Stačí jedna deštivá noc a mladé sazenice salátu, jahod nebo květin mohou být nenávratně poškozené. Slimáci patří mezi nejčastější škůdce na českých zahradách a mnoho pěstitelů hledá způsoby, jak je omezit bez nadměrného používání chemie. Jednou z možností je takzvaný obětní talíř, jednoduchá návnada, která slimáky odvede od cenných rostlin.

Největší škody způsobují slimáci na jaře

Slimáci dávají přednost mladým, šťavnatým rostlinám. Nejčastěji napadají saláty, jahody, cukety, bylinky, ale i okrasné druhy, například hosty, jiřiny nebo aksamitníky. Nejaktivnější bývají po dešti a během vlhkých nocí. Právě tehdy dokážou během několika hodin způsobit značné škody.

Jak funguje obětní talíř

„Funguje to, jen musíte udržovat nabízené ve vlhkém stavu a dosti blízko k místům, kde slimáci mohou nocovat. Odkrojky ze zeleniny, slupky z brambor či ovoce nesmí uschnout,“ vysvětluje Ing. Ivan Dvořák.

Princip je jednoduchý. Slimákům nabídneme snadno dostupnou potravu mimo záhony. Na mělký talíř nebo misku položíme kousky okurky, salátu, cukety, bramborové slupky nebo jinou měkkou zeleninu. Důležité je správné umístění. Talíř nedáváme mezi pěstované rostliny, ale několik metrů od nich, ideálně ke kompostu, plotu nebo do vlhkého kouta zahrady. Ráno pak můžeme slimáky soustředěné na jednom místě snadno sesbírat. Návnadu je vhodné pravidelně obměňovat. Jakmile vyschne nebo začne plesnivět, slimáci o ni ztrácejí zájem.

Fungují pivní pasti?

Mnoho zahrádkářů používá pivní pasti. Podle Dvořáka mohou být účinné zejména v nádobách s hladkým povrchem. Nevýhodou pivních pastí však může být přilákání slimáků z širšího okolí. „Pivo je účinné ve slupce z melounu, nebo lépe v různých nádobách s hladkým povrchem. Nevím, jestli jim alkohol nedělá dobře, ale pokud se s ním setkají v nádobě ze skla, řídne jim sliz tak, že nedokážou vyšplhat zpátky,“ říká.

Rostliny, které slimákům nevoní

Ochranu záhonů může podpořit také výsadba aromatických rostlin. Slimáci se často vyhýbají zejména:

• levanduli,
• šalvěji,
• tymiánu,
• rozmarýnu,
• česneku.

Samy o sobě sice problém nevyřeší, mohou však vytvořit přirozenou bariéru kolem citlivějších plodin.

Nejčastější chyby při boji se slimáky

 „Nejhorší je nevšimnout si, že se první objevili. Jakmile si najdou do záhonů cestu, budou přibývat. A pokud jsme si nevšimli, přijdeme o sazenice zeleniny i letniček,“ upozorňuje Dvořák.

Podle Ivana Dvořáka mnoho pěstitelů slimákům nevědomky vytváří ideální podmínky. Problém představuje zejména večerní zalévání, dlouhodobě vlhká půda nebo úkryty v podobě prken, kamenů, květináčů či hustého porostu. Za málo účinné považuje také některé často doporučované bariéry. „V zahradě, kde se zalévá postřikem nebo konví s kropítkem, bych nespoléhal na drcené skořápky ani piliny. Jakmile ovlhnou, přestávají být pro slimáky překážkou,“ dodává.

Mokré prkno funguje jako jednoduchá past

Mezi osvědčené metody patří také obyčejné prkno položené na vlhkou zem. „Účinná je modifikace, kdy pod mokré prkno na mokrou zem skryjeme zbytky. Slimáci se stahují do vlhka, za krmením a zůstávají tam přes den,“ popisuje Dvořák. Takové místo lze pravidelně kontrolovat a slimáky snadno sbírat.

Kávová sedlina a další domácí metody

Někteří zahrádkáři používají kávovou sedlinu. Podle Dvořáka může suchá a jemně mletá hmota slimákům pohyb ztěžovat, po navlhnutí však často podléhá plísním. Za vhodnější považuje jemné suché piliny z jehličnatých stromů, které mohou vytvořit dočasnou překážku. Zajímavostí je i skutečnost, že slimáky přitahují uhynulí jedinci vlastního druhu, takže mohou posloužit jako návnada do pastí.

Nejlépe funguje kombinace více metod

Žádná jednotlivá metoda nefunguje stoprocentně. Podle Ivana Dvořáka přináší nejlepší výsledky kombinace prevence, nástrah a pravidelného sběru. „Solidní je kombinace požerových jedů, použití hlístic brzo na jaře, systém nástrah a úkrytů, kam mohou zalézt a kde je pak sbíráme,“ uzavírá. Pomoci mohou také přirození predátoři, například ježci, ropuchy nebo některé druhy ptáků. Zahrada, která jim poskytne vhodné podmínky, bývá vůči slimákům odolnější.

Zdroj: kupi.cz, upraveno podle článku Lucie Rybnikářová Dneboská, citace převzaté z původního rozhovoru

Během pozdního jara a začátku léta jsou rostliny na zahrádce v plném růstu. Právě v tomto období intenzivního vývoje se na zelenině, ovocných dřevinách i jehličnanech začíná projevovat jedna z častých chyb ve výživě: nedostatek hořčíku. Jak tento deficit bezpečně poznáte a proč nestačí jen běžné zalévání?

Příznaky deficience na listech papriky

Hořčík je pro rostliny naprosto klíčový – tvoří totiž centrální atom chlorofylu, tedy zeleného listového barviva. Bez něj nemůže správně fungovat fotosyntéza, nejdůležitější látková výměna rostlin. Hořčík navíc aktivuje řadu enzymů a podílí se na tvorbě bílkovin a sacharidů. Má zásadní vliv na kvalitu budoucí sklizně a chuť plodů. Přesto na něj na zahrádkách často zapomínáme. Hořčík je v našich půdách deficitní živinou. Z půdy ho totiž sklizní a vyplavováním odčerpáváme (exportujeme) mnohem více, než kolik ho zpět dodáváme (importujeme) organickými či minerálními hnojivy.

Jak bezpečně poznat nedostatek hořčíku u rostlin?

Prvním varovným signálem je částečné světlezelené až žluté zbarvení listů (chloróza). Protože je hořčík v rostlině mobilní, stahuje si ho ze starších částí do nových přírůstků. Projevy nedostatku proto začínají vždy na starších, nejspodnějších listech.

• Typický znak: Mezi žilnatinou listové čepele vznikají žlutá místa, ale samotná žilnatina a její bezprostřední okolí zůstává tmavě zelené.
• Následky: Rostliny celkově zpomalují růst a opožďuje se jejich kvetení.
• Ovocné stromy: Například u jabloní se na starších listech objevují žlutozelené a hnědé skvrny. Tyto listy postupně zasychají a opadávají. V pozdním létě pak mohou být jednoleté výhony úplně holé (často se tak děje po přeroubování).

Příznaky nedostatku hořčíku na listech brambor

Mezi hlavní indikační rostliny, které na nedostatek hořčíku reagují nejcitlivěji, patří: rajčata, papriky, brambory, květák, zelí, špenát, fazole, hrách, réva vinná, obilniny a ovocné stromy.

První pomoc v sezóně

Pokud na svých rostlinách výše popsané příznaky již pozorujete, je potřeba jednat rychle. Klasické hnojení do půdy v tuto chvíli zabírá příliš pomalu. Nejrychlejším řešením je mimokořenová výživa (postřik na list) nebo hnojivá zálivka hořkou solí (MgSO₄ x 7H₂O) či speciálními kapalnými hnojivy (např. dusičnan horečnatý pod názvem MgN sol).

Kapalné hnojivo MgN sol aplikujeme podle návodu, zpravidla v koncentraci 0,5–1 %. U hořké soli se držte následujícího přehledu koncentrací podle plodin:

Přehled použití hořké soli u různých plodin v průběhu roku:

Poznámka: Nezapomínejme, že mimokořenová výživa na list nemůže plnohodnotně nahradit hnojení půdy. Pokrývá pouze špičkovou potřebu rostlin v období největšího růstu. Při nejbližší příležitosti (při přípravě záhonů na podzim nebo na jaře) musí následovat důkladné vyhnojení půdy podle jejího rozboru.

Jak správně vybrat hořečnaté hnojivo do půdy?

Při budoucím systematickém hnojení půdy musíme zohlednit nároky konkrétních plodin, aktuální obsah hořčíku v půdě a především chemickou formu hnojiva. Hořčík se do půdy dodává nejčastěji ve dvou formách: jako uhličitany nebo sírany.

1. Uhličitan hořečnatý: Má velmi nízkou rozpustnost ve vodě (jeho rozpustnost se zvyšuje pouze v přítomnosti kyselin). Je ideální pro trvalé zásobení půdy, protože je nejlépe chráněn před vyplavením.
2. Síran hořečnatý: Ve vodě se rozpouští velmi rychle a okamžitě zabezpečuje vysokou koncentraci hořčíku v půdním roztoku.

Příznaky nedostatku na jehlicích smrku

Výběr hnojiva podle pH vaší půdy:

• Kyselé půdy (pH pod 6): Zde sáhněme po dolomitických vápencích (obsahují uhličitan hořečnatý). Zajistíte tak vápnění i pozvolný přísun hořčíku zároveň.
• Neutrální a alkalické půdy (pH nad 6): Na půdách, které nepotřebují vápnit, je nejefektivnějším řešením kieserit (MgSO₄ x H₂O). Používá se na 100 m² (1 ar) 5 až 6 kg kieseritu. Na středně těžkých půdách ho aplikujeme na podzim se zapravením do země, na lehkých písčitých půdách až na jaře. Při akutním deficitu během vegetace lze kieserit rozhodit v nouzové dávce 2 kg na 100 m².

Hořčík v síranové formě (ve formě kieseritu) najdete také v oblíbených kombinovaných draselných hnojivech:

Dobrá zpráva pro biozahrádkáře: Hořečnatá hnojiva síranového i uhličitanového typu jsou plně povolena pro ekologické zemědělství.

Pozor na přehnojení draslíkem a močůvkou

Při péči o zahradu platí, že méně je někdy více. Velkým nepřítelem příjmu hořčíku je nadbytek draslíku v půdě (např. při jednostranném přehnojení draselnými hnojivy nebo močůvkou). Mezi těmito prvky totiž funguje antagonismus – nadměrné množství draslíku blokuje schopnost rostliny přijímat hořčík, i když je ho v půdě dostatek.

Správný poměr draslíku a hořčíku (K:Mg) v půdě podle rozboru by měl vypadat takto:

• Do 1,6: Dobrý poměr.
• 1,6–3,2: Vyhovující poměr.
• Nad 3,2: Nevyhovující poměr (příliš mnoho draslíku blokuje hořčík).

Sledujte proto v tomto období spodní listy svých rostlin bedlivě. Včasný zásah hořkou solí jim navrátí zdravou zelenou barvu a vám zajistí bohatou a kvalitní sklizeň.

Foto: K+S Minerals and Agriculture GmbH

Larvy ploskohřbetek dokážou na zahradě napáchat viditelné škody. Schovávají se v nápadných zápředcích plných trusu nebo rafinovaně svinují listy ovocných stromů a růží. Poradíme vám, jak tyto specifické housenice bezpečně rozeznáte od jiných škůdců a jakým způsobem před nimi ochráníte svou úrodu a okrasné rostliny.

Podle čeho poznáte larvy ploskohřbetek?

Larvy ploskohřbetek (Pamphiliidae) odborníci nazývají housenice. Od ostatních larev je odlišíme především tím, že jim chybí břišní panožky. Mají pouze hrudní končetiny a drobné pošinky (což je poslední pár panožek) na samotném konci zadečku. Ostatní páry panožek u nich během vývoje zakrněly. Mezi další nápadné znaky larev ploskohřbetek patří zřetelná sedmičlánková tykadla a dva tříčlánkové štěty na konci zadečku (viz obr. 1).

1) Detail housenice ploskohřbetky sosnové

Zahrádkáře často upoutá také jejich specifický způsob života. Některé rody ploskohřbetek, jako jsou Acantholyda, Cephalcia nebo Neurotoma, žijí jednotlivě nebo ve skupinách v nepřehlédnutelných zápředcích. Tyto vaky často obsahují zapředený trus či zbytky potravy (viz obr. 2). Jiné rody, například Pamphilius, si vytvářejí listové smotky. Tyto smotky můžete snadno zaměnit s poškozením od některých obalečů či zavíječů (viz obr. 3), případně od zobonosek (viz obr. 7).

Vzhledem i chováním jim jsou velmi podobné housenice zubatek (Megalodontesidae). Protože však tito zástupci širopasých vos žijí v České republice zpravidla jen velmi lokálně (především na jižní Moravě na hluchavkovitých a miříkovitých rostlinách), nemusíme je při běžné diagnostice škůdců na své zahrádce brát v úvahu.

7) Spirálovitý smotek s housenicí ploskohřbetky šípkové

Nejčastější druhy na ovocných a jehličnatých stromech

Nejnápadnějším druhem na našich zahrádkách je ploskohřbetka ovocná (Neurotoma saltuum). Její housenice žijí od června do července pospolitě v trusnicových vacích na větvičkách hrušní, slivoní a skalníků. Dorůstají délky až 2 cm a díky svému oranžovému zbarvení a nápadné černé hlavě je hned rozpoznáme (viz obr. 4). Občas mohou způsobit lokální holožír.

4) Hnízdo housenic ploskohřbetky ovocné

Podobně, avšak v řidších zámotcích, žijí na třešních, meruňkách a slivoních housenice ploskohřbetky třešňové (Neurotoma nemoralis). S jejími zelenými housenicemi (viz obr. 5) se setkáme již od května do června.

5) Housenice ploskohřbetky třešňové v řídkém zámotku

Ve stejném období hostí borovice lesní, borovice kleč či borovice vejmutovka housenice ploskohřbetky sosnové (Acantholyda posticalis). Jejich tělo má proměnlivé zelenohnědé zbarvení s více či méně nápadným hřbetním pruhem a matně hnědavými pruhy na bocích (viz obr. 1). Tyto housenice nežijí volně v předivu, ale spřádají si řídké trubice, v nichž se zdržují (viz obr. 6). Zpravidla žijí jednotlivě, ale objevují se i ve větším počtu. Jehlicové listí obvykle nepoškozují až k samotné bázi (viz obr. 6).

6) Housenice ploskohřbetky sosnové v trubicovitém zámotku

Kteří zástupci napadají růže a listnáče?

Vedle druhů žijících v předivu můžeme na zahrádkách objevit některé druhy rodu Pamphilius, které žijí v listových smotcích. Přestože nepatří k hojným druhům, na růžích se občas vyskytují housenice ploskohřbetky šípkové (P. inanitus), které si vytvářejí svislé, spirálovitě pevně svinuté smotky (viz obr. 7). Dalším obyvatelem růží je ploskohřbetka růžová (P. balteatus). Na růžích, ale i na listech maliníku, jahodníku či krvavce, škodí také druh P. stramineipes. Jeho housenice žijí v úkrytu několika k sobě spředených listů (viz obr. 3). Všechny tyto uvedené druhy poškozují listy hostitelských rostlin od poloviny května do července.

8) Zelenavá housenice ploskohřbetky lesní

Na ostatních listnatých stromech žijí zeleně zbarvené housenice dalších druhů tohoto početného rodu. Na slivoních či jeřábech potkáme ploskohřbetku lesní (P. sylvaticus) – viz obr. 8. Na javoru klenu vytváří nápadný doutníkovitý smotek ploskohřbetka zlatavá (P. aurantiacus) a na olších škodí ploskohřbetka olšová (P. vafer) – viz obr. 3.

Jak proti ploskohřbetkám úspěšně zasáhnout?

Vzhledem k tomu, že housenice ploskohřbetek prožívají svůj život pod ochranou pevného přediva nebo schované v listových smotcích, klasická chemická ochrana je značně komplikovaná. Postřik se k larvám přes jejich mechanické bariéry dostává jen velmi obtížně. Pokud na tyto škůdce na své zahrádce narazíte, nejlepší a nejúčinnější ochranu představuje mechanická likvidace. Předivové vaky s housenicemi nebo napadené zkroucené části rostlin včas odřízněte a zničte.

Autor: Jakub Beránek

Rzi jsou mikroskopické parazitické houby řazené do třídy Urediniomycetes. Patří mezi významné původce chorob hospodářsky důležitých rostlin a často mají velmi složitý životní cyklus. Mnohé druhy potřebují ke svému vývoji dva různé hostitele. Takové houby označujeme jako dvoubytné rzi. Příznaky napadení se souhrnně nazývají rzivosti. Pod pojmem rzivost se ale výjimečně skrývají i neparazitní poruchy. Patří sem například rzivost kořenů petržele nebo rzivost dužniny bramborových hlíz.

Rzivost muškátu

Rzivost hrušně patří mezi nejčastější choroby

Mezi zahrádkáři je asi nejznámější rzivost hrušně způsobená houbou Gymnosporangium sabinae. Druhým hostitelem této rzi jsou některé druhy jalovců, především jalovec prostřední, čínský, chvojka nebo jalovec skalní. Právě tyto okrasné jalovce se často vysazují na zahradách i ve veřejné zeleni. Pokud rostou blízko hrušní, výrazně se zvyšuje riziko infekce. Kritická bývá vzdálenost do přibližně 250 metrů.

Na listech hrušní vznikají žlutozelené až oranžové skvrny, které mohou mít načervenalý lem. Na rubu listů se během srpna vytvářejí výtrusy, které následně napadají jalovce. Velkopěstitelé hrušní se s touto chorobou setkávají méně často, protože jejich sady bývají od jalovců vzdálené. Na zahradách je ale rzivost hrušně velmi rozšířená.

Jak chránit hrušně před rzivostí

Ochrana bývá složitá, protože zdroj infekce často pochází z okolních výsadeb jalovců. Zahrádkáři mohou použít fungicidy určené proti jiným chorobám hrušní, které mají zároveň účinnost i proti rzivosti. Ošetření se doporučuje těsně před květem nebo krátce po odkvětu. Méně účinné bývá odstraňování napadených částí jalovců nebo jejich překrývání netkanou textilií.

Rzivost na větvičce jalovce za vlhkého počasí

Rzi napadají i rybíz, slivoně nebo ostružiníky

Na ovocných dřevinách se objevuje také sloupečková rzivost rybízu. Jejím druhým hostitelem je borovice vejmutovka, která může růst i více než kilometr od napadených keřů. Choroba napadá hlavně černý rybíz, ale také angrešt a jejich křížence. Na spodní straně listů se vytvářejí typické sloupečky výtrusů. Napadené listy postupně hnědnou a opadávají. Ochrana je podobná jako v případě rzivosti hrušně.

Sloupečková rzivost na spodní straně listu rybízu

Méně známá je rzivost slivoně, která může napadat také meruňky, broskvoně nebo mandloně. Napadené listy hnědnou a opadávají. Ochranu je vhodné provádět během července a začátkem srpna. V posledních letech se více šíří také rzivosti maliníku a ostružiníku. Kupky výtrusů se vytvářejí nejen na listech a výhonech, ale občas i na plodech. V tomto případě je jakákoliv ochrana již většinou málo účinná.

Rzivost letorostu ostružiníku

Rzivosti ohrožují i růže a další okrasné rostliny

Velmi známá je rzivost růže. Rzi ale napadají také karafiáty, muškáty nebo chryzantémy. Zvlášť nebezpečná je bílá rzivost chryzantém, která patří mezi karanténní choroby. Rzivosti se často objevují také v trávnících, hlavně u jílků, lipnic a některých druhů psinečků.

Rzivost se objevuje i u zeleniny

U zeleniny nejsou rzivosti tak časté, přesto mohou způsobit výrazné škody. Napadány bývají hrách, fazol, řepa salátová nebo cibulová zelenina. Rzivost cibule se často objevuje na pažitce, póru (především u odrůd letního typu), česneku nebo zimní cibuli. Se rzivostí se mohou setkat také pěstitelé chřestu nebo máty.

Rzivost na větvičce jalovce za suchého počasí

Prevence a ochrana proti rzivosti

Základem ochrany jsou preventivní opatření. Důležité je nepřehnojovat rostliny dusíkem, vybírat odolnější odrůdy a pravidelně odstraňovat napadené části rostlin. Pomáhá také střídání plodin a důsledná likvidace posklizňových zbytků. Protože samotná prevence často nestačí, používají se i fungicidní přípravky. Ošetření se doporučuje provádět už při prvních příznacích choroby. U ovoce a zeleniny je vždy nutné použít jen přípravky registrované pro konkrétní plodinu.

Foto autor

Semínka jsou vyseta v půdě, sazenice vysazeny nebo čekají na výsadbu. Práce zahrádkáře tím ale nekončí. Aby mohly mladé rostlinky dobře růst, potřebují pravidelnou péči: zalévání, narušování půdního škraloupu, jednocení, odplevelování i ochranu před škůdci. Semínko vyseté do půdy nasaje vodu a nastartují se v něm fyziologické procesy růstu. V tomto období je ale nejcitlivější. Může jej poškodit chlad, plísně i škůdci. Nedostatek vláhy často způsobí zaschnutí semene ještě před vyklíčením.

Zalévání výsevů: pozor na půdní škraloup

V první fázi vývoje čerpá mladá rostlina živiny ze zásobních látek v semeni. Ty se však postupně vyčerpají a semenáček začne být závislý na živinách z půdy a na vlastní fotosyntéze.

Rovnoměrná vlhkost je při klíčení zásadní. Půda ale musí zůstat vzdušná, protože semena i mladé rostliny potřebují dýchat. Ideální je, pokud semeno využije spodní vláhu v půdě a není nutné záhon zalévat. Když je půda příliš suchá, vzniká po zálivce riziko vytvoření tvrdé půdní krusty – škraloupu. Slabé semenáčky jej často nedokážou prorazit a odumřou. Škraloup vzniká hlavně tehdy, když se vrchní vrstva půdy přemokří a následně rychle vyschne. Často k tomu dochází na jaře při prudkém slunci.

Zahrádkáři někdy vysévají raději hustěji a počítají s tím, že všechna semínka nevzejdou

Pokud začneme výsevy zalévat, udržujeme povrch půdy stále mírně vlhký až do vzejití rostlin. Zaléváme postupně a jen tolik, aby půda vodu dobře vstřebala a netvořily se louže. Vyšší obsah organické hmoty zlepšuje odolnost půdy proti tvorbě škraloupu. Pomoci může také bílá netkaná textilie, která udržuje stabilnější vlhkost.

Okopávání zlepšuje přístup vzduchu i vody

Půdní škraloup škodí i po vzejití rostlin. Omezuje provzdušnění půdy a podporuje neproduktivní výpar vody. Pravidelné okopávání proto patří k nejdůležitějším pracím v zeleninové zahradě. Narušením vrchní vrstvy půdy odstraníme plevele, zlepšíme přístup vzduchu ke kořenům a zároveň omezíme ztrátu vláhy. Zkušení zahradníci říkají, že jedno okopání vydá za vydatnou zálivku. Při práci ale postupujeme opatrně, abychom nepoškodili kořeny nebo kořenové krčky mladých rostlin.

Jedno kvalitní okopání je rovno vydatnému zalití

Jednocení výsevů: dopřejme rostlinám prostor

Výsevy cibule nebo cibulku ze sazečky můžeme protrhávat postupně a mladé rostlinky využít jako zelenou cibulku.

Zahrádkáři často vysévají hustěji, protože počítají s tím, že část semen nevzejde nebo je poškodí škůdci. Pokud ale rostou semenáčky příliš nahusto, musíme je protrhat. Každý druh zeleniny potřebuje jiný prostor. Například pozdní mrkev na skladování vyžaduje větší rozestupy než mladé karotky sklízené s natí. Doporučený spon obvykle najdeme na zadní straně sáčku s osivem. Pokud někde semena nevzešla, lze při jednocení některé rostliny dosadit. Dobře to funguje například u salátů, cibule nebo červené řepy.

Úhlavním nepřítelem ředkviček a všech košťálovin jsou dřepčíci, kteří žírem poškozují listy

Mulčování a netkaná textilie

Bílá netkaná textilie patří mezi nejpraktičtější pomocníky na jaře. Chrání mladé rostliny před pozdními mrazíky, pomáhá udržet vlhkost a omezuje tvorbu škraloupu. Současně funguje jako ochrana proti škůdcům, například proti dřepčíkům, květilkám nebo mšicím.

Černá textilie se používá hlavně ve sklenících a fóliovnících. Brání prorůstání plevelů a zároveň pomáhá prohřívat půdu. Hodí se zejména pro rajčata, papriky, okurky nebo melouny pěstované ze sazenic. Půdu mezi rostlinami můžeme nastýlat také organickým materiálem, například slámou, posekanou trávou nebo kůrou. Mulč omezuje výpar vody, brání růstu plevelů a postupně se rozkládá na cenný humus.

Jak chránit mladé rostliny před škůdci

V posledních letech zahrádkáře trápí i mravenci. Poškozují klíčící semena i mladé sazenice a ve sklenících často podporují výskyt mšic, které si „chovají“ kvůli medovici.

Velké škody na mladých rostlinách způsobují dřepčíci. Nejčastěji napadají ředkvičky a košťáloviny, kde vykusují drobné otvory do listů. Nejohroženější jsou čerstvě vzcházející rostliny. Dřepčíci dokážou mladé semenáčky zcela zničit ještě před objevením děložních lístků. Pomáhá pravidelná zálivka, protože dřepčíci nemají rádi vlhké prostředí. Ochranu poskytne také netkaná textilie nebo povolené insekticidy.

Rajčata a papriky potřebují pevnou oporu

Rajčata, papriky i popínavé fazole se při pěstování neobejdou bez opory. Tradiční variantou jsou dřevěné tyčky, stále častěji se ale používají kovové spirály. U rajčat je důležitá hlavně stabilita konstrukce. Dobře fungují také oblouky z železné tyčoviny, které vytvoří pevnou oporu i pro rostliny s velkou násadou plodů. Papriky se vyplatí vyvazovat motouzem mezi kolíky zapíchnutými v řádku. Rostliny pak lépe drží tvar a nehrozí jejich polámání pod tíhou plodů.

Foto www.dobrasemena.cz

Právě jejich správná a včasná identifikace je přitom klíčem k efektivní ochraně zahrady, která šetří čas i peněženku.

Polypodní housenka osenice zemákové (Noctua fimbriata)

Ochrana rostlin před chorobami a škůdci patří k nejsložitějším disciplínám každého pěstitele. Nejde totiž jen o botaniku, ale o fascinující průsečík entomologie, klimatologie a fytopatologie. Aby byla naše snaha o záchranu úrody efektivní, musíme v první řadě bezpečně identifikovat původce problému. Správná diagnostika je zkrátka pilířem, na kterém stojí zdravá zahrada.

Proč je správné určení škůdce tak důležité

Bez jistoty, proti komu stojíme, se ochrana rostlin stává sázkou do loterie. Chybná diagnóza vede k neúčinným postřikům, které zbytečně zatěžují půdu i podzemní vody a stojí nás peníze. Navíc můžeme nevhodným zásahem zahubit užitečné pomocníky, jako jsou včely, slunéčka či pestřenky. Například ve skleníku může nasazení špatného parazitoida znamenat, že si tento přirozený nepřítel škůdce vůbec nevšimne a naše rostliny budou strádat dál.

Identifikace dospělce mnohdy nestačí

Zatímco naši pozornost často upoutají dospělí jedinci v podobě barevných motýlů nebo brouků, hlavní škody na rostlinách páchají jejich larvy. Právě proto je diagnostika larev v mnoha ohledech důležitější než poznávání dospělců. Larvy se na první pohled mohou zdát jedna jako druhá, ale nenechme se odradit. Nemusíme hned určovat konkrétní druh – pro začátek stačí orientace v základních skupinách. Pokud zkombinujeme vzhled larvy se znalostí hostitelské rostliny, výběr se zúží na dva až tři pravděpodobné adepty.

Tři základní typy larev na našich zahrádkách

Ve světě hmyzu rozlišujeme tři hlavní skupiny larev podle počtu jejich končetin: apodní, oligopodní a polypodní.

• Beznohé larvy (apodní)

Tyto larvy nemají žádné končetiny a liší se především stavbou hlavy. Tzv. eucephalní larvy mají hlavu dobře viditelnou – sem patří například larvy nosatců, kůrovců nebo mladé housenky některých motýlů. Hemicephalní larvy mají hlavu částečně zatažitelnou, což známe u tiplic. Nejsložitější na určení jsou larvy acephalní (např. u vrtulí či květilek), u kterých laik jen stěží pozná, kde končí tělo a začíná hlava.

• Larvy se třemi páry nohou (oligopodní)

Tento typ má vyvinuté pouze hrudní končetiny. Najdeme zde obávané škůdce, jako jsou mandelinky, chrousti nebo kovaříci. Pozor však na záměnu s užitečným hmyzem! Podobnou stavbu těla mají i larvy slunéček nebo zlatooček. Rozlišit je můžeme podle chování: zatímco larvy mandelinek jsou líné a pomalé, dravé larvy slunéček jsou čilí lovci, kteří aktivně pátrají po kořisti.

• Larvy s panožkami (polypodní)

Kromě tří párů hrudních nohou mají tyto larvy i tzv. panožky na zadečku. Do této kategorie spadají housenky většiny motýlů a také housenice širopasých blanokřídlých. Právě počet a rozmístění panožek je klíčem k tomu, abychom od sebe odlišili budoucího krásného motýla od škůdce, který nám během pár dní zlikviduje listy keřů.

Foto autor

Vlnatky

Tito škůdci jsou vlastně jsou mšice s vláknitými voskovými výpotky na povrchu těla. Na jilmech najdeme tři druhy — vlnatku hladkou, hrušňovou a jilmovou. Ty vytvářejí výrazné bradavčité hálky a deformace listů. Nejznámější a nejškodlivější je však vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), která saje na listech i mladých větvích. Nejčastěji ji vídáme na jabloních, ale napadá také skalníky, hlohyně, kdouloně a hlohy. Některé odrůdy jí chutnají více, například James Grieve, Rubín, Rubinola či Spartan.

Větev jabloně deformovaná
vlnatkami krvavými

Přezimuje na kořenech u pat kmenů nebo v prasklinách borky. V červnu okřídlení jedinci přelétají na další stromy. Vosková vlákna tvoří husté bílé povlaky a po rozmáčknutí se objeví červená kašovitá hmota — odtud název „krvavá“. Na dřevě saje především na kalusovém pletivu nad ranami, kde způsobuje nádory a deformace. Pletiva praskají a vznikají vstupní brány pro infekce. Následkem bývá zhoršený výnos i kvalita ovoce a předčasné odumírání stromů.

Kolonie vlnatky krvavé

Jak bojovat s vlnatkou?

Vlnatka krvavá mívá až deset generací ročně, vysoké mrazy jí však škodí. Nejúčinnější ochranou je ošetření během vegetace přípravkem Mospilan 20 SP nebo Mšice-Molice STOP. Ošetření musí být důkladné, pod tlakem, se smáčedlem a podle potřeby opakované. Počty mšic snížíme i vhodným řezem. Přirozeným nepřítelem je vosička Aphelinus mali i další užiteční predátoři — škvoři, slunéčka, zlatoočky nebo larvy pestřenek.

Vlnatí červci

Ochrana není snadná. Používáme přípravky na bázi oleje (Biool), pyretriny (Raptol, Spruzit), přípravky ze skupiny Careo nebo zálivku Mospilanem 20 SP.

Vlnatí červci patří do nadčeledi červci (Coccoidea). Správně jde jen o „červce“, ale kvůli voskovým výpotkům se v praxi používá název „vlnatí červci“. Na první pohled připomínají vlnatku krvavou, ale nežijí v tak velkých shlucích.

Vlnatí červci na kaktusu

Parazitují především na citrusech, oleandrech, fíkusech a dalších okrasných rostlinách. Velmi často se vyskytují u kaktusů, kde jsou mylně označovaní jako vlnatky nebo kořenovky.

Vlnatí červci na oleandru

Stručné rozdíly a ochrana: vlnatky × vlnatí červci × vlnovníci

Vlnovníci (Eriophyoidea) se výrazně liší od vlnatek i červců. Zatímco vlnatky i červci patří mezi hmyz, vlnovníci jsou mikroskopičtí pavoukovci – roztoči. Jsou příbuzní hálčivcům, přičemž většina z nich se dnes řadí právě mezi vlnovníky. Existují stovky druhů a příznaky napadení se velmi liší.

Na černém rybízu a lísce způsobují zduření a odumírání pupenů, u hrušní způsobují vydutí a hnědnutí pletiva listů. U ořešáku a révy vytvářejí výdutě vyplněné hustou plstí (erineem). Na révě působí škody také vlnovník viničný.

Jaké škody způsobují a jak je chránit

Vlnovník višňový vyvolává kadeření listů a zakrňování letorostů, které se mění na „košťata“, a umí poškodit i plody slivoní, broskvoní či meruněk. Na vrbách a jasanech vznikají velké nepravidelné hálky, na lipách a javorech bradavičnaté výrůstky. Časté je napadení ostružin a malin vlnovníkem Essigovým.

Hálky vlnovníka rybízového

Pěstitelé se setkávají i s vlnovníkem česnekovým, který stále zůstává málo známým škůdcem. U některých druhů je prokázaný přenos závažných onemocnění rostlin. Ochrana je obtížná a málo účinná – na révě lze použít pouze Kumulus WG, u česneku se neoficiálně doporučuje moření sadby Sulkou, jinak řešení spočívá hlavně v prevenci a včasném odstranění napadených částí.

Foto autor

Molice

Molice, často označované jako „bílé mušky“, patří mezi nejznámější škůdce. Tito škůdci škodí přímým sáním, přenosem virových chorob a tvorbou medovice, která podporuje vznik „černě“ na listech.

• Molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) napadá skleníkové rostliny jako fuchsie, gerbery, anglické muškáty nebo durmany. V letním období se může objevit i v okolí skleníků a fóliovníků. Nepřežívají zimu a dostávají se do prostor především s nakupovanou sadbou.
• Molice bavlníková (Bemisia tabaci) se občas vyskytuje na poinsetiích („vánoční hvězdě“).
• Molice vlaštovičníková (Aleyrodes proletella) je v posledních letech problémem především u brukvovité zeleniny (růžičková kapusta, hlávkové zelí, kapusta, kadeřávek).

Ochrana: Molice je obtížné zlikvidovat, protože všechna vývojová stadia žijí na spodní straně listů a některé přípravky nepůsobí na vajíčka. Použití lepových desek je dobré spíše na signalizaci náletu než na účinný odchyt, ale v omezeném prostoru může fungovat. Při použití insekticidů kontaktních a systémových se doporučuje opakovat 2–3 postřiky v intervalech 8–12 dní. Použitelné přípravky pro domácí pěstitele: Karate se Zeon technologií 5 CS, Mospilan 20 SP nebo Sanium System, Sanium Ultra a další přípravky se stejnými účinnými látkami. Pro molici vlaštovičníkovou se ze sekce bio doporučují NeemAzal‑TS, Neudosan nebo Neudosan AF, přípravky na bázi řepkového oleje, pomerančové silice, pokud jsou povoleny pro dané plodiny.

Osenice

Osenice jsou noční motýli, z nichž největší – osenice polní (Agrotis septum) – způsobuje značné škody. Tito škůdci jsou aktivní především v noci. Ke katastrofálnímu výskytu dochází po teplých a suchých letech.

• Housenky mladších instarů požírají listy.
• Starší instary, až 5 cm velké, šedohnědé a při dotyku stáčející se, poškozují kořeny a ohrožují řadu plodin (řepa salátová, mrkev, celer, tuřín, vodnice, brambory) i okrasné rostliny (jiřinky, cínie, měsíčky, astry, floxy).

Mladé rostliny celeru poškozené larvami osenicí polní

Ochrana: Nejlepší ochranou je hluboké podzimní rytí nebo orba. Postřiky insekticidy účinkují jen na larvy 1. instaru. Používají se prakticky stejné přípravky jako proti molici, navíc přibývá účinná látka spinosad, která je například v přípravku Spintor (patří mezi bio). Na starší larvy spíše než kontaktní účinkují přípravky systémové.

Smutnice

Smutnice (Sciaridae) jsou drobné černé mušky, které se objevují v bytech a sklenících s pokojovými rostlinami. Doprovázejí substráty s nedokonale rozloženou organickou hmotou, často bývají v komunálních kompostech.

• Dospělci nejsou škodliví.
• Larvy, 5–7 mm dlouhé, žijí v půdě a požírají organické zbytky i kořínky, což může způsobit zahnívání a úhyn zakořeňovaných řízků a mladých rostlin.

Ochrana: Dospělce chytáme na žluté lepové desky. Larvy lze omezit zálivkou přípravkem Neem‑Azal‑T/S u okrasných rostlin.  V květináčích lze použít i hnojivé tyčinky s obsahem insekticidu. Překrytí povrchu květináče jemným pískem ve vrstvě 1-2 cm brání nakladení vajíček, prakticky smutnice zlikviduje. 

Tiplice

Dospělci Tipula spp. vypadají jako obrovský komár nebo pavoukovci sekáči, mají však pouze tři páry nohou.

• Živí se převážně nektarem.
• Z vajíček se líhnou larvy, které se živí kořínky rostlin a mohou poškodit hlavně mladé trávníky.

Larvy tiplice

Ochrana:Biopreparát Capsanem (Steinernema carpocapsae) je účinný proti housenkám tiplic. Jiné přípravky zastupují ty, které obsahují eko azederachtin (např. NeemAzal) a řepkový olej (NATUREN multisect postřik), v konvenčním hospodaření se užívají přípravky obsahující deltametrin (např. Fast M, Sanium ultra,…). V Hobby balení je jich s touto aktivní látkou více.

Foto autor

Jak poznat padlí

Padlí je jednou z nejrozšířenějších skupin houbových chorob rostlin. Projevuje se velmi specificky – povrch rostlinných orgánů (nejčastěji listů, ale i květů, plodů a stonků) vypadá, jako by byl pomoučený. V jiných jazycích je název pro tuto skupinu mikroskopických hub mnohem výstižnější: slovensky múčnatka, rusky mučnistaja rosa, anglicky powdery mildew a německy echte Mehltau. Většina druhů padlí žije jen na povrchu rostlin a pomocí speciálních orgánů proniká do buněk hostitele. Zajímavostí je, že  na rozdíl od jiných houbových chorob rozvoj padlí nepodporuje vlhké počasí, ale spíše kolísání teploty a vlhkosti. Padlí se nejčastěji objevuje na konci léta a na podzim, některé druhy však napadají rostliny už na jaře – například hnědé padlí angreštu nebo padlí jabloně.

Spektrum napadaných rostlin

Na světě existují stovky druhů padlí, avšak na zahrádkách vážnější škody způsobuje jen několik desítek. Mezi nejznámější patří:

• padlí jabloně, broskvoně, hnědé padlí angreštu,
• padlí jahodníku, révy vinné
• padlí miříkovitých (petržel, mrkev), tykvovitých (okurky a dýně),
• padlí hrachu.

Často postihuje také okrasné rostliny, například africké fialky, astry, begónie, bramboříky, hortenzie, chryzantémy, macešky, ostrožky či vlčí bob. U okrasných dřevin bývá časté padlí šeříků, javorů, rododendronů nebo růží, kde napadá listy, výhony, poupata i květy.

Základní prevence

• správný výběr pozemku,
• pěstování odolných nebo tolerantních odrůd,
• správný výběr pozemku,
• pěstování odolných nebo tolerantních odrůd,
• optimální agrotechnika,
• regulace plevelů,
• včasné odstraňování napadených částí rostlin a posklizňových zbytků,
• regenerační opatření v napadených porostech (závlaha a foliární výživa).

Jak chránit ovoce a zeleninu přímo?

V některých případech je nutné použít fungicidy. Jejich účinnost se liší podle druhu rostliny.

• Padlí jabloně

Nejnáchylnější byla dříve odrůda Jonathan, podobně citlivý je i jeho potomek Idared. Moderní odrůdy jsou často odolné ke strupovitosti, ale k padlí mohou být naopak náchylné. Při používání fungicidů proti strupovitosti se padlí obvykle výrazně neprojevuje, protože tyto přípravky účinkují i na něj. Důležitá je včasná diagnostika a odstraňování napadených částí.

Pro hobby pěstitele je k dispozici široká škála přípravků:

• bio prostředky: síra a sirné přípravky, výtažky z vrbové kůry, přípravky s Bacillus pumilus,

• chemické prostředky: Americké padlí STOP, Dagonis, Sercadis, Topas 100 EC. Padlí korigují také některé fungicidy povolené proti strupovitosti (např. Belanty, Bellis, Discus, Magnicur Core, Tercel, Zato 50 WG).

Preventivní opatření: výběr vhodného stanoviště a odolných odrůd, mechanické odstraňování primárně napadených letorostů a listových růžic.

• Padlí hrachu

Citlivá je většina odrůd dřeňového hrachu. Rezistentní jsou například Cedrik, Johan, Twinset. Riziko napadení snižuje časný jarní výsev.

Preventivní opatření: použití zdravého a mořeného osiva, vyhnout se pozdnímu výsevu, výběr rezistentních odrůd, zaorání posklizňových zbytků, dodržování osevního postupu.

Padlí na hrachu

• Padlí jahodníku

Mezi náchylné odrůdy patří Elvira, Karmen a Rosie.

Doporučené přípravky: bio VitiSan, Armicarb Spray (hydrogenuhličitan draselný), Kumulus WG, Prev Gard (pomerančová silice), Americké padlí STOP, Dagonis, Topas 100 EC.

Preventivní opatření: zajištění vzdušnosti porostu (správný výběr lokality, optimální hustota výsadby), vyrovnaná výživa (nepřehnojovat dusíkem), nevysazovat náchylné odrůdy na rizikových lokalitách.

Shrnutí

Padlí není jen problémem jabloní, révy či hrachu – napadá širokou škálu zeleniny, ovocných stromů i okrasných rostlin. Výrazně ohrožuje zejména dýňovité (okurky, tykve, melouny). Klíčem k úspěchu je prevence, správný výběr odrůd a včasné zásahy – ať už mechanické, biologické, nebo chemické.

V příštím příspěvku prodiskutujeme problematiku padlí révy vinné.

Foto autor

Základem je silná a odolná rostlina. Pomáhá kvalitní půda, vyvážené hnojení, vzdušné porosty a pestrá výsadba. Velkým pomocníkem jsou také posilující rostlinné výluhy, podpora symbiotických organismů a výsadba „přátelských“ druhů v okolí.

Přírodní postupy, které stojí za vyzkoušení (viz tabulka)

Proti mšicím (a savým škůdcům)

Používá se odvar z tabáku, rebarbory, vratiče nebo kopretiny řimbaby, výluh nebo jícha z kopřiv, mýdlový roztok, mléko s vodou 1:1 (a 3 kapky oleje, např. levandulového). Může pomoci vysazení rostlin v  sousedství: afrikán odpuzuje prý molice, lichořeřišnice vlnatku krvavou, kopr mšice a svilušky, koriandr a levandule mšice. Kupodivu poměrně rychle se projeví i podpora slunéček, škvorů, pestřenek… Parazitické vosičky (Aphidius colemani) pořídíme jako hotový přípravek.

Pozitivní účinky má výluh z Routy vonné

Proti slimákům

Nejčastější jsou mechanické metody – sběr, kovové bariéry, tvarované okraje záhonu. Pomáhají zejména měděné prvky, například dráty připevněné na okraji záhonů, které slimáci prý neradi přelézají. Jiné bariéry kolem rostlin zpravidla nepomohou, anebo jen velmi dočasně (vaječné skořápky, logr z kávy, popel… Nejlépe z toho všeho se mi osvědčilo jehličí ze smrku pichlavého kolem stonků rostlin). Někdo chová zvířata, která se slimáky živí (kachny, s menšími jedinci a vajíčky pomohou i slepice), ale významně pomáhají i ta volně žijící (ropuchy, ježek). Můžeme aplikovat přípravek obsahující parazitické hlístice.

Proti houbovým chorobám

Speciálně proti padlí funguje odvar z křídlatky japonské nebo přesličky rolní, postřik mlékem s vodou 1:1, přípravky s tzv. chytrou houbou Pythium oligandrum. U rajčat se doporučuje obrat spodní listy a povrch půdy postříkat 3% roztokem peroxidu vodíku jako dezinfekci. Zkusit lze také roztok sody. Plíseň révy vinné, p. bramborová, okurková, kadeřavost broskvoní, bakteriální spála růžovitých, antraknóza fazolu – měďnaté přípravky, které ale používáme s citem!, a zásadně podle doporučení. Rostliny můžeme udržovat řezem nepřehoustlé, aby dobře větraly, zejména ve vlhčím počasí.

Na závěr ještě doporučme

• Podporu přirozených nepřátel škůdců: ponechejme v zahradě biotopy, kde mohou žít žáby, ještěrky, ježci, ptáci, slunéčka…, anebo jim vybudujme skrýše. Naopak odstraňme možná ohniska nákazy (listí napadené rzí, nemocné plody, potenciální mezihostitele…)

• Mechanickou ochranu – zejména netkanou textilií proti létajícím škůdcům (bělásci, dřepčíci, pochmurnatka, chřestovníček…), lepové pásy proti mravencům (ale pozor, pozorujme, jestli nechytáme i druhy, které chytat nechceme.)

Zkusme se zaměřit spíš na podporu dobré zdravotní kondice našich rostlin než na boj s jejich nepřáteli. Pomůžeme nejen rostlinám, ale konstruktivními myšlenkami hlavně sobě…

Foto autorka