pro sklizeň mladých „baby“ bulviček.
• BONA: Polopozdní výnosná odrůda s kulovitou hladkou bulvou. Ideální k přímé konzumaci i zavařování. Pro konzervaci malých bulviček ji můžete vysévat až do poloviny července.
• ALEXIS: Podlouhlá řepa (20–25 cm) s intenzivní barvou. Skvělá volba pro ty, kteří preferují snadné krájení na plátky a dlouhodobé skladování.
• KAHIRA: Raná, ploše kulovitá odrůda určená pro letní až podzimní sklizně.

Barevné překvapení: Žlutá a bílá řepa

U nás je salátová řepa spojena s červenou barvou. Jsou ale i řepy žluté, bílé nebo dvoubarevné. A jsou chutné!

Červená barva není jedinou možností. Vyzkoušejte speciality, které na talíři vypadají skvěle a chutnají jemněji:

• BOLDOR F1: Má oranžovou slupku a jasně žlutou, sladkou dužninu. Její mladé listy můžete použít do salátů podobně jako mangold.
• AVALANCHE F1: Čistě bílá řepa pro ty, kterým vadí typická zemitá chuť té červené. Je tak jemná, že se dá jíst syrová jako jablko.

KAHIRA

Mangold: Vitamínová bomba, která nehořkne

Tlusté listové řapíky mangoldu se zapékají, používají do těstovin nebo upravují podobně jako chřest. Listy se nejčastěji upravují jako špenát.

Mangold je skvělou alternativou špenátu, oproti němuž má jednu velkou výhodu – obsahuje mnohem méně kyseliny šťavelové. Je bohatý na vápník, draslík, hořčík, železo a vitamíny skupiny B, C a A. Podporuje trávení a má příznivý vliv na látkovou výměnu.

Na zahrádkách rozlišujeme dva základní typy:

1. Listové mangoldy

Mají úzké řapíky a mohutné čepele, které se v kuchyni upravují stejně jako špenát.

• LUCULLUS: Osvědčená, nenáročná odrůda se světle zelenými listy. Je ideální pro opakovanou sklizeň i pro pěstování na „baby leaf“.

MAGENTA SUNSET

2. Řapíkaté mangoldy

Vyznačují se silnými, masitými řapíky, které se zapékají, přidávají do těstovin nebo připravují podobně jako chřest.

• MAGENTA SUNSET: Designová novinka s nádhernými růžově fialovými řapíky. Je to odrůda pro všechny, kteří jedí i očima a chtějí mít záhon plný barev.

Foto autor

Pór zahradní představuje významnou složku cibulové zeleniny, ceněnou pro svou jemnou chuť a vysoký obsah vitaminů C a B1. Pro dosažení kvalitní sklizně s dlouhou konzumní částí je klíčová volba správného postupu a dodržení termínů výsevu podle typu odrůdy.

Výsev nebo sadba? Volba správného postupu

V zahradnické praxi se uplatňují dva základní způsoby pěstování, přičemž produkce z předpěstované sadby vykazuje stabilnější výsledky a vyšší kvalitu konzumních částí.

• Pěstování ze sadby: Pro jarní výsadbu se osivo vysévá od poloviny února do truhlíků. V dubnu se na záhon vysazuje silná a zdravá sadba, která již prošla počáteční fází růstu v kontrolovaných podmínkách.
• Přímý výsev: Tato metoda se využívá zejména u zimních typů póru v období května a června. Po vzejití je nezbytné porost vyjednotit nebo sazenice rozesadit na požadovanou vzdálenost.

Pěstování póru v průběhu roku

Délka vegetační doby a termín sklizně určují nároky na termín založení kultury:

Letní a raně podzimní pór

Pro sklizně v průběhu července a srpna je nutné zahájit vegetační sezónu brzy zjara. Předpěstování z únorových výsevů v sadbovačích umožňuje výsadbu na záhon již v dubnu. Rané typy jsou vhodné i pro přirychlování pod netkanou textilií a vyznačují se rychlým nárůstem hmoty.

Podzimní pór

Vysévá se v březnu v závislosti na klimatických podmínkách oblasti. Přesazování na trvalé stanoviště probíhá od konce dubna do poloviny května. Pro pozdní podzimní sběr lze posunout výsev na konec dubna s následnou výsadbou v červnu.

Zimní mrazuvzdorný pór

Vyznačuje se robustním vzrůstem a vysokou odolností vůči nízkým teplotám i vykvétání. Výsev probíhá v květnu až červnu. Sklízet lze od listopadu po celou zimu až do jarních měsíců. Maximální mohutnosti rostliny dosahují brzy zjara (březen, duben) následujícího roku.

Pór zimní

Jak připravit záhon a správně vysadit sazenice

Pór patří mezi plodiny náročné na živiny, proto vyžaduje úrodné, dobře vyhnojené půdy s neutrální půdní reakcí. V osevním postupu jej řadíme do druhé tratě.

Pro pór zahradě vybereme úrodný, dobře vyhnojený záhon v tzv. „staré síle“. V osevním postupu mu nejlépe vyhovuje druhá trať a neutrální půdní reakce. Aby byl pór skutečnou chloubou zahrady, musíme věnovat pozornost už samotné technice výsadby.

Než sazeničky zasadíme na místo určení, nezapomeneme jim zakrátit kořeny i nadzemní listovou část. Tento krok je důležitý pro lepší ujmutí a nastartování růstu. Pór vysazujeme do řádků vzdálených 30 cm, přičemž v řádku necháváme prostor 15 až 20 cm. Sazenice dáváme hlouběji, než rostly v truhlíku – nejlépe do 10 cm hlubokých rýh nebo důlků vyhloubených kolíkem. Po výsadbě rostliny vždy vydatně zalijeme, protože dostatek vláhy je pro pór naprosto klíčový po celou dobu jeho vegetace.

Odrůda Bystrín F1, je pór s dlouhou konzumní částí pro letní (červenec)
až podzimní sklizně

Nutriční význam

Pórek obsahuje biologicky vysoce hodnotné bílkoviny, vzácný vitamin B1 a zejména velké množství vitaminu C. Vedle hořčičných olejů poskytuje železo, hořčík, draslík a fosfor – vše, co potřebuje dítě k růstu a starší lidé ke stabilizaci kostí.

Využití póru v kuchyni

Pórek byl a dodnes je ve staročeské kuchyni pro svou chuť téměř nepostradatelný do polévek, omáček nebo se podával na kolečka nakrájený na krajíci chleba. Tradiční krémová pórková polévka měla jednoduchý recept, byla levná a podle krajových a rodinných zvyklostí se do pórkové polévky přidávaly někdy i brambory. Třeba v jižních Čechách se tradičně vařila pórková polévka s kvasnicemi. Navíc pór zahradní povzbuzuje chuť k jídlu, dokonce pomáhá při zácpách, nadýmání a střevních potížích.

Vyzkoušejte tradiční recepty

Pórek je také nezbytnou složkou francouzské speciality Vichyssoise (višisoas), nejslavnější pórkové polévky pocházející z francouzských lázní Vichy. Podává se zastudena (v parném létě i na ledové tříšti).

• Krémová pórková polévka

Suroviny: 1 velký pór, máslo, hladká mouka, mléko, 1 vaječný žloutek, sůl.

Postup: Očištěný pór nakrájený na kolečka uvaříme v osolené vodě a následně rozmixujeme. Zahustíme světlou jíškou z másla a mouky, povaříme a zjemníme mlékem s rozšlehaným žloutkem.

• Pórková polévka s kvasnicemi (jihočeský recept)

Suroviny: 1 l vody, 30 g másla, 30 g kvasnic, 5 pórků, 20 g cibule, sůl, pepř, petrželka, jíška.

Postup: Na másle zpěníme cibuli, přidáme kvasnice a po osmahnutí zalijeme vodou. Vložíme nakrájený pór, krátce povaříme a zahustíme jíškou. Vaříme 20 minut a podáváme s osmaženou žemlí.

Zpracováno podle podkladů SEMO a.s. Smržice pro časopis Zahrádkář

Foto archiv SEMO a.s., Shutterstock

Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je mimořádně významná kulturní rostlina původem ze Středozemí. V našich zahradách plní roli aromatického koření, ceněné léčivky i elegantní dekorace. Ačkoliv ji vnímáme jako teplomilný keř, správný výběr kultivaru a stanoviště nám umožní pěstovat ji celoročně i v našich podmínkách.

Léčivka i aromatické koření pro kuchyni

Již od starověku se rozmarýna používá jako nepostradatelné koření při přípravě nejrůznějších pokrmů. Byla, a stále je, využívána i jako důležitá léčivá rostlina, která zlepšuje prokrvení trávicího traktu, zvyšuje tvorbu žluči a trávicích enzymů. Je tedy vhodná při zažívacích potížích, nadýmání, špatném trávení a bolestech v trávicím ústrojí. Celý keř je velmi aromatický a obsažené silice se rovněž hojně uplatňují v kosmetice.

Pestrý sortiment: Od převislých forem po růžové květy

Jde o rostlinu okrasnou, která může zdobit interiéry i exteriéry svými stálezelenými výhony, vůní a také bohatým kvetením. Byť se na první pohled může zdát, že rozmarýna je „jen jedna“, nabízí tento keř značnou variabilitu.

Asi nejnápadnější jsou odrůdy s převislým či polopřevislým růstem (např. ´Repens´, ´Pendula´, ´Prostratus´, ´Riviera´ či ´Boule´). Další vlastností, která kultivary odlišuje, je barva květů. Mimo obvyklé světle šedomodré barvy existují i odrůdy temně modré (´Tuscan Blue´, ´Severn Sea´, ´Fota Blue´, ´Sapho´), růžové (´Majorcan Pink´, ´Rosemary´) či čistě bílé (f. albiflorus). Velmi jemným až čárkovitým olistěním je pak nápadný např. kultivar ´Benenden Blue´.

Pěstování v nádobách a zimování

V našich podmínkách se rozmarýna stále nejčastěji pěstuje jako nádobová, přenosná rostlina, umisťovaná zhruba od května do září či října na venkovní stanoviště na plné slunce. Během zimy je ideální umístění ve světlé místnosti při teplotě cca 5–8 °C při velmi omezené zálivce. Zimování při běžných pokojových teplotách snáší hůře a často odumírá v důsledku rozvoje houbových chorob.

Mrazuvzdorné rozmarýny pro celoroční výsadbu

Pokud chceme pěstovat rozmarýny celoročně venku na zahradě, je nezbytně nutné vybrat vhodné odrůdy. Příkladem kultivarů, které snášejí zimní pokles teplot až na –18 °C (či dokonce až na –24 °C), jsou zejména ´Arp´, ´Sissinghurst´, ´Weihenstephan´, ´Faust´ nebo ´Blue Winter´.

Samotná mrazuvzdornost ale není spolehlivou zárukou úspěchu. Klíčovým faktorem je výběr stanoviště:

• Místo musí být chráněné a slunné.
• Pro úspěšné pěstování volíme mimořádně dobře propustnou půdu s vysokým podílem hrubšího štěrku či vápencové suti o frakci cca 0–32 mm.
• Vhodným způsobem výsadby je vyplnění jámy (cca 50 x 50 x 50 cm) čistým štěrkem bez příměsí organických substrátů.

Právě přebytek zimní vláhy vede k vymrzání rostlin častěji než mráz samotný. Při tuhých holomrazech se vyplatí ochrana zasypáním listím nebo zakrytím netkanou textilií.

Specifika zimního přežití a regenerace

I odolným odrůdám obvykle omrzají nedřevnaté konce výhonů, které proto na jaře musíme mírně seříznout. Rostlinám nesvědčí časté střídání mrazů a výraznějšího oteplení v zimě. Nebezpečný je zejména dlouhý mírný průběh zimy následovaný silnějšími březnovými mrazy (–10 °C a níže), kdy už rostliny raší nebo kvetou.

Rozmarýn ´Arp´ hned vedle domu s přesahem střechy. Bez problémů zde přežil mrazy -22°C

Ve volné půdě však rozmarýny rostou poměrně bujně (roční přírůstky 30–50 cm), a i po silném poškození dokážou velmi dobře regenerovat a zimní ztráty rychle doženou. Z vlastní zkušenosti považuji za nejlepší místo k výsadbě stanoviště hned vedle domu, chráněné přesahem střechy před srážkami. Na takovém místě přečkala odrůda ´Arp´ mrazy pod –20 °C zcela bez poškození.

Botanické zajímavosti: Rozmarýna plstnatá a změna jména

Rosmarinus tomentosus na skalním útesu nad mořem v jižním Španělsku

Pro sběratele stojí za zmínku rozmarýna plstnatá (Rosmarinus tomentosus), která vyniká stříbřitě plstnatými listy a v přírodě se vyskytuje již vzácně na pobřeží Španělska.

Na závěr připojuji botanickou poznámku. Botanici na základě fylogenetických studií provedli v roce 2017 zásadní taxonomickou změnu a vřadili celý rod Rosmarinus do rodu Salvia (šalvěj). Rozmarýna lékařská tak získala nové oficiální jméno: šalvěj rozmarýnová (Salvia rosmarinus). Ačkoliv zahradnická veřejnost pravděpodobně i nadále zůstane u původního názvu, doporučuji toto nové jméno znát a používat ho například při vyhledávání odborných informací na internetu.

Foto autor

Jaro už klepe na dveře a pro pěstitele nastává čas nákupu semen a plánování výsevů. Stejně jako má svět technologií svůj hardware, i zahradničení disponuje specifickou mluvou. Pokud se v ní neorientujeme, může být výběr správného osiva v regálu plném barevných sáčků oříšek. Pojďme si osvětlit základní pojmy, jako je hybrid, F1 nebo rozdíly v typech zeleniny, abychom letos nesáhli vedle.

Co se skrývá pod označením Hybrid neboli F1

Někteří zahrádkáři, hlavně ze skupiny permakulturistů, vytáhli do boje proti hybridům a vyzývají k jejich ignorování. Není k tomu moc logických důvodů, je ale na každém jednotlivci, jestli si vybere hybrid, nebo standardní odrůdu.

Symbol „F1“ označuje první generaci vzniklou křížením pečlivě vybraných linií. Hlavním přínosem je takzvaný heterózní efekt – síla hybridu. Výsledné rostliny jsou vitálnější a výkonnější než jejich rodiče. Šlechtitelé takto kombinují vysokou úrodu s přirozenou odolností vůči chorobám. Je však důležité vědět, že tato síla se projevuje pouze v první generaci. Pokud byste si z těchto rostlin schovali vlastní semena, vyrostlo by vám v dalším roce pravděpodobně nevyrovnané a slabší potomstvo.

Mýtus jménem GMO v českých zahradách

Pokud to na sáčku s osivem není uvedeno zelenina v Česku zahrádkářům nabízená není GMO (geneticky modifikované organismy).

Mezi laickou veřejností občas panuje obava, zda moderní osiva nejsou geneticky modifikovaná. Je třeba jasně říci, že hybrid není GMO. Veškeré odrůdy zeleniny nabízené v běžných sáčcích na českém trhu jsou výsledkem klasického šlechtění, tedy křížení a následné selekce. Moderní postupy sice využívají špičkové laboratoře k testování odolnosti, ale tyto techniky pouze kopírují a urychlují přírodní procesy, aniž by do genetického kódu uměle zasahovaly.

Papriky: Od kapií až po „jablíčka“

Široké spektrum paprik se dělí podle tvaru a využití. Jehlancovité typy jsou vysoce adaptabilní a úrodné i na venkovních záhonech. Kvadratické (kvádrovité) papriky s tlustou stěnou jsou náročnější a patří spíše do skleníků. Specifickou skupinou jsou kapie se štíhlým plodem určené ke sterilaci nebo „volské rohy“, které vynikají délkou. Pro milovníky zavařování jsou ideální jablíčkové papriky s ploše kulovitými plody nebo kozí a beraní rohy. Pokud hledáme sladké mlsání pro děti, volíme baby papriky, zatímco pro výrobu koření jsou určeny tenkostěnné kořeninové odrůdy s vysokým obsahem barviv.

Rajčata pro balkon i velké záhony

U rajčat je základem typ růstu. Tyčkové odrůdy vyžadují oporu, zatímco keříčkové rostou kompaktně. Pro nádoby na terasách jsou pak vyšlechtěny speciální balkonové typy. Velmi populární jsou dnes chuťově výrazná třešňová, datlová či koktejlová rajčata v mnoha barvách. Pokud hledáme plody na krájení, volíme masitá bifteková rajčata. Praktickou volbou jsou také LSL odrůdy, které jsou odolné k praskání a vydrží déle skladované.

Okurky a fenomén nehořkosti

Multifruit je schopnost rostliny okurky nasadit za každým listem 3–5 samičích květů. Podle toho, v jakých teplotních podmínkách rostlina roste a jak je živena, se pak na každém nodu vyvíjejí 2–3 plody. Tato vlastnost se využívá u nakládaček, je už ale přítomna i u nových hybridů krátkých hadovek.

U okurek vybíráme mezi nakládačkami, polními salátovkami a sklenkovými hadovkami. U hadovek se často objevuje pojem partenokarpie, což znamená, že rostlina tvoří plody bez opylení. Moderním trendem u nakládaček je tzv. multifruit (mnohoplodost), kdy rostlina nasazuje více plodů za každým listem. Velkým přínosem šlechtění jsou geneticky nehořké okurky. Ty mají zablokovanou tvorbu hořčin (cucurbitaceinů), takže ani při stresu nebo suchu plody nezhořknou.

Saláty pro celoroční sklizeň

Největším problémem salátu je předčasné vybíhání do květu. „Celoroční saláty“ se vyznačují vysokou odolností k předčasnému vykvétání a mohou se pěstovat ve venkovních podmínkách od  jara do podzimu.

Kromě klasických hlávkových a ledových salátů dnes existují saláty římské či listové, které lze sklízet postupně. Zajímavou metodou je pěstování „baby leaf“, kdy se sklízí jen mladé lístky pro rychlou spotřebu. Při výběru je klíčové sledovat, zda jde o odrůdy pro jarní rychlení, nebo o „celoroční“ typy, které jsou odolné proti předčasnému vybíhání do květu během horkého léta.

Mrkev do každé půdy

I mrkev má své typy. Nejznámější karotka typu Nantes je univerzální, zatímco typ Chantenay s kratším kořenem je ideální volbou pro těžší nebo kamenité půdy. Pro dlouhodobé skladování jsou pak nejvhodnější velké typy Berlikum nebo Flakee. Existují dokonce i speciality s kulatým kořenem připomínajícím ředkvičku.

Odolnost jako klíč k úspěchu bez chemie

V popisech osiv se často setkáváme s pojmy rezistence a tolerance. Rezistence znamená totální odolnost – patogen rostlinu vůbec nenapadne. Tolerance je schopnost rostliny s patogenem žít; nemoc ji sice zasáhne, ale rostlina přesto poskytne úrodu. Speciálním případem je polní tolerance, která umožňuje rostlině odolávat tlaku choroby venku mnohem déle, což vám zajistí delší období sklizně bez nutnosti postřiků.

Foto www.dobrasemena.cz a Shutterstock

Občas se dočítáme o exotických superpotravinách, ale zapomínáme na tu, kterou dáváme do každého vývaru, pod maso nebo jako ozdobu na čočku. Obyčejná cibule je v syrovém stavu hotovým elixírem: upravuje krevní tlak i hladinu cukru, dezinfikuje ústní dutinu a působí silně antibakteriálně. Červená cibule navíc snižuje křehkost cév a pomáhá na „studené nohy“. Dokonce vám může zachránit život při bodnutí vosou do úst – stačí ji v nouzi rozkousat a využít její schopnost mírnit otok, než dorazíte k lékaři. Abychom ji měli v kuchyni stále čerstvou, můžeme pěstování rozdělit na jarní a ozimou fázi.

Pěstování cibule můžeme rozdělit na jarní a ozimou fázi

Jarní klasika, která se mrazu nebojí

Většina zahrádkářů začíná sezónu s jarní cibulí. Nemějme strach vysadit ji co nejdříve – mrazík sazečku nezničí, podobně jako přežijí cibulky zapomenuté v zemi z loňska.

• Výsadba pro rychlou sklizeň: Pokud preferujeme rychlost, volíme sazečku velkou (cca 25 mm). Jakmile to na jaře půjde, prokypříme půdu do hloubky 5 cm a pohnojíme dávkou 50 g Cereritu nebo suchého slepičího trusu na m². Cibulky sázíme zhruba týden po hnojení do vzdálenosti 5 až 10 cm tak, aby jejich krček zůstal v úrovni povrchu země.
• Pěstování pro skladování: Pokud cílíme především na dlouhodobé uchování úrody, zvolíme raději pěstování z jarního výsevu nebo ze sazečky drobné (tzv. „ovísek“ o průměru 8–15 mm). Semínka vyséváme do hloubky 2 cm asi týden po přípravě a pohnojení záhonu.

V obou případech platí, že do konce června je nutná pravidelná zálivka, pletí a okopávání. Pozor si dejme zejména na plíseň cibulovou, která může porost v deštivém období rychle zdecimovat. Sklizeň pak podle ranosti odrůdy probíhá v červenci a srpnu.

Drobná sazečka vlevo je lepší. Dá cibuli na uskladnění

Ozimá cibule: Když jarní nestačí

Cibule však není jen jarní záležitostí. Abychom měli čerstvou nať a první cibuli dříve, než začne pořádně narůstat jarní sazečka, můžeme využít pěstování ozimých variant. Ty skvěle překlenují období, kdy staré zásoby ze sklepa docházejí a nová úroda z jarní výsadby je ještě v nedohlednu.

U ozimé cibule máme dvě cesty:

1. Srpnový výsev: Začátkem měsíce urovnáme záhon a přihnojíme opět dávkou 50 g Cereritu. Ve třetí dekádě srpna vysejeme semena 2 až 3 cm hluboko. Rostliny do zimy zesílí a na jaře je stačí vyjednotit na vzdálenost 6 až 10 cm.
2. Říjnová výsadba ozimé sazečky: Velmi oblíbená metoda. Cibulky sázíme 5 až 8 cm od sebe a na rozdíl od jarní výsadby je schováme hlouběji – nad cibulkou by měl být zhruba 1 cm země, aby byla chráněna před holomrazy.

Ozimá cibule Augusta

Pravidla pro úspěšnou sklizeň

Ať už sázíme na jaře nebo na podzim, cibule vyžaduje pozornost v několika klíčových bodech:

• Do konce června je zálivka nezbytná pro nárůst hmoty cibule. Později už rostlina potřebuje spíše sucho, aby mohla řádně vyzrát a „zatáhnout se“.
• Pravidelná okopávka je pro cibuli kolikrát důležitější než hnojení během růstu, protože kořeny vyžadují provzdušněnou půdu.

Foto autor a Shutterstock