Český zahrádkářský svaz je tu pro všechny příznivce zahrádek, milovníky ovoce, zeleniny a pěstitele krásných květin. Sdružuje na 110 000 členů z celé České republiky ve 2 300 základních a 10 specializovaných organizacích. Právě na tyto úzce zaměřené komunity odborníků a nadšenců cílíme v našem novém seriálu. Jako první vám představíme mistry barev a tvarů – SZO ČZS Pelargonie Loděnice.

Co jsou SZO a proč se k nim přidat?

Zatímco klasické základní organizace tvoří pilíř svazu v regionech, Specializované základní organizace (SZO) představují jeho expertní špičku. Sdružují členy podle jejich konkrétního zájmu a specializace. Některé mají regionální, jiné celorepublikovou působnost a v rámci své činnosti pořádají unikátní výstavy, odborné přednášky i tematické zájezdy. U každé SZO najdete kontakt, na kterém vám ochotně poradí a rádi vás přijmou do svého kolektivu.

První zastávka: 20 let lásky k muškátům v Loděnici

Pokud si pod pojmem „muškát“ představíte jen klasický červený květ v truhlíku, návštěva u těchto pěstitelů vám vyrazí dech. SZO Pelargonie sdružuje lidi, pro které jsou muškáty (latinsky Pelargonium) celoživotní láskou.

Naši cestu za odborníky začínáme v SZO Pelargonie se sídlem v Loděnici. Tato organizace byla založena v roce 2003 skupinou dobrovolníků pod vedením Ing. Aleny Heinrichové. Spolek se od počátku zaměřil na pěstování muškátů, jejich propagaci, šlechtění a osvětu.

Za dvě dekády své existence se stali neodmyslitelnou součástí českých i zahraničních expozic. Pravidelně se účastnili výstav v Lysé nad Labem, pořádali Muškátovou Loděnici či burzy v Botanické zahradě v Troji. Své znalosti čerpali i u špičkových firem v Německu, Holandsku či Švédsku. V roce 2023 oslavili tito milovníci pelargonií 20 let společné práce. Přestože se členská základna v průběhu let mění, jejich cíl zůstává stejný: vyměňovat si zkušenosti, objevovat nové odrůdy a popularizovat muškáty mezi širokou veřejností.

Co plánují v letošním roce?

SZO Pelargonium nezahálí a pro letošní sezónu připravila bohatý program pro členy i širokou veřejnost. Přijďte se inspirovat, poradit se s odborníky nebo si pořídit unikátní sazenice. Poznamenejte si do kalendáře:

• 16. 5. 2026: Prodejní výstava pelargonií (Zámecký areál Ctěnice)
• 13. 6. – 14. 6. 2026: Dny otevřených dveří (Chrustenice)
• 19. 6. – 21. 6. 2026: Výstava sběratelských pelargonií (areál kláštera Benediktinek, Praha 17)
• 4. 7. – 5. 7. 2026: Dny otevřených dveří (Bohutín)
• 5. 9. 2026: Řízkování pelargonií (Bohutín)
• Září 2026: Řízkování pelargonií s mateřskou školou (Chrustenice)

Staňte se součástí týmu – rádi vás přivítají!

Máte stejnou zálibu? Chcete se naučit o muškátech vše od A do Z? SZO Pelargonie Loděnice neustále hledá nové tváře a nadšence, kteří by chtěli pokračovat v této krásné tradici.

• Kde je najdete: Organizace nově sídlí na adrese Obecního úřadu Loděnice, Husovo náměstí 4, 267 12 Loděnice.
• Jak se přidat: Stačí vyplnit přihlášku a odevzdat ji buď na některé z jejich akcí, nebo ji zaslat e-mailem na kubikova.mili@seznam.cz.
• Více informací: Bohatou studnici znalostí o pelargoniích najdete na jejich webu pelargonie.webnode.cz.

Podpora zahrádkářství jako celku

Tímto seriálem chceme podpořit nejen konkrétní organizace, ale zahrádkářství jako celek. Chceme ukázat, že v dnešní době nejde jen o práci na záhonu, ale o uchování tradic, odbornost a především o komunitu lidí, kteří si mají co říct.

Sledujte iZahrádkář a naše sociální sítě – na video-reportáž přímo z pestrého světa loděnických pelargonií se můžete podívat zde.

Foto Jana Lapáčková, Tereza Adámková

Plicníky (Pulmonaria) jsou typicky časně jarní rostliny, které do zahrady vnášejí barvy v době, kdy se příroda teprve probouzí. Jejich hlavní okrasný efekt, tedy kvetení, přichází nejčastěji již na konci března a v dubnu, přičemž zaujmou nejen barvou květů, ale i dekorativními listy.

Přirozené prostředí a nároky na pěstování

V přírodě se s nimi lze setkat nejčastěji ve světlých listnatých nebo smíšených lesích a lesních pasekách či loukách. Jsou poměrně hojné na řadě míst Evropy a v západní Asii. S několika druhy se lze setkat i v naší přírodě. Plicníky vyhledávají především vlhčí, dostatečně živné půdy s vyšším obsahem humusu.

Podobné podmínky a stanoviště, na jakých je vidíme v přírodě, jim pak vyhovují i na zahradě. Jde o typicky podrostové trvalky, kterým se nejlépe daří v polostínu pod vzrostlými listnatými stromy nebo většími keři. Lze je ale použít i na jiná polostinná až stinná místa. Vyhovují jim živné, na humus bohaté půdy s dostatkem vláhy, zejména během časně jarní vegetace.

Kouzlo měňavých květů a stříbřitých listů

Rostliny vynikají velmi výrazně barevnými květy, které u některých druhů a odrůd mohou měnit barvu z růžové až na sytě modrofialovou. Některé druhy a odrůdy kvetou i čistě červenými, růžovými i bílými květy.

Velmi atraktivní je i zbarvení listů mnoha druhů a kultivarů. Pěstuje se řada odrůd s různě výraznou stříbřitou kresbou či skvrnami na listech. Po odkvětu je doporučeno rostliny sestřihnout. Nově narostlé listy pak vytrvávají až do podzimu a díky tomuto dlouhodobému efektu je lze považovat i za rostliny okrasné listy.

Oblíbené druhy a možnosti využití v zahradě

Pěstují se především druhy jako plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), plicník dlouholistý (P. longifolia), plicník červený (P. rubra) a plicník měkký (P. mollis). Největšího zahradnického rozšíření se ale dočkaly mnohé odrůdy a kříženci. Ti vynikají především intenzivnější barvou květů (např. sytě modrý ´Blue Ensing´). Jde o rostliny spíše trsnatě rostoucí, resp. trsy se pomalu rozrůstají do okolí pomocí krátkých podzemních oddenků.

Jejich použití na zahradě je především jako součást jarních podrostových výsadeb, kde se dobře kombinují např. s čemeřicemi (Helleborus), stálezelenými ostřicemi (Carex) či bikami (Luzula), kapradinami a samozřejmě také s řadou jarně kvetoucích cibulovin (narcisy) a hlíznatých rostlin (dymnivky). Díky výrazně zbarvenému olistění, jehož okrasný efekt trvá dlouho po odkvětu, je možné použít plicníky i jako nádobové rostliny, resp. jako součást kombinovaných trvalkových výsadeb do větších nádob (např. společně s dlužichami, bohyškami, nižšími travinami apod.).

Význam pro hmyz a léčivé účinky

Nelze opomenout ani další důležitý aspekt kvetení plicníků, a tím je jejich atraktivita pro hmyz, zejména čmeláky a včely, jimž poskytují, díky vysokému obsahu nektaru v květech, bohatou jarní pastvu. Plicníky rovněž byly (a jsou) využívány jako léčivé rostliny. Jejich účinné látky působí protizánětlivě a napomáhají regeneraci sliznice dýchacích cest, usnadňují odkašlávání, zlepšují trávení a rovněž zvyšují srážlivost krve. Obvykle se používá čaj ze sušených listů. Mladé a křehké lístky lze použít i jako doplněk nejrůznějších salátů či polévek.

Foto autor

Přinášíme vám další várku odpovědí na vaše dotazy: Tentokrát se zaměříme na detaily likvidace úporné vlnatky (červců) u sukulentů a vysvětlíme, proč stará kůra na jabloních vyžaduje naši pozornost.

Máte také otázku pro odborníky ČZS? Napište nám přímo pod článek! Vaše zkušenosti a dotazy pomáhají tvořit tuto rubriku pro všechny milovníky přírody.

1) Bílé chomáčky na kaktusech: Postřik nestačí, nastupuje líh a špejle

Dotaz čtenáře: „Po manželovi mi zbylo pár letitých kaktusů. Objevily se na nich bílé chomáčky, zřejmě plísně. Omezila jsem zálivku, ale nepomohlo to. Jak je mám ošetřit?“

Odborník ČZS radí – mechanická očista je základ: Bílé chomáčky jsou projevem napadení vlnatkou (červcem). Důležité je vědět, že chomáčky po použití chemie nezmizí – i když škůdce uvnitř zahyne, vosková „vata“ zůstane. Proto musíme vzít do ruky špejli s vatičkou a kaktus ručně dočistit. Doporučuji dva postupy: Buď nejdříve kaktus ošetřit postřikem či tyčinkami a následně mrtvé chomáčky odstranit, nebo zvolit opačnou cestu. Nejdříve vše viditelné mechanicky odstraníme a poté aplikujeme ochranu. Skvělým pomocníkem je vysokoprocentní líh (slivovice nad 50 % nebo Alpa). Namočíme do něj vatičku a místa otřeme. Líh škůdce vysušuje a spolehlivě zahubí i čerstvě vylíhlé, okem téměř neviditelné jedince, kteří by se jinak rozlezli do okolí.

2) Stará kůra na jabloních: Kdy ji odstranit a čím strom „umýt“?

Dotaz čtenáře: „Můžete mi prosím poradit, co chybí mé jabloni? Mám starou kůru odstranit a čím strom případně postříkat? Lokalita Praha – Hloubětín.“

Odborník ČZS radí – očista a dezinfekce: To, že kůra vypadá staře, obvykle odpovídá věku stromu a není to samo o sobě choroba. Očista borky se provádí ideálně v lednu či únoru. Pod strom rozprostřete plachtu, starou kůru, mechy a lišejníky oškrabejte a následně vše spalte. Tím zlikvidujete i larvy škůdců, které pod kůrou zimují. Obnažená místa pak natřete bílým vápenným nátěrem či latexem.

Pokud pod kůrou objevíme poškozená místa, je třeba je dezinfikovat měďnatými přípravky. I když mechy, řasy (rezavý povlak) a lišejníky stromu přímo neškodí, jejich nadbytek svědčí o potřebě údržby. Ještě letos můžeme jabloni pomoci „umytím“ kmene fungicidem (např. Champion). Ten účinkuje proti houbovým chorobám i bakteriím a zajistí stromu čistý a zdravý start do nové sezony.

Pro další rady pro zahrádkáře sledujte naše pravidelné rubriky.

Fotoarchiv časopisu Zahrádkář a Shutterstock

Sezóna se pro zahrádkáře pomalu rozbíhá a s ní přichází i čas na nákup první jarní sadby. Jindřichohradecká organizace ČSZ proto ve svém obchodě v ulici Na Hradbách obnovila tradici, která trvá desítky let. Výběr je pestrý: kromě sazenic ovoce a zeleniny zde lidé nakoupí i pokojové rostliny, řezané květiny, med, zavařeniny nebo sezónní dekorace.

Od salátu až po molice: Co právě teď pořídíte?

Sortiment se v prodejně mění v závislosti na počasí a aktuálním období. Jedním z pravidelných dodavatelů je i pan Stanislav Šimeček z Deštné, který do prodejny přispívá už 30 let.

„Momentálně jsem přivezl sadbu salátu, který může jít hned do skleníku nebo pařeniště. Salát sázím rovnou na záhon, zakrývám netkanou textilií a hezky vydrží. Dále mám v nabídce molici (Plectranthus), což je oblíbená převislá rostlina do truhlíků,“ radí zkušený pěstitel.

Jak funguje komisní prodej přebytků?

Přebytky ze zahrady může do prodejny přinést v podstatě kdokoliv, členství ve svazu není podmínkou. Systém funguje na bázi komisního prodeje:

1. Pěstitel si sám určí cenu (po dohodě s vedoucí obchodu).
2. Zboží se přijímá každý všední den od 7:00 do 11:15.
3. Prodejna je otevřená pro veřejnost až do 16:00.

„Jsme cenově úplně jinde než v běžných zahradnictvích. Snažíme se, aby ceny byly pro zákazníky zajímavé, a ti u nás často stojí fronty až ven,“ vysvětluje Vladimír Kamiš, předseda základní organizace zahrádkářů v Jindřichově Hradci. Členové svazu, kteří platí roční příspěvek, mají navíc při prodeji určité procentní zvýhodnění.

Oslavy 90 let: Přednášky i zájezd do Vídně

Místní organizace letos slaví významné jubileum – 90 let od svého založení v roce 1936. Při této příležitosti připravila program pro členy i veřejnost:

• 16. dubna: Přednáška Štěpánky Běhalové v místní knihovně.
• 28. května: Odborný zájezd do Vídně s průvodcem (volná místa jsou otevřena i pro širokou veřejnost).

Zdroj a Foto: Jana Urbanová, Jindřichohradecký deník

Máte také otázku pro odborníky ČZS? Napište nám přímo pod článek! Vaše dotazy mohou pomoci i ostatním zahrádkářům vyřešit podobné záhady na jejich zahradách.

V dnešní poradně se podíváme na dilema při tvarování peckovin – vyplatí se u vzrostlého stromu usilovat o jeden hlavní terminál? Dále poradíme, jak efektivně a ekologicky bojovat proti obaleči jablečnému, aby vaše úroda zůstala zdravá i bez tvrdé chemie.

1) Lze u starší třešně vytvořit jeden hlavní terminál?

Dotaz čtenáře: „Můžete mi prosím poradit, zda je ještě možné utvořit u této třešně jeden hlavní terminál? Nechci stromu ublížit, ale váhám, zda je současný tvar koruny ideální.“

Odborník ČZS radí – úskalí radikálního řezu: V tomto případě bych byl s radikálními zásahy velmi opatrný. Rozumně vzato by zásahy, které by se musely pro vytvoření jednoho terminálu udělat, strom spíše poškodily. Se stoupající nadmořskou výškou a případným nedostatkem vápníku v půdě by se rány nemusely dobře hojit. Třešně v takovém případě často trpí klejotokem, strádají a mohou i předčasně odcházet. Po odstranění jedné části dvojkmenu by navíc vznikla jednostranná koruna. To s sebou nese velké riziko rozlámání nebo vylomení v místě větvení při bouřkách a silných deštích. Pokud strom drží dvě rovnoměrné poloviny koruny, které nesoutěží o dominanci, tvoří funkční a estetický celek. Doporučuji provádět pouze občasný průklest a prosvětlení v době zrání plodů. Tak má strom nejlepší předpoklad dožít se ve zdraví vysokého věku.

2) Jak vyhrát nad obalečem ekologicky?

Dotaz čtenáře: „Poraďte mi prosím, jak hubit obaleče jablečného přírodní cestou. Existují účinné biopřípravky a kdy je nejlepší s ochranou začít? Rád bych se vyhnul agresivní chemii.“

Odborník ČZS radí – monitoring a biopřípravky: Ekologická cesta existuje, ale vyžaduje přesné načasování. První generace obaleče vylétá v květnu a červnu, druhá v srpnu až září. V posledních letech se však generace často prolínají a nálet je prakticky trvalý. Abychom věděli, kdy přesně stříkat, použijeme feromonové lapáky (např. Deltastop CP). Podle počtu zachycených samců určíme vhodnou dobu ošetření. Bez monitoringu je zásah často neúčinný.

Dostupné ekopřípravky: Pro drobnopěstitele jsou vhodné tyto přípravky na bázi virů nebo bakterií:

• Přípravky s virem granulózy: CARPOVIRUSINE (různé varianty), MADEX (MAX, TOP, TWIN).
• Bakteriální přípravky: LEPINOX PLUS.
• Další eko varianty: NeemAzal-T/S nebo velmi účinný SpinTor (přírodní produkt získávaný fermentací).

Nejdříve musíme nepřítele poznat a sledovat jeho aktivitu, teprve pak ho pomocí těchto selektivních biopřípravků úspěšně porazíme bez poškození životního prostředí.

Pro další rady pro zahrádkáře sledujte naše pravidelné rubriky.

Fotoarchiv časopisu Zahrádkář

„Zadržené považuji za vážené občany a odborníky sdružené ve Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Rád bych předložil svůj pohled na věc, který je jiný, než byl dosud v médiích prezentován,“ uvádí Libor Kunte.

Koncem února letošního roku obletěla média zpráva o zadržení čtyř českých občanů na letišti v São Paulu. Důvodem byl převoz kaktusů. Zatímco první zprávy působily senzačně, realita může být mnohem vrstevnatější. K celé situaci se vyjadřuje renomovaný odborník Libor Kunte, který zadržené kaktusáře osobně zná.

Bohatě kvetoucí Notocactus schlosseri; pro tento druh jsou typické výrazné žluté květy

Vědecká expedice s jasným cílem

Podle Kunteho nešlo o žádný „nájezd pašeráků“, ale o dlouhodobě plánovanou vědeckou expedici. Cílem cesty do Uruguaye a Brazílie byla dokumentace biotopů, získání fotografií pro připravovanou knihu a shromáždění semen pro srovnávací studium. Skupinu vedl uruguayský badatel Gustavo Garabelli, který zajišťoval přístup na soukromé pozemky. Právě spolupráce s místními experty je pro legální výzkum v Jižní Americe klíčová.

Rostliny nepocházely z brazilské přírody

Klíčovým bodem celé kauzy je původ zabavených rostlin. Libor Kunte poukazuje na svědecká doložení, podle kterých veškerý materiál pocházel ze zákonného zdroje.

• Původ: Rostliny a semena nebyly vykopány v brazilské divočině.
• Dar: Podle prohlášení Gustava Garabelliho šlo o dar z jeho soukromé pěstírny v Uruguayi.
• Absence trestného činu: Pokud rostliny nebyly odebrány z volné přírody, postrádá obvinění z poškození původní flóry svůj základ.

Notocactus ottonis je mezi pěstiteli oblíbený pro svou ochotu kvést už v mladém věku

Proč zrovna rod Wigginsia?

Pro laika může být překvapením, že se odborníci zaměřili na rod Wigginsia. Jde o rostliny, které jsou z komerčního hlediska téměř nezajímavé, ale pro botaniky představují „horký brambor“. Díky nejasnému zařazení (v literatuře se pohybují mezi rody Wigginsia, Notocactus a Parodia) chtěli čeští kaktusáři provést revizi založenou na DNA analýzách. Cílem tedy nebyl zisk, ale vědecký pokrok a pochopení příbuzenských vztahů mezi druhy.

Tragický úbytek kaktusů v Brazílii

Libor Kunte v závěru upozorňuje na mnohem závažnější problém, než je převoz několika rostlin v kufru. Za posledních 15 let zmizelo v brazilském státě Rio Grande do Sul téměř 90 % ploch, kde kaktusy přirozeně rostly.

Hlavní příčiny úbytku:

• Přeměna pastvin na pole se sójou.
• Výsadba eukalyptových monokultur.
• Šíření invazních trav a keřů v savanách.
• Klimatické změny spojené s kácením deštných pralesů.

Zatímco se pozornost úřadů upírá na odborníky snažící se o dokumentaci mizejících druhů, jejich přirozené prostředí nenávratně mizí pod tlakem zemědělství.

Zdroj: Redakčně upraveno na základě autorského textu pro magazín Koktejl.

Foto Shutterstock

V mírně zvýšeném záhonu hnojeném koňským hnojem se mohou objevit nečekaní hosté. Jak poznat límcovku modrou a nenápadný kyj rourkovitý?

Do redakce časopisu Zahrádkář dorazil zajímavý dotaz čtenáře, kterému se v zeleninovém záhonu objevily dva typy hub. Jeden zaujal svou modravou barvou, druhý připomínal vysoké štíhlé brčko. Přestože mohou působit exoticky, v obou případech jde o neškodné obyvatele našich zahrad, tzv. saprotrofy, kteří se k vám pravděpodobně dostali se zahradnickou štěpkou a pouze rozkládají mrtvou organickou hmotu (Obr. 1).

1

Límcovka modrá

Na fotografiích čtenáře (Obr. 2 a 3) dominuje límcovka modrá (Stropharia caerulea). Tuto houbu poznáme podle charakteristické modravé barvy, která však stárnutím může blednout. Lupeny jsou v dospělosti díky výtrusnému prachu téměř černé a na rozdíl od podobných druhů nemají světlé ostří. Přibližně dva centimetry pod kloboukem najdeme málo vyvinutý prsten, spíše jen anulární zónu. Kvůli podřadné chuti se nejedná o jedlý druh.

2

Límcovka měděnková

Méně zkušení houbaři mohou tento druh zaměnit za jedlou límcovku měděnkovou (Stropharia aeruginosa) (Obr. 4). Ta je živě modrozeleně zbarvená, má dobře vyvinutý prsten a na rozdíl od límcovky modré má světlé ostří lupenů. Zatímco límcovka modrá se často objevuje v zahradách a parcích, límcovka měděnková roste spíše v lese. Dalším podobným, ale lučním druhem, je límcovka nazelenalá.

Kyj rourkovitý

Druhým nálezem v zahradě je kyj rourkovitý (Macrotyphula fistulosa) (Obr. 5). Tato stopkovýtrusná houba roste často v chladnější části podzimu z tlejících zbytků větviček bříz a olší. Plodnice připomíná štíhlé, až 20 cm vysoké brčko, které je uvnitř duté a nahoře uzavřené. Detailní oko zaznamená v horní třetině plodnice ostrou hranici oddělující sterilní třeň a fertilní část. Houba není jedlá pro svou tuhost a pevnost.

5

Kyj rourkovitý zakroucený

Vzácněji se lze setkat s jeho druhou varietou, kyjem rourkovitým zakrouceným (M. fistulosa var. contorta) (Obr. 6). Ten se odlišuje na první pohled absencí třeňové části a rýhovanou, zkroucenou plodnicí. Ekologie obou variet je však shodná. Pokud na své zahradě objevíte podobné neznámé houby, nemusíte se jich bát – většina z nich pomáhá s tvorbou užitečného humusu.

6

Pokud si nejste jisti identifikací hub na své zahradě, raději je nekonzumujte.

Fotoarchiv časopisu Zahrádkář a autor

Některé druhy zeleniny mají až nečekaně úzké příbuzenské vztahy. Typickým příkladem jsou košťáloviny. Věděli jste, že zelí, kedluben, květák či brokolice jsou vlastně jen tvarově odlišné formy jedné a téže rostliny? Stejně úzká rodinná vazba platí i pro rod řepy (Beta vulgaris). Salátová řepa, krmná řepa i cukrovka patří do jednoho klanu. A do stejné rodiny se řadí i jejich o něco méně známý bratranec – mangold. Jsou si natolik blízcí, že se mezi sebou snadno kříží a jejich semena od sebe na dlani prakticky nerozeznáte.

BORO F1

Historie sahající k faraonům

Řepu znali a pěstovali už staří Egypťané a Římané. Zajímavé je, že zpočátku se konzumovaly hlavně listy, takže první formy musely být velmi podobné dnešnímu mangoldu. Teprve ve středověku byly vyšlechtěny formy se zvětšenými kořeny, jak je známe dnes. Tyto původně italské speciality se postupně rozšířily do celého světa a například v Rusku či Polsku se z červené řepy stala doslova národní surovina, bez které se neobejde žádný pravý boršč.

BOLDOR F1 a BORO F1

Elixír zdraví v každé bulvě

Řepa je doslova nabitá vlákninou. Zatímco ta nerozpustná pomáhá správnému trávení, rozpustná vláknina přispívá ke snižování hladiny cukru a cholesterolu v krvi. Tím ale výčet benefitů nekončí:

• Červená barviva: Pomáhají snižovat krevní tlak a neutralizují volné radikály.
• Betain: Působí proti kornatění tepen a chrání játra.
• Minerály: Podporuje krvetvorbu a stimuluje činnost žaludku, střev i žlučníku.

BOLDOR F1

Prověřené odrůdy pro vaši zahradu

Pokud se chystáte na výsev, vyberte si odrůdu, která nejlépe odpovídá vašim potřebám:

• BORO F1: Odolný hybrid do nepohody. Má homogenní tmavě červenou dužninu bez kruhů a skvěle zvládá sucho. Hodí se i pro sklizeň mladých „baby“ bulviček.
• BONA: Polopozdní výnosná odrůda s kulovitou hladkou bulvou. Ideální k přímé konzumaci i zavařování. Pro konzervaci malých bulviček ji můžete vysévat až do poloviny července.
• ALEXIS: Podlouhlá řepa (20–25 cm) s intenzivní barvou. Skvělá volba pro ty, kteří preferují snadné krájení na plátky a dlouhodobé skladování.
• KAHIRA: Raná, ploše kulovitá odrůda určená pro letní až podzimní sklizně.

Barevné překvapení: Žlutá a bílá řepa

U nás je salátová řepa spojena s červenou barvou. Jsou ale i řepy žluté, bílé nebo dvoubarevné. A jsou chutné!

Červená barva není jedinou možností. Vyzkoušejte speciality, které na talíři vypadají skvěle a chutnají jemněji:

• BOLDOR F1: Má oranžovou slupku a jasně žlutou, sladkou dužninu. Její mladé listy můžete použít do salátů podobně jako mangold.
• AVALANCHE F1: Čistě bílá řepa pro ty, kterým vadí typická zemitá chuť té červené. Je tak jemná, že se dá jíst syrová jako jablko.

KAHIRA

Mangold: Vitamínová bomba, která nehořkne

Tlusté listové řapíky mangoldu se zapékají, používají do těstovin nebo upravují podobně jako chřest. Listy se nejčastěji upravují jako špenát.

Mangold je skvělou alternativou špenátu, oproti němuž má jednu velkou výhodu – obsahuje mnohem méně kyseliny šťavelové. Je bohatý na vápník, draslík, hořčík, železo a vitamíny skupiny B, C a A. Podporuje trávení a má příznivý vliv na látkovou výměnu.

Na zahrádkách rozlišujeme dva základní typy:

1. Listové mangoldy

Mají úzké řapíky a mohutné čepele, které se v kuchyni upravují stejně jako špenát.

• LUCULLUS: Osvědčená, nenáročná odrůda se světle zelenými listy. Je ideální pro opakovanou sklizeň i pro pěstování na „baby leaf“.

MAGENTA SUNSET

2. Řapíkaté mangoldy

Vyznačují se silnými, masitými řapíky, které se zapékají, přidávají do těstovin nebo připravují podobně jako chřest.

• MAGENTA SUNSET: Designová novinka s nádhernými růžově fialovými řapíky. Je to odrůda pro všechny, kteří jedí i očima a chtějí mít záhon plný barev.

Foto autor

Máte také otázku pro odborníky ČZS? Napište nám přímo pod článek! Vaše dotazy mohou pomoci i ostatním zahrádkářům vyřešit podobné záhady na jejich zahradách.

Zjistili jste v zimě, že mají vaše jabloně červenou kůru nebo jste v kompostu našli podivné larvy? Odborník ČZS vysvětluje a jak rozeznat užitečné larvy zlatohlávka od škodlivých ponrav chrousta. Objasní záhadné zbarvení kmenů nebo jablek bez jadérek.

1) Kmeny starších jabloní se zbarvily dočervena – je to choroba?

Dotaz čtenáře: „Až teď v zimním období jsem si všiml, že některé kmeny mých starších jabloní jsou zbarveny výrazně dočervena. Můžete mi sdělit, co to způsobilo a jak moc to stromům škodí? Mám se bát o úrodu?“

Řasa Trentepohlia umbrina na kmeni stromu

Odborník ČZS radí – řasy na kůře:

Vůbec se nemusíte bát, vaše stromy jsou v pořádku. Toto zbarvení má na svědomí zajímavý organismus. Jde o řasu rodu Trentepohlia, pravděpodobně druh Trentepohlia umbrina. Tato řasa nemá český název, ale je pro ovocné dřeviny naprosto neškodná. Výskyt této řasy je paradoxně dobrou zprávou – je totiž indikátorem velmi čistého ovzduší v místě, kde zahradničíte. Řasa žije pouze na povrchu borky, neparazituje na stromě a neproniká do pletiv. Není tedy třeba provádět žádné postřiky ani kůru drhnout.

2) Larvy v zimním kompostu – jsou to obávaní chrousti?

Dotaz čtenáře: „Při rozvozu kompostu před zimou jsem v něm našel velké množství larev, které vypadají jako typické ponravy chroustů. Je mi ale divné, že jsem v létě v okolí žádného dospělého chrousta neviděl. Jak je to možné?“

Larvy (ponravy) zlatohlávka zlatého

Odborník ČZS radí – zlatohlávek vs. chroust:

Záměna těchto larev je mezi zahrádkáři velmi častá, ale rozdíl v jejich užitečnosti je zásadní. Ve vašem případě šlo téměř jistě o larvy zlatohlávka zlatého (Cetonia aurata). Na rozdíl od chroustů, kteří ožírají živé kořínky rostlin, se larvy zlatohlávka živí výhradně tlejícím organickým materiálem. V kompostu jsou tedy užitečné, protože pomáhají s rozkladem hmoty. Žádné škody nezpůsobují, klidně je v kompostu nechte dál pracovat.

• Jak je poznat: Larvy zlatohlávka se v kompostu vyskytují masově a v zimě tam bezpečně přezimují. Pokud byste je položili na rovnou podložku, larvy zlatohlávka se paradoxně pohybují „na zádech“, zatímco ponravy chrousta se snaží lézt po boku.

3) Záhada jablka bez jadérek – je bezpečné ho jíst?

Dotaz čtenáře: „Po rozkrojení jablka jsme se synem zjistili, že mu zcela chybí semínka. Syn se skoro bál jablko sníst, jestli není nějak geneticky upravené nebo nemocné. Co je příčinou tohoto jevu?“

Záhada chybějících jadérek

Odborník ČZS radí – partenokarpie u ovoce:

Obavy nejsou na místě, jde o přirozený biologický proces zvaný partenokarpie (vývoj plodu bez opylení a oplození). Často k tomu dochází, když v době květu přijdou mrazíky. Nízká teplota může podráždit pletiva květu tak, že začne vytvářet plod i bez opylení pylem. Jablko pak vypadá normálně, ale uvnitř chybí jadřinec se semeny. Některé odrůdy k tomu mají větší sklon než jiné. U hrušek se tento jev objevuje dokonce ještě častěji a u některých odrůd ho považujeme za výhodu – plod můžete sníst celý „od bubáku až po stopku“ bez nepříjemného jadřince.

• Stimulace: V komerčních sadech se někdy tvorba plodů bez semen záměrně stimuluje pomocí rostlinných hormonů (auxinů), aby se zajistila úroda i v nepříznivém jaru. Jablko je naprosto v pořádku a chutná stejně dobře jako ta se semínky.

Pro další rady pro zahrádkáře sledujte naše pravidelné rubriky.

Fotoarchiv časopisu Zahrádkář

Zatímco v sochařství jsou torza obdivovanými poklady světové kultury, v našich ulicích a alejích vzbuzují spíše rozpaky. Václav Větvička se ve své úvaze zamýšlí nad fenoménem stromů seřezaných „na babku“. Je tento drastický zásah do koruny stromu nezbytným kompromisem, nebo jen pomalým umíráním zelených velikánů, kterému chybí odvaha k velkorysejšímu řešení? Co se asi tak změnilo za – dejme tomu – třicet sedm let? Jak k stáru jako liška ocasem za sebou zametám stopy (tj. uklízím), tak jsem také padl na svůj někdejší text, připravený kdysi bůhví pro koho. Začínal takto:

„Myslím, že by se nenašel člověk, který by neobdivoval krásu a ušlechtilost soch, které vlastně ani nezobrazují úplnou skutečnost. Známá torza, jako to Afroditino nebo Venušino – to jsou poklady světové kultury! Bez ohledu na to, zda se torzy stala nehodou, či byla umělcovým záměrem.“

Na druhé straně (a teď narazím u arboristů) asi neexistuje nikdo, kdo by se v tichém úžasu zastavil před torzy, která se co chvíli objevují v našich ulicích. Mám na mysli torza stromů seřezaných „na babku“.

Hluboké sesazování snášejí relativně dobře například lípy

Kterým stromům amputace koruny nevadí?

Jsou stromy, které po takovém způsobu ošetření přímo volají. Mám na mysli tzv. hlavaté vrby u mlýnských náhonů, na které Mistr Lada umisťoval své hastrmany. Takové by bez lidského zásahu nevznikly. Ale jimi pravděpodobně končí výčet dřevin, kterým takový drastický zásah – tedy amputace celého, roky budovaného korunového aparátu – vyhovuje. Přesněji řečeno, které jej alespoň tolerují.

Proč volíme hluboké seříznutí koruny?

Důvody, které vedou k rozhodnutí o hlubokém seříznutí stromových korun, jsou různé. Nejčastěji jde o aleje a stromořadí vysazené v době, kdy provoz nebyl tak náročný jako dnes. Do ulic se tehdy dostaly i stromy s širokými korunami, které dnes kolidují s dopravou.

„Věšáky“ jsou často vstupní branou pro houbové choroby, mohou zasychat a zkracují tak životnost stromů

V takovém případě se důvody pro hluboký řez mohou zdát objektivní. Přesto si myslím, že než tento polovičatý zásah, je vhodnější velkorysé řešení: Úplná náhrada veřejné zeleně. Bohužel k ní málokdo najde odvahu, a tak se přikloní k jakémusi kompromisu: seříznutí korun a zachování kmenů. Jako mnohé kompromisy, ani tento není skutečným řešením, jen problém oddaluje.

„Věšáky“ a statika: Proč strom po řezu strádá?

Stromy jsou na poškození (vítr, blesk) evolučně připraveny. Mají v pletivech „spící pupeny“, ze kterých se snaží korunu rekonstruovat. Nikdy už ale nová koruna nedosáhne staré majestátnosti.

Hlavní rizika neodborného řezu:

• Špatná statika: Nové větve jsou, stavbařsky řečeno, jen mělce vetknuté nosníky. Jejich ukotvení v kmeni není tak pevné jako u původní koruny.
• Vznik „věšáků“: Řez málokdy bývá čistý. Pokud není veden na větevní kroužek, vznikají zasychající pahýly, pro které mají zahradníci označení „věšáky“.
• Zkrácení života: Takový zásah sice vyřeší průjezdnost silnice, ale zkrátí životnost stromu alespoň o polovinu.

Existují výjimky? Zahradnický záměr vs. devastace

Existují případy, kdy je hluboký řez součástí soustavného záměru. Například v Linci nebo u pražského Lvího dvora jsou koruny jírovců pravidelně tvarovány. Výsledkem jsou výmladky, které vytvářejí zvláštní, komorní atmosféru. To je však srovnatelné s tvarováním živých plotů – je to plánovaný, neustále opakovaný proces, nikoliv jednorázová amputace z nouze.

Před rukou s pilou by měl mít vždy přednost rozum a rozmysl.

Foto Dalibor Auf