Foto Shutterstock

Vypěstovat dokonalý zelený koberec je běh na dlouhou trať, ale jaro je ten nejlepší čas, kdy vyběhnout ze startovních bloků. Máme pro vás průvodce jarní údržbou i zakládáním od odborníka, který ví, že tráva neroste jen z vody.

Dokonalý zelený koberec je běh na dlouhou trať

Když je trávník po zimě „bídný“: První pomoc v dubnu

Pokud váš trávník nevypadá úplně k světu, nezoufejte. Solidní porosty stačí po zimě mělce vertikutovat a probudit je dávkou dusíkatého hnojiva. Pokud je sucho, nezapomeňte na zálivku. První sečení neuspěchejte – počkejte, až tráva doroste alespoň 6 cm, a pak ji zkraťte na čtyři.

Horší je to s trávníky plnými mechu. Mech není důkazem kyselé půdy, ale signálem, že váš trávník je tak řídký, že mu uvolnil místo.

• Co s tím? Mrtvý mech vyčešte (ručně nebo vertikutátorem), přihnojte a zalijte.
• A co když neroste? V dubnu udělejte další vertikutaci, do načechraného povrchu dosejte novou trávu, přiválejte a lehce (max. 0,5 cm) prohoďte pískem.
  

  Vertikutace a důsledné odstranění mechu a travní plsti

Chystáte se sít? Na „rychlovky“ zapomeňte

Tip: Pokud se držíte tradice březnového setí, měli jste s přípravou půdy začít už v září. Půda totiž potřebuje urovnat a slehnout.

Jestli vás v pátek napadne, že v sobotu zasejete a za dva měsíce hrajete fotbal, nejspíš budete zklamaní. V zahradách a na dvorech je ideální sít v období od září do dubna. Jarní výsevy mají tu výhodu, že ještě stihnou zachytit zimní vláhu a lépe odolají blížícímu se letnímu suchu.

Příprava pozemku: Bez chemie to (někdy) nejde

Tip: Pozemek se urovnává tak, aby měl minimální spád. Nechceme přece, aby nám po dešti na zahradě vznikala jezera s pomalu se vsakující vodou.

Chcete-li trávník bez pýru a vytrvalých plevelů, věnujte přípravě čas. Pozemek zryjte nebo projeďte rotavátorem aspoň pět týdnů před setím. Nechte plevele vzejít a pak je dva týdny před výsevem „vypněte“ totálním herbicidem. Teprve pak povrch načechráte a vyčistíte od uschlých zbytků.

Jaké vybrat osivo? Cena není všechno

Levné směsi jsou dobré tam, kde vám na efektu tolik nezáleží. S cenou ale roste zastoupení špičkových odrůd, které lépe odnožují a jsou odolnější k chorobám i suchu. Vybírejte podle toho, co s trávníkem zamýšlíte:

• Zátěžové směsi: Pro hřiště a místa, kde se běhá.
• Směsi do stínu: Pokud vám na pozemek slunce moc nezasvítí.
• Jeteloviny: Pokud chcete trávník spíše přírodní a medonosný.

Trávník vyséváme za bezvětří, na 10 m plochy asi 250 g směsi

První jarní sečení a zálivka

Tip: Pokud máte nějaké dotazy, můžete napsat odborníkům ČZS přímo zde do komentářů pod příspěvek!

U nového trávníku čekáme, až naroste do 8 cm. První seč by měla být provedena ostrými noži (ideálně vřetenovou sekačkou), abyste mladé rostlinky nepomlátili. Zkracujeme vždy o polovinu – tedy na 4 cm. A jak zalévat? Zapomeňte na denní lehké kropení povrchu. Aby si kořeny sáhly hlouběji, zalévejte méně často, ale většími dávkami vody (tak, aby se promočila vrstva aspoň 10 cm). Ideálně navečer nebo brzy ráno.

Foto Shutterstock

1

Vzpomenete si ještě na první louku, kterou jste jako děti vnímaly, zapamatovaly si ji a vybaví se vám i dnes? Máme vlastně každý tu svou? Pro autory jsou to Krkonoše v půli sedmdesátých let a louky plné růžového rdesna (1). Tato vzpomínka se jim vrací i dnes, třeba na krásných šumavských loukách (2).

2

Máme to štěstí, že žijeme v jedné ze zemí, která si udržuje historické právo volně se pohybovat v krajině. Není to samozřejmé, ač to tak možná vnímáme, a je to skvělé. A tak se můžeme vypravovat za nádhernými loukami i dnes, autoři pravidelně navštěvují Šumavu za prstnatci (3, 4) a Pálavu za třemdavou bílou a modřencem tenkokvětým (5, 6), často i Krkonoše nebo Jizerky. Bílé Karpaty si ještě dluží. Krásné louky se vzácnými druhy rostlin lze ale najít i na Litoměřicku nebo Kokořínsku.

Co si vzít na luční putování?

Pro výlety za rozkvetlou přírodou autoři doporučují:

• Pohodlné nepromokavé boty a šikovný atlas bylin (nebo aplikaci v telefonu).
• Místní publikace: V informačních centrech hledejte tituly jako 100 pálavských rostlin nebo určovací klíče Správy NP Šumava (např. Bezlesí, Kvetoucí rostliny, Rašeliniště).
• Knihu Světem šumavské přírody (2016): Skvělý počin, který pomůže pochopit různé typy luk – od suchých smilkových po vlhké pcháčové či horské trojštětové louky.

Odpovědnost a ochrana přírody

Odpovědnost jako rodná sestra svobody nám velí se v krajině chovat ohleduplně. Je lhostejno, zda jde o louku souseda nebo přírodně cennou lokalitu. V mimořádných místech je nezbytné dodržovat opatření ochránců přírody. Jejich práce je jednou z nejsmysluplnějších, a proto si zaslouží respekt, ať už přírodou jen procházíme, nebo budujeme zahradu v její blízkosti.

5

Květnaté louky v zahradách: Pohled odborníka

Téma luk rezonuje i mezi zahrádkáři a architekty, kteří experimentují s výsevem květnatých směsí. Jak ale postupovat v dosahu cenných přírodních lokalit? Marie Straková, zkušená trávníkářka z firmy Agrostis, k tomu říká:

„I u cenných lokalit může nastat situace, že je třeba nějaké osivo k ozelenění použít, například po narušení půdy při stavební činnosti. Pokud na místě hrozí eroze, je třeba místo osít aspoň kosterními druhy, které se na daném místě vyskytují, tedy trávami českých odrůd. Ty podrží počátečně svah. Dále je možné napomoci přirozenému vývoji a rychlejšímu obohacení místními druhy rozprostřením sena z okolí.“

Podle Marie Strakové osud takových míst závisí na zájmu majitele. Je důležité, aby se lidé vrátili do přírody nejen za zážitky, ale aby pozorovali, jak funguje.

Podělte se o své zkušenosti

Napište nám o „své“ nejoblíbenější louce, ať už o té z dětství nebo současné. Připojíte-li fotku své favoritky, budeme rádi.

(Celé znění článku si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu Zahrádkář 2/2021).

Foto autoři

Louky a pastviny jsou neodmyslitelnou součástí naší krajiny i života na venkově – stejně jako sady a aleje.

Louky jako součást krajiny a života na venkově

Sady a aleje jsou neodmyslitelně součástí našeho venkova a krajiny. Nejinak je tomu s loukami a pastvinami. I ty, ve vší své pestrosti, patří k naší krajině i životu na venkově. Jsou s námi od nepaměti a poměrně nedávno se (znovu) staly i součástí zahradní tvorby. Zakládají se více či méně úspěšně také v zahradách.

Louka jako přechod mezi zahradou, vsí a krajinou

Naše zahrada u venkovského stavení je klasicky rozčleněna na předzahrádku, dvůr a záhumenní zahradu. Záhumenní zahrady se dochovaly v naší obci téměř za všemi statky. V některých jsou krásné staré sady, v dalších jsou sady nově zakládány. Snad společně dokážeme, že obec zůstane i nadále při pohledu z kraje z většiny malebná.

Obr. 1

Takový pohled je ale křehké zboží. Negativní prvky přitahují pozornost jako magnet. Stačí pár rozpadajících se aut v jedné zahradě, nevydařená novostavba v druhé a betonový plot v třetí a po malebnosti není rázem ani vidu ani slechu. Na záhumenní zahrady u nás navazuje velká louka, pole, rybníky a lesy na obzoru. A právě kousek té louky se stal částí naší zahrady (Obr. 1). Naši loučku jsme tedy neseli, ale získali jako přirozený porost místa.

Louka jako zdroj sena

Možná vás napadne otázka, k čemu nám ta louka je. Odpověď je jednoduchá – hned několik důvodů. Nejsme hospodáři, ale louku jako součást obhospodařované krajiny nelze nechat jen na přírodě. Bez pravidelné seče by ji časem nahradil pro místo přirozený les. I naše louka je proto dvakrát ročně sečená (Obr. 2), seno sušíme (Obr 3, 4) a máme to štěstí, že ve vsi jsou drobní hospodáři, kteří o něj stojí. Voňavé seno odvezou a potěší nás platem vajíček (Obr. 5) nebo sklenkou dobrého medu.

Louka jako místo zadržení dešťové vody

Louky dokáží zadržet násobně více vody než jiné obhospodařované plochy. To má význam jak pro obce, tak i pro okolní krajinu. Louka za naší vsí tuto roli plní velmi dobře.

Louka jako pestré místo pozorování a budoucí sad

Pozorovat, co se v loučce děje a jak se v průběhu sezony i let vyvíjí, patří k velkým zahradním radostem. Louka sama ukáže, kde má suché nebo na živiny chudší části, kde je trochu podmáčená nebo kde roste na živné půdě. Mateřídoušky (Obr. 6) a nižší trávy nám poradily, kde se neutopí ořešák.

Obr. 6

Živnější a vlhčí části s pryskyřníky nabídly místo pro švestku. Naši loučku totiž jednou přistíní koruny nově vysazeného sadu (Obr. 7).

Louka jako místo života i odpočinku

Louka je pro nás cílem každodenní procházky zahradou a místem odpočinku. Rádi tu sedáváme s návštěvami, s hrnkem kávy na lavici (Obr. 8), klábosíme a kocháme se pohledem na louku i do kraje. Pod korunami březového hájku (Obr. 9) na kraji loučky někdy obědváme, čteme nebo pracujeme. V louce nežijeme sami. Hnízdí tu vosy, na ohradě sedávají rehci a vrabci, přilétají hejna stehlíků. Jsou tu s námi ježci, slepýši, tesaříci, motýli, včely i kobylky. Posledních několik sezon také hraboši. Boj s nimi přenecháváme jiným – přeprat celou louku a krajinu nedokážeme.

Obr. 9

Na kraji loučky jsme instalovali bidýlko pro dravce. Mladí sousedé na dohled také. Zatím ale hony na hraboše u nás pořádají spíš místní kočky (Obr. 10). Nad zbytkem louky však pravidelně krouží poštolky, káně i orli.

Obr. 10

Louka jako záhon?

Byly časy, kdy jsme chtěli naši loučku doplnit trvalkami. Těžko dnes říct, co nás k tomu vedlo – snad zahradnická rozmařilost, snad chuť experimentovat. Nevytrvali jsme. Čas a cit nám ukázaly, že přirozená skladba rostlin (Obr. 11) je pro nás natolik zajímavá, že do ní nechceme zasahovat.

Louce už tedy nemluvíme do života. Jen občas sebereme semena několika trsů kopretin (Obr. 12) a po seči je rozhodíme na místa, kde se půda jeví odhalená. Další už je jen na tobě, louko.

K loukám se ještě vrátíme – k těm přirozeným i k těm, které se pokoušejí vysít zahradní architekti nebo zahrádkáři do svých zahrad.

Foto autoři

Mezi zahrádkáři koluje řada mýtů o tom, jak se efektivně zbavit mechu v trávníku. Ten nejrozšířenější tvrdí, že za vše může kyselá půda a řešením je masivní vápnění. Praxe v zahradách však ukazuje, že mech se často vesele šíří dál i po „vápenné lázni“. Kde je tedy skutečná příčina a proč může neodborný zásah ohrozit i vaši úrodu ovoce?

Mýtus o vápnění a kyselé půdě

Existují mýty a legendy o tom, co a jak se má dělat, aby zahrada fungovala – nebo co za co může. Říká se například, že ořešák se má třikrát přesadit, aby plodil, nebo že mech v trávníku je vždy důsledkem kyselého pH půdy. O přesazování ořešáků můžeme polemizovat jindy, dnes se ale zaměříme na trávníky.

Ruční vyhrabávání mechu a prořezávání povrchové části trávníku

Do redakce často přicházejí dotazy, jak se zbavit mechu v trávníku. Mech nacházíme nejčastěji na stinných a vlhkých místech, ale objevuje se i jinde. Základní poučka říká, že mechy rostou tam, kde je kyselé pH půdy. A tak se trávníky pod stromy i na slunci vápní v domnění, že mech zmizí. Jenže on často roste dál – a někdy dokonce ještě lépe.

Cesta k vítězství: vertikutace a skalice

Mechu se zbavíme především mechanicky a správnou péčí o trávník. Základem je vyhrabání živého mechu, vertikutace a následné dosetí a přihnojení trávníku. Další možností je aplikace ředěného roztoku modré nebo zelené skalice. Po jejím použití mech odumře, zčerná a je nutné ho vyhrabat. Následuje dosev nebo alespoň důkladné přihnojení porostu. Využít lze i komerční přípravky se skalicí, které často obsahují i živiny podporující odnožování trav. Hustý a vitální drn totiž návratu mechu účinně brání.

Vertikutace a důsledné odstranění mechu a travní plsti

Bez hnojiva to nepůjde

Pokud hladový trávník nepřihnojíme a řídký porost nedosejeme, byly všechny předchozí kroky zbytečné. Trávníku tedy nepomůže vápenaté hnojení, ale vyvážený přísun všech potřebných živin. Ideální je začít dusíkatým, snadno rozpustným hnojivem a následně pokračovat tzv. plnými hnojivy, ideálně doplněnými o stopové prvky. Právě správná výživa je rozhodujícím faktorem vitality trávníku – a tím i jeho odolnosti vůči mechu.

Pozor na vápníkový šok pro stromy a keře

Nadměrné vápnění může způsobit blokaci stopových prvků. Vápník je totiž v půdě „vypne“ a rostliny je pak nejsou schopny přijímat. Výsledkem mohou být vážné problémy i u ovocných stromů.

Křenčení

Jabloně a hrušně rostoucí v opakovaně vápněném trávníku mohou trpět korkovatěním plodů (tzv. křenčivostí) nebo kaménkovitostí v oblasti jádřince. Nedostatek bóru se navíc spojuje s horším opylením květů a deformacemi plodů. Tam, kde je v plodu málo semen, roste plod nerovnoměrně a zůstává menší.

Vápník, bór a problémy na zahradě

V půdách s nadbytkem vápníku, kde je bór blokovaný nebo zcela chybí, se nedaří ani jahodníku. Ten obecně nemá rád neutrální až zásadité půdy a nedostatek bóru u něj vede k deformacím plodů.

Pouzdra semeníku u Golden Delicious. Nad pouzdry bez semen se plod nevyvíjí pravidelně

Špatně zvolený postup při likvidaci mechu v trávníku tak může způsobit řetězec problémů: od nehezkého trávníku až po nezdary při pěstování stromů a keřů, které nám berou chuť do další práce na zahradě.

Změňte strategii včas

Až se na jaře budete znovu zlobit, že si mech i ve vyvápněném trávníku dělá, co chce, zkuste jinou cestu. Zaměřte se na podporu trávníku živinami, pravidelný dosev a sečení.

Chloróza na broskvoni. Diagnóza zní – nedostatek přístupného železa v půdě s vysokým obsahem vápníku

Pamatujte, že nadbytek vápníku dokáže blokovat i další prvky a vyvolat tzv. chlorózu. U broskvoní bývá způsobena nedostatkem železa, zatímco blokace bóru může souviset s praskáním pecek i celých plodů. Přebytek vápníku na úkor bóru neprospívá ani maliníku nebo kvalitnímu vývoji hroznů vinné révy.

Foto autor

Jarní péče o trávník spočívá především v jeho důkladném ozdravení a vyčištění. Největším nepřítelem travního koberce není jen sucho, ale také nesprávně provedená technika sekání s  převažujícím mulčováním. To sice brání vysychání plochy, avšak pokud je mulčována veškerá zelená hmota, která na trávníku naroste, dojde k postupnému přetvoření plochy, která vypadá nezdravě. Velké množství namulčované trávy způsobí nadměrnou tvorbu plsti, ta brání dýchání trávníku. Cestou ke zdraví trávníku představuje jarní provzdušňování neboli vertikutace.

Ostrá očista trávníku

Vertikutace znamená vertikální řez trávníku. Podstatou této technologie je osazení ostrých, kalených a broušených čepelí na otáčející se vodorovnou hřídel. Tím, jak tyto nože pronikají do trávníku, dochází k jeho provzdušnění, nakypření půdy mezi stébly a odstranění zbylé plsti, která by jinak bránila trávníku dýchat. Jemné narušení půdy mezi stébly má kromě obnovy přirozených pochodů v trávníku také pozitivní vliv na zadržování vláhy. K provedení takové očisty se používají speciální stroje, prodávané jako kombinované provzdušňovače. V jedné sadě nalezneme kromě čisticích hrabic na podzimní provzdušnění také tyto čepele. V sadě jsou buď dvě výměnné hřídele nebo univerzální otočné klece, kde se dají pera za čepele snadno za pár minut vyměnit.

Pohled na kombinovaný pracovní válec

Lehčí stroje pro menší trávníky

Nejlevnější stroje pro provzdušňování trávníku jsou poháněné klasickými uhlíkovými motory s příkonem do 2 000 wattů. Jsou ideální pro menší plochy, například předzahrádky nebo trávníky kolem bytových domů, kde si každý majitel pečuje o svůj kousek zeleně. Mezi jejich hlavní výhody patří snadná obsluha, nízká hmotnost a jednoduchá manipulace. Benzinové jednoúčelové stroje navíc disponují robustní kovovou konstrukcí a kvalitními motory s profesionálními prvky, jako jsou dvojitý vzduchový filtr, ocelová vložka válce či kliková hřídel v ložiskách. Sběrací koš pak usnadňuje úklid tím, že eliminuje nutnost ručního sběru odpadu z trávníku.

Benzinový provzdušňovač

Výkonné stroje pro náročnější trávníky

V posledních letech jsou stále populárnější stavebnicové stroje, kde je provzdušňovač součástí dokoupitelného příslušenství. Tyto systémy mohou fungovat buď jako malé kultivátory s miničtyřtaktním motorem, kde nože měníme za provzdušňovací hřídel, nebo jako větší stavebnicové stroje, kde je čistič trávníku jako samostatný podvozek k motorové jednotce. Ačkoli mají motorové modely vyšší hmotnost a cenu než elektrické varianty, jejich zásadní výhodou je výrazně delší životnost. U vícefunkčních strojů navíc najdeme odolné šnekové převody z cementační oceli a hliníkového bronzu, které zvyšují spolehlivost a výdrž i při častém použití.

Aplikace směsi pro opravu lysin v trávníku

Trávník a holá místa

Pokud na jaře objevíme nehezká holá místa v trávníku, náprava je velmi jednoduchá. Holé místo důkladně nakypříme pomocí motyky a hrábí, případně použijeme motorový kypřič, který půdu velmi jemně rozkypří a promíchá. Následně sáhneme po travním semenu, které vysejeme a zaléváme. Ještě efektivnější je však využít přímo opravné směsi, kterou prodávají hobby řetězce. Jde o travní semeno, smíchané s hnojivem a substrátem. Při jeho pravidelném zalévání po aplikaci se dočkáme již za tři týdny zelené plochy. Před prvním zalitím nezapomeneme místo utužit, stačí nám k tomu lopata.

Foto autor

V dřívějších dobách bylo sušení sena poměrně namáhavou činností, na kterou si musel majitel zahrady naplánovat hodně času. Celá procedura zahrnovala sekání kosou, trvající mnohokrát i několik dní.

Citlivé sečení kosou se vrací opět do módy

Louky se sekávaly postupně. Seno obraceli alespoň čtyři lidé, ne-li celá rodina. Převoz usušeného sena zajišťovaly koňské povozy. Ty je dopravily až ke skladovacímu místu.

Sečení pomocí lištových sekaček

V 60. letech se začaly objevovat první stavebnicové lištové sekačky, ale vybavené dvoutaktním motorem. Sečení netrvalo příliš dlouho. Tato technologie nebyla energeticky náročná a lišta měla záběr až 1,5 metru.

Lištová sekačka je efektivní při sekání vysoké trávy

Problémy však způsobily předměty ukryté v zemi, jako větší kameny, zabetonované železo nebo jiný materiál poškozující sekací žabku.

Z původní náročné činnosti je vlivem moderní nabídky zahradní techniky rázem jednoduchá činnost. Menší chovatelé králíků ocení sekačku s možností shrabování, větší nepohrdnou stavebnicovým systémem.

Obslužní lidé se tak na louce stávali mechaniky, kteří museli odstraňovat závady, aby v práci pokračovat dál. Ženy ani nemohly na práci se strojem pomyslet, bylo to dáno velmi těžkým startováním dvoutaktních motorů. Posekaná tráva se odhrabávala, aby se při sečení dalšího úseku nenamotávala do žací lišty.

Malá revoluce

V 90. letech se začalo v tuzemských továrnách přemýšlet, jak sečení trávy pro sušení sena co nejvíce zjednodušit. Zadání pro konstruktéry znělo jasně: snadná obsluha, malá náročnost sečení, možnost sekat i drobné nálety. Také zazněly požadavky na jednoduché broušení sekacích elementů a nulovou potřebu údržby. Zrodilo se tak sečení bubnové řešené jako vysokootáčkový disk s několika otočnými, oboustranně ostřenými noži. Toto sečení prokázalo splnění zadání do posledního detailu.

• Bubnová sekačka

Tento typ sekaček poseká velmi přerostlou trávu, otočné nože se při nárazu na překážku skryjí pod disk a celoplošný podběh zajistí konstantní výšku strniště. Trávu není třeba odhrabávat, stroj ji skládá úhledně do řádku. První stroje byly stavebnicové, řešené jako samostatný podvozek k motorové jednotce nebo jako adaptér k příslušné převodovce s hnacím vývodem, kde jako motor posloužila stejná hnací jednotka.

Oblíbeným strojem na sečení vysoké trávy jsou bubnové sekačky

V průběhu let se systém takového sečení dále zlepšoval. Přibyl počet nožů, takže se snížila náročnost na točivý moment motoru, také došlo k vylepšení krytování. To je obrovsky důležité z hlediska ochrany obsluhy před odletujícími částicemi. Evropská unie také začala požadovat další bezpečnostní prvky. Proto nechybí vypínač motoru a mechanicky vypínatelný pohon řešený přesuvníkem. Pro obracení a shrnování se původně používaly rotační obraceče, které ale nebyly příliš účinné. Pásový systém se ukázal jako dobré řešení, dokáže obracet a shrabovat i velké množství trávy a sena.

Seno patří mezi nedůležitější složku jídelníčku každého králíka

Vícefunkční sekačka

Menší slabinou malotraktorů s kardanovým systémem je cena, která ale odpovídá kvalitnímu strojírenskému provedení. Proto se objevil malý a levný vícefunkční nosič, v základu pracující jako vícerychlostní bubnová sekačka. Sekací disk je ale odmontovatelný a vyměnitelný za jednoduchý skulovač sena. Dvě hvězdice umožňují jak obracet, tak shrabovat. Základní prvky ze sekaček zůstávají. Pevná náprava, snadné ovládání a nízké vibrace jsou doplněny o možnost volby provedení s elektrickým startováním.

 Foto Vari a Shutterstock

Asi každý, kdo má kus zelené plochy u domu, řeší plevelnaté trávy. I když je nechceme, svou cestu k nám si bohužel často najdou.

Pokud za plevel bereme všechno, co jsme si nekoupili a nevyseli v trávníkové směsi, čeká nás stálý souboj s těmito nezvanými návštěvníky. Pokud jsme tolerantnější, zasahujeme jen občas. Obvykle čím více úsilí a péče do údržby trávníku investujeme, tím více se snažíme udržet jeho ideální charakter.

Objevující se plevele v trávníku

Pokud máme nový trávník, počítáme s tím, že několik let nám z půdní zásoby budou klíčit semena z původního porostu a navíc se plochu budou snažit kolonizovat rostliny z okolí. A to buď semeny, nebo podzemními výběžky.

Většiny plevelů se zbavíme pravidelným sekáním. Bez listové plochy slábnou a jednoleté druhy nemají možnost vysemenit. Navíc jsou trávy vyseté z kvalitního osiva  vysoce konkurenceschopné, a pokud mají dostatek vody a živin, nedají ostatním rostlinám příliš šancí se prosadit. Existují ale výjimky, které jsou často velmi agresivní. Patří sem i některé jednoleté trávy.

Jednoletý plevel

• Lipnice roční (Poa annua)

Lipnice roční patří mezi úporné plevele v trávnících

Jde o úporný plevel, který narušuje barevnou jednolitost trávníku a způsobuje jeho celkovou degradaci. V době sucha a horka zasychá a v trávníku za sebou zanechává holá místa.

Jak z názvu vyplývá, je to plevel jednoletý, který se rozšiřuje semeny. Kořenový systém má mělký. Vyhovuje mu nízký trávník. Ve vysokém je zastíněn a není konkurenceschopný. Zabránit vysemenění lipnice sečí je proto problematické. Velmi dobře funguje na zastíněných místech. Naopak se jí špatně daří v zasolených půdách.

Účinné je použít vertikutátor, hrábě, nebo trs vytrhnout ručně. Trávník dosívat takovými odrůdami trav, které na jaře, tedy i za nižších teplot, brzy vzcházejí a mohou lipnici konkurovat. Chemická likvidace je téměř nemožná.

• Ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli)

Ježatka kuří noha je světlomilnou rostlinou

Středně vysoký, velmi agresivní plevel, který se rozšiřuje pomocí obilek. Ty mohou být také šířeny nečistým osivem.

Je to rostlina teplomilná. Obilky klíčí dost pozdě, až při teplotách nad 20 °C. Je konkurenční v nízkých trávnících, protože je rostlinou světlomilnou. Tedy pokud máme hustý trávník, je to velká výhoda.

Problémy působí hlavně při vzcházení nově vysetého trávníku, kdy agresivní trsy potlačují vzcházející kulturní trávy. V nízko sečeném trávníku má ježatka poléhavý charakter. Má ráda vlhko. Za dlouhého vlhkého období se velmi rychle rozrůstá a plochu zapleveluje.

Likvidace ježatky je nejlepší mechanická, chemická je také možná.

Nedaří se jí tedy v suchých a na málo výživných místech. Je značně citlivá na chlad a po prvním mrazu mizí.

V nově vysetých trávnících nám také mohou dělat problémy bér zelený nebo chundelka metlice. Pravidelnou sečí jim ale snadno zabráníme v tvorbě obilek a tím i v přežívání.

Vytrvalý plevel

• Pýr plazivý (Elytrigia repens)

Pýr plazivý se velmi dobře množí podzemními oddenky

Jedná se o vytrvalou plevelnatou trávu. Pýr roste na téměř všech typech půdy. Má však raději půdy vlhké, které mají dostatek dusíku. Díky němu se rychle množí. Rozmnožuje se semeny nebo podzemnímu oddenky.

Pravidelnou sečí ho zeslabíme a v hustém porostu nebude konkurenceschopný. Lze ho likvidovat i chemicky.

Péče o trávník je základ

Obavy, že v trávníku postupně zase převládnou nekvalitní druhy, které zde rostly před výsevem, nejsou na místě. Důležité je, aby vyseté, často náročné druhy trávníkových osiv měly optimální podmínky.

Foto I. Dvořák a Shutterstock

Mnozí z nás nepotřebují anglický trávník. Ke spokojenosti nám postačí středně hustý porost. Přesto se to nedaří a nedaří a mech se nám postupně všude rozrůstá.

Trávník, který potřebuje zásah od mechu

Uvědomme si, že mechorosty jsou pionýrské rostliny, které jako první osídlují skály, holé, suché nebo přemokřené půdy. Naopak trávy, zvláště kvalitní odrůdy, potřebují blahobytnější životní podmínky, aby mechu nedaly šanci.

Kdy mech začne vytlačovat trávník?

Nedostatek živin mech nezastaví

Vyváženým hnojením podpoříme odnožování výběžkatých trav a dobré prokořenění substrátu. Mechy jsou pak zastíněné a nemohou prosperovat ani konkurovat. Mějme na paměti, že mech je expert na přežití s minimem živin.

Časté nízké sečení

Pokud trávu sečeme často nízko (pod 2–3 cm), nemůže tráva vytvořit dostatek zásobních látek a špatně regeneruje. Je dobré vědět, že výšce trávníku zhruba odpovídá hloubka kořenového systému. Čím necháme trávu vyšší, tím hlubší bude kořenový systém. Pokud chceme sekat nízko, musíme mít speciální travní druhy, napíklad s převahou psinečků, kostřavy červené,  a vydatně hnojit a zavlažovat.

Problém bývá také v tom, když používáme strunovou sekačku.  Zvláště při práci ve svahu, kdy skalpujeme místy veškeré olistění, se vytváří prázdná místa pro kolonizaci mechem. Nízkým sečením také neustále odebíráme ze systému živiny.

Trávník patří mezi hodně náročné kultury v zahradě

Vlhké stanoviště

Nedostatek kyslíku v půdě způsobuje odehnívání kořínků a následné odumírání celé rostliny. Doporučuje se, zvláště na jílovitých půdách, drenáž, která vodu odvede jinam. Může pomoct i zlepšení struktury a propustnosti utužené půdy.

Sucho mech nezastaví

Čím nižší trávník, tím mohou kořeny čerpat vláhu z mělčí vrstvy půdy a tím dříve dochází k usychání listoví. V době sucha rostliny nevytváří zásobní látky a naopak je musí vydávat na rašení a obnovu listové plochy při následném zavlažení. To má vliv i na následné přezimování.

Travní plst

Suché a odumřelé zbytky rostlin uložené na povrchu půdy brání provzdušňování půdy a tvorbě nových listů. Také může ovlivňovat přemokření. Pokud je výška plsti vyšší než 1 cm, měli bychom zasáhnout provzdušňovacími hráběmi nebo vertikutátorem.

Ruční čistič a prořezávač trávníku; obě foto Shutterstock

Mech miluje stín

Mít krásný hustý, nízký trávník na zastíněném dvorku je téměř neuskutečnitelné. Na zahradě si vypomůžeme prořezávkou stromů a keřů. Můžeme sice použít trávy snášející zastínění, například metličku křivolakou, lipnici hajní, ale hustý trávník mít nebudeme. Pokud se stín zkombinuje s vlhkem, mají mechy bohužel, velkou konkurenční výhodu.

Nízké pH

Problém nastává zvláště u písčitých, hlinitopísčitých půd, kdy pH klesá i pod 4,5 a trávy začínají strádat. Mechům to naopak vyhovuje. Aplikovat můžeme například mletý vápenec, kdy by Ph nemělo překročit 6–6,5.

Utužená vrstva zeminy

Mech na utužené vrstvě nemá konkurenci, protože je přichycen jen na povrchu.

Jestli se na zahradě bude více dařit mechu nebo travám, to záleží na nás. Vnímejme travní plochu jako živé společenstvo s určitými požadavky a přemýšlejme, které stresové faktory, jako jsou výsušný svah, prameniště, tenká vrstva humózní půdy, kořenový systém vzrostlých stromů, intenzivní využívání, častá seč a jiné, zde mají největší vliv.

Mech je přirozenou součástí trávníku, nenechme ho však vládnout!

Foto Shutterstock

Jenže trávník, pokud má k něčemu vypadat, patří k nejnáročnějším zahradním kulturám.

Trávník vyžaduje pravidelnou renovaci

Založit trávník, to vyžaduje i trpělivost

Abychom měli trávník podle svých představ, měli bychom splnit několik požadavků.

Musíme dokonale odplevelit půdu. Pokud tam necháme vytrvalé plevele nebo zásobu semen nejrůznějších plevelů, budeme mít o zábavu postaráno na několik let. Půdu poté zkypříme a provzdušníme. Pomoci si můžeme zahradním vertikutátorem.

Terén modelujeme vždy s ohledem na nežádoucí nadbytečné zadržování vody nebo naopak s ohledem na vysychání vyvýšených míst.

Propustnosti půdy, což je jedna z nejdůležitějších fyzikálních vlastností, věnujeme velkou pozornost. Povrch dostatečně zhutníme válcem.

Základním půdním rozborem pozemku nic nezkazíme. O to přesnější pak můžeme udělat tzv. zásobní hnojení. Jedná se o doplnění konkrétních živin, především draslíku, fosforu a hořčíku. V této fázi opatrně aplikujeme dusík. Hnojiva následně dobře zapravíme do půdy.

Vyséváme za bezvětří, na 10 m plochy asi 250 g směsi

• Svou pozornost zaslouží výběr vhodné a kvalitní travní směsi. Proto bychom se měli zajímat o vlastnosti jednotlivých travních druhů, ze kterých je složená. Pozor na levná osiva, která mohou obsahovat velké množství různých semen, která se k těm travním připletla. Nežádoucí zaplevelení je pak jen otázkou času.
• Směs vybíráme primárně podle využití konkrétního trávníku, jak moc bude zatěžován, jak rychlou budeme chtít jeho regeneraci, na jakou výšku ho budeme sekat, které části budou na slunci a které ve stínu atd.

Výsevem začíná pravidelná péče o trávník

Po prvním výsevu semena zatlačíme do půdy válcem a pravidelně zaléváme nejlépe kropítkem. Při silnějším proudu se semínka vyplavují a trávník roste nerovnoměrně. Vyhneme se silnějšímu proudu vody.

Po výsevu, zálivkách, přihnojení a prvním posečení se porost začíná zapojovat. Nyní už jen zbývá jednou týdně síct, pravidelně zavlažovat, správně přihnojovat s ohledem na typ trávníku a roční období a to celé stále dokola.

Trávník patří mezi nejnáročné kultury v zahradě

K údržbě patří i prořezávání kořínků a pletí

Trávník udržujeme prořezáváním, pískováním, odstraňováním plsti, která se tvoří na povrchu atd.

Pokud se objeví plevele, mechy či houby a my chceme mít trávník dokonalý, máme na výběr, zda je odstraníme chemicky nebo mechanicky.

S použitím chemie:

• Na hubení plevele a mechů fungují  selektivní herbicidy.
• Na houby použijeme speciální přípravky s fungicidním účinkem.

Pokud se chceme chemii vyhnout, musíme být důslední v prevenci. To znamená používat kvalitní osiva, průběžné odstraňovat plevele i s kořeny a další péči.

Mechanická likvidace mechu v trávníku

Pokud nám nevadí pampelišky, sedmikrásky, rozrazily a další trávníkové rostliny, budeme mít práce mnohem méně.

Učíme se poznávat choroby trávníku

Nejčastěji se setkáme s plísní sněžnou, dnes správně nazývanou sněžná světlorůžová plísňovitost trav. Jedná se o houbovou chorobu, kterou způsobuje rážovka sněžná (Monographella nivalis). Její výskyt zjistíme nejčastěji, až když roztaje sníh.

Tvoří kruhovité nebo oválné hnědé skvrny pokryté bílým nebo narůžovělým myceliem. Podporuje ji střídání teplot, větší množství organické hmoty a také nízké sekání, nadbytek dusíkatých hnojiv a nedostatek draslíku, což podporuje nevyzrávání rostlinných pletiv.

Někdy postačí tato místa zjara vyhrabat a přihnojit jarním hnojivem. Podzemní orgány trav si již poradí. Pokud je problém rozsáhlejší, můžeme sáhnout po fungicidu.

V mrazech na trávník pokud možno nešlapeme. Zpravidla tím zaviníme výskyt plísně šedé; foto Lucie Paukertová

Přes veškerou péči může trávník potrápit kupříkladu i mechanické poškození sešlapáním za mrazivých dnů.

Foto Shutterstock