Nové vlky na ovocných stromech odstraňujeme už při délce kolem 20 cm. Vlky zbytečně zahušťují korunu a strom připravují o energii. Pokud je odstraníme ve správný čas a správným způsobem, ušetříme si práci v dalších letech a podpoříme zdravý růst i plodnost stromu.

Proč se na ovocných stromech objevují vlky

Vlky jsou silné, rychle rostoucí výhony, které vyrůstají nejčastěji po výraznějším řezu nebo zmlazení stromu. Strom se jejich pomocí snaží nahradit část koruny, o kterou přišel. Často se objevují také po roce s malou násadou plodů nebo po poškození mrazem, kdy strom nespotřebuje tolik energie na tvorbu úrody a investuje ji do růstu nových výhonů. V podstatě tlak mízy z kořenů, která nenašla jiný cíl, probouzí spící očka v kůře víceletých větví.

Nejlepší čas na odstranění je právě teď

Nejúčinnější je zasáhnout ve chvíli, kdy mají vlky přibližně 20 centimetrů délky. V této fázi jsou ještě měkké a snadno se odstraňují. Pokud zásah odložíme až na zimu, problém se často vrátí. Na bázi ponechaných výhonů totiž zůstávají pupeny, ze kterých na jaře vyrůstají další vlky.

Ráj pro vlky; foto I. Dvořák

Na vlky nůžky nepotřebujeme

Mladé vlky odstraníme během několika vteřin, zatímco silné zdřevnatělé výhony budeme později pracně řezat. Včasný zásah je šetrnější ke stromu a dlouhodobě přináší lepší výsledky než zimní odstraňování přerostlých výhonů.

Mnoho zahrádkářů sahá po nůžkách, ale právě to není nejlepší řešení. Mladé vlky jednoduše uchopíme a vytrhneme směrem do strany, dolů, a to tak, aby se odstranily celé i s místem nasazení. Když výhon pouze ulomíme nebo odstřihneme, na jeho bázi zůstávají pupeny, které mohou znovu obrazit. K vytržení obvykle postačí ruka, případně pracovní rukavice. V místě po vytrženém výhonu zůstane malý důlek, který se rychle zahojí a zaroste. Velkou výhodou je, že na tomto místě už většinou nové vlky nevyrůstají.

Vylamování vlků z kmene hrušně; foto J. Sus

Kterých stromů se letní odstranění vlků týká

Tento zásah se vyplatí provést především u stromů:

• které jsme v minulých měsících zmlazovali,
• u nichž jsme provedli silnější předjarní řez,
• které po zimních mrazech vytvořily mnoho nových výhonů,
• které letos nesou jen malou úrodu nebo nezaplodily vůbec
• u stromů starých, které zmlazují z kmene a silných větví.

Vlky se mohou objevit u všech běžně pěstovaných ovocných druhů, například u jabloní, hrušní, slivoní, třešní nebo meruněk.

U mladých stromků postupujeme opatrně; foto I. Dvořák

U mladých stromků opatrně, u plodících důsledně

Největší význam má odstraňování vlků u stromů v plné plodnosti a u starších stromů po zmlazovacím řezu. Právě zde pomáhá udržet korunu prosvětlenou a usměrňuje energii stromu do tvorby plodů místo zbytečného růstu. U mladých stromků, které teprve vytvářejí základ koruny, postupujeme opatrně. Prakticky na slovo vlk zapomeňme. Některé nové výhony, které se zdají být vlky, mohou být po ohnutí nebo jen částečném zkrácení, pro budoucí tvar stromu naopak užitečné. U bujných výhonů, které narůstají u mladých stromků můžeme použít Šittův řez.

Dali jste si práci, vybrali skvělou odrůdu, nůž nabrousili jako břitva a anglická kopulace sedí na milimetr. Gratulujeme! Ale pozor – právě teď začíná kritické období, kdy o váš úspěch může usilovat příroda. Největšími nepřáteli čerstvého roubu jsou totiž ptáci a prudké jarní slunce.

Roub jako ideální „sedátko“

Ptáci mají přirozený instinkt usedat na nejvyšší a nejviditelnější body v zahradě. Po jarním řezu a přeroubování je takovým bodem často právě váš nový, ještě nepřirostlý roub. Stačí jeden nálet kosa nebo špačka a pákový efekt vykoná své – roub se v místě srůstu jednoduše vylomí.

Jak je přelstít?

• Pomocná větvička: Při vázání roubu páskou k němu připevněte i delší, tenký prut (třeba z vlků), který roub o 10–15 cm převyšuje. Pták si sedne na tento prut a roub zůstane v bezpečí.
• Ochranný oblouček: Nad roubem můžete vytvořit oblouček z drátu nebo ohebného proutku. Ten slouží jako bezpečné „sedátko“, které roub mechanicky chrání.

Jarní slunce: Pozor na „upečení“ roubu

V březnu a dubnu dokáže slunce přes den pletiva pořádně rozehřát, zatímco v noci ještě mrzne. Tento tepelný stres může způsobit, že roub vyschne dřív, než se stačí napojit na proudící mízu podnože.

První pomoc: Latex a bílá barva Zkušení ovocnáři doporučují zamáznout celé místo srůstu i samotný roub latexem. Bílá barva latexu funguje jako zrcadlo – odráží sluneční paprsky, snižuje teplotu pletiv a dramaticky omezuje odpar vody. Roub má díky tomu uvnitř „klima“ ideální pro srůstání.

Nezapomeňme na včasné povolení

Zlaté pravidlo: Čerstvému roubu dopřejte klid. Žádné zbytečné sahání, hýbání nebo testování pevnosti srůstu. Čas a příroda pracují pro vás.

Pokud používáte klasické lýko nebo pevné pásky, hlídejte si, aby se s příchodem léta nezačaly zařezávat do tloustnoucí větve. Moderní PVC pásky nebo gumičky sice pruží, ale i ty je dobré včas (obvykle koncem května či v červnu) naříznout, aby strom mohl volně dýchat a růst.

Tyto praktické „vychytávky“ pro ochranu štěpů zazněly na letošní odborné přednášce „Roubování a očkování“ pod vedením Ing. Jiřího Radochlíba na ústředí ČZS. Akci pro pěstitele zorganizovala ÚS ČZS Praha-západ.

Foto Ivan Dvořák

Pokud s roubováním začínáte nebo chcete metodu s nejvyšší úspěšností, anglická kopulace je jasná volba. Je to moderní nástupce starého „rozštěpu“, který je k pletivům stromu mnohem šetrnější a vytváří pevný, rychle se hojící spoj.

Roubování anglickou kopulací, kresba

Kdy vyrazit do zahrady?

Ideální čas je právě nyní – v předjaří a na začátku jara (březen až polovina dubna). Podmínkou je, aby podnož už začínala „tlačit“ mízu, ale rouby byly stále v klidu (spící).

Pravidlo „síly tužky“

Základem úspěchu u anglické kopulace je, aby podnož i roub měly stejnou tloušťku. Ideální je tloušťka běžné tužky. Pokud jsou obě části stejně silné, kambium (zelená vrstvička pod kůrou) na sebe přesně dosedne po celém obvodu a srůst je bleskový.

Jak na to: Krok za krokem

1. Šikmý řez: Na podnoži i na roubu uděláme jedním tahem dlouhý šikmý řez. Měl by být asi 3× delší než tloušťka větvičky.
2. Jazýček (vylepšená verze): Aby roub z podnože neklouzal, vytvoříme v horní třetině obou řezů malý zářez – tzv. jazýček. Tyto jazýčky do sebe při spojování zaklesneme.
3. Spojení: Přiložíme obě plochy k sobě. Díky jazýčkům bude spoj držet i bez další pomoci, což nám uvolní ruce pro vázání.
4. Pevné vázání: Místo pevně omotáme PVC páskou nebo gumičkou. Začneme pod spojem a postupujeme směrem nahoru tak, aby nikde nekoukala otevřená rána.

Pozor na časté chyby

• Tupý nůž: Pokud řez „pižláme“ na několikrát, pletiva potrháme a spoj nezaschne. Používáme kvalitní ocel (např. značku KDS), která řeže čistě jako břitva.
• Ochrana proti vyschnutí: Konec roubu (špičku) vždy zamázněte štěpařským voskem nebo latexem. Jinak z roubu vyprchá vlhkost dřív, než se stihne napojit na podnož.
• Žádná chemie do rány: Moderní výzkumy varují před přidáváním mědi nebo stimulátorů přímo do řezu. Čistá a rychlá práce je pro úspěch důležitější než dezinfekce.

Tyto praktické postupy byly detailně představeny na letošní odborné přednášce „Roubování a očkování“ pod vedením Ing. Jiřího Radochlíba na ústředí ČZS. Akci uspořádala ÚS ČZS Praha-západ.

Foto Jana Lapáčková

Zatímco v lednu a únoru jsme prosvětlovali koruny jabloní (a větvemi možná přilepšili zajícům), duben už vyžaduje jiný druh pracovního úsilí. Je to měsíc rašení, kvetení a intenzivní péče o zdraví stromů. Strach ovocnářů, zda stromy nezmrzly v hluboké zimě, nyní střídá obava z jarních mrazíků, které mohou poškodit květy zejména meruněk a broskvoní.

Hlavní úkoly pro dubnové dny

Duben je měsícem, kdy ovocnář téměř neví, kam dřív skočit. Zde je přehled nejdůležitějších činností:

• Výsadba a množení: Vysazujeme nové stromky a keře. Po zalití už zem neušlapáváme! Provádíme výchovný řez a rány pečlivě zatíráme. Je také ideální čas pro vysazování řízků všeho, co lze takto množit.
• Ochrana před mrazíky: Pokud hrozí pokles teplot pod nulu, aplikujeme ochranu květů a plůdků – zadešťováním, zadýmováním, ošetřením měďnatými přípravky či bórem, nebo zakrytím netkanou textilií.
• Řez a hnojení: V době květu a po odkvětu řežeme peckoviny (jádroviny řežeme raději těsně před květem). Keře a stromky bobulovin i velké ovoce přihnojíme kompostem.
• Zálivka a kontrola: Opakovaně zaléváme nově vysazené dřeviny a kontrolujeme poslední zásoby ovoce ve sklepě.

Jabloň před květem

Boj proti přezimujícím škůdcům

Podle signalizace a vlastního sledování ošetřujeme stromy proti roztočům, mšicím, merám a dalším škůdcům.

• Předjarní postřik: Ideální je aplikace při teplotách nad 15 °C, kdy škůdci intenzivněji dýchají a olejová složka (např. Mero Stefes) je účinněji dusí. Insekticidní složka, pokud se přidává pak účinněji ničí larvy i dospělce.
• Termín: Aplikujeme po vyrašení, ale nejpozději těsně před kvetením. U květopasa jabloňového zasahujeme ve stádiu zelených poupat.
• Soupravy pro jabloně: Na trhu jsou i hotové soupravy určené pro období od rašení do stadia růžového poupěte.

Květ broskvoně

Jak kvetou naši svěřenci?

Každý ovocný druh má v dubnu svou vlastní strategii:

1. Třešeň: Jde do kvetení „po hlavě“. Kvete bez listů a pro včely je mnohem lákavější než hrušeň.
2. Broskvoň: Kvete nechráněná, listy se objevují až po květech. Listový pupen bývá nenápadně schován mezi dvěma květními.
3. Angrešt: S kvetením otálí a nejprve vytvoří bohaté olistění, které pak chrání poupata před mírným mrazem.
4. Hrušeň: Asijské hrušně (písečné) kvetou podobně jako naše. Výhodou je, že mnohé moderní odrůdy asijských hrušní jsou samosprašné, některé evropské tvoří plody i bez opylení (partenokarpie). Ve velkém se sady ošetřují látkami podporujícími tvorbu takových plodů.
5. Jabloň: Ta si dává načas. Nejdříve vystrčí lístečky a až pak ukáže své květy, jako poslední z růžovitých.

Ošetření ran: Nepodceňujte čistý řez

Špatně zaříznutý konec výhonu (příliš vysoko nad pupenem) nezahojí, zaschne a stane se vstupní branou pro houbové choroby. Větší rány po pile je nutné dezinfikovat a ošetřit balzámem či štěpařským voskem.

Tip pro praxi: Pokud používáte latex, tónujte ho do šeda a přidejte trochu stimulátoru (např. AS-1) pro rychlejší zacelení. Tradiční metodou našich předků je i jíl smíšený s kravincem.

Vyrobte si vlastní štěpařský vosk

Pozor: S lihem pracujeme mimo dosah otevřeného ohně! Starší ztuhlý vosk z kelímku oživíme mírným zahřátím a kapkou lihu.

Kvalitní vosky vydrží dlouho, ty levné z řetězců po dvou letech mohou pletiva spíše pálit. Pokud si chcete vyrobit vlastní, zde je osvědčený recept:

Potřebujeme: 7 dílů kalafuny, 1 díl vyškvařeného loje, 1 díl včelího vosku, 1 díl čistého lihu. Postup: Kalafunu, lůj a včelí vosk rozpustíme na mírném ohni. Do chladnoucí (ale stále tekuté) hmoty postupně za stálého míchání přidáváme líh.

V dubnu také nezapomínáme na své včelaře – nabídneme jim služby svých kvetoucích zahrad, prospěje to oběma stranám.

Foto autor

Zatímco odrůdu jablek nebo hrušek můžete v průběhu let kdykoliv přeroubovat, pokud vám přestane chutnat, podnož je definitivní volba. Je to základ, který už nikdy nevyměníte bez toho, aniž byste strom museli vykopat. Přesto ji mnoho zahrádkářů při nákupu v hobbymarketu zcela ignoruje a vybírá jen podle líbivého obrázku odrůdy.

Co všechno podnož ovlivňuje?

Podnož není jen „kořen“. Je to regulátor, který určuje:

• Jak hluboko a silně bude strom kořenit (odolnost vůči suchu a větru).
• Jak moc bude strom vitální a jak rychle vstoupí do plodnosti.
• Konečnou velikost stromu

Na co si dát pozor při nákupu?

Nenechte se zlákat jen krásně rostlou korunou. Ta může být u mladého stromku paradoxně handicapem, pokud jí neodpovídá kořenový systém.

1. Kořeny na prvním místě: Vybírejte stromek s nejbohatším a zdravým kořenovým systémem. Pokud jsou kořeny zaschlé nebo potrhané, stromek bude dlouho „sedět“ a špatně poroste.
2. Kontrola srůstu: Podívejte se na místo štěpování (typická boule nad kořeny). Srůst musí být čistý, bez prasklin a dobře zavalený. Estetický rozdíl v tloušťce mezi podnoží a odrůdou je normální, ale kůra nesmí být poškozená.
3. Výška štěpování: Sledujte, jak vysoko nad kořeny je odrůda naočkována. Čím níže u země srůst je, tím vyšší je riziko, že do rány proniknou půdní patogeny.

Podnož meruňka semenáč

Pozor na fatální chybu: „Zpravokořenění“

Rada odborníka: Zvažte proto cestu ke specializovanému školkaři. Správná podnož je investice, která rozhodne o tom, zda se budete ze stromu radovat vy i vaše děti, nebo zda budete za deset let bojovat s neovladatelnou džunglí.

Jednou z nejčastějších chyb při výsadbě je příliš hluboká jáma. Pokud se místo štěpování (onu „bouli“) ocitne pod zemí nebo těsně u ní, ušlechtilá odrůda po čase zpravokoření. To znamená, že si pustí své vlastní kořeny a v tu chvíli zcela ztratíte výhody vybrané podnože. Strom, který měl být malým zákrskem, najednou začne nekontrolovaně růst a za pár let vám přeroste přes hlavu i přes plot k sousedům.

Tyto i další praktické rady zazněly na letošní odborné přednášce „Roubování a očkování“ pod vedením Ing. Jiřího Radochlíba na ústředí ČZS. Akci, která přinesla mnoho moderních pohledů na ovocnářství, zorganizovala ÚS ČZS Praha-západ.

Foto Ivan Dvořák

Roubování a očkování nejsou jen technické disciplíny pro vyvolené. Je to způsob, jak si přizpůsobit zahradu svým chutím a možnostem. Máte na zahradě strom, jehož plody vám nechutnají? Nemusíte ho kácet. Stačí ho přeroubovat.

Proč mít na zahradě jen jednu chuť? Roubování umožní proměnit strom přesně podle vašich preferencí

Proč méně znamená více

Z vědeckého hlediska je možné mít na jednom kmeni klidně 100 odrůd. V praxi se to ale nedoporučuje. Pro běžného pěstitele je ideální jedna, maximálně dvě odrůdy na stromě. Proč? Protože každá odrůda má jiné nároky na výživu, řez i ochranu, odlišný bývá i růst odrůd.

Zlaté pravidlo: Nekombinujte léto se zimou

Jednou z nejčastějších chyb je roubování letních a zimních odrůd na jeden strom.

• Letní odrůda po sklizni (v srpnu) směřuje k odpočinku a přípravě na zimu.
• Zimní odrůda v tu samou chvíli potřebuje maximum energie pro dozrávání plodů.

Zlaté pravidlo: Kombinujte odrůdy s podobnou dobou dozrávání

Tento rozpor strom mate, oslabuje jeho imunitu a zbytečně mu zkracuje život. Pokud chcete více odrůd, vybírejte takové, které dozrávají v podobnou dobu.

Kdo koho „utluče“?

Pokud se rozhodnete pro dvě odrůdy, hlídejte si jejich bujnost. Vždy platí, že vzrůstnější odrůda patří dospodu a slaběji rostoucí nahoru. Pokud to uděláte obráceně, spodní silnější část tu horní doslova „utluče“ a nepustí k ní dostatek živin. Když budete takové odrůdy roubovat do jedné výšky, poroste vám strom z poloviny málo z poloviny bujně. A následným řezem to nesrovnáte.

Cesta k vlastní odrůdě začíná přesným řezem a pevným spojením

Mikroklima je víc než nadmořská výška

Nenechte se zmást tabulkami o nadmořské výšce. Mnohem důležitější je konkrétní mikroklima vaší zahrady – jak moc na ni fouká, jaká je tam půda a zda je v mrazové kotlině. Podle toho vybírejte odrůdy, které u vás budou prosperovat.

Úspěch! Nový roub se ujal a začíná růst

Příště: Podíváme se na to, co se skrývá pod zemí – na podnože, které už nikdy nevyměníte.

Praktické rady a moderní postupy pro tento seriál jsme čerpali z letošní odborné přednášky „Roubování a očkování“, kterou pro pěstitele uspořádala ÚS ČZS Praha-západ na ústředí Českého zahrádkářského svazu. O své letité zkušenosti se se zahrádkáři podělil hlavní lektor Ing. Jiří Radochlíb.

Foto Shutterstock

Leden venku: práce v zahradě a sadu

„Leden jasný, roček krásný.“

Pokud počasí dovolí a půda není zamrzlá, leden nabízí překvapivě mnoho práce. V zahradě i v sadu řežeme a spálením likvidujeme pozůstatky loňských chorob a škůdců. Odstraňujeme větévky angreštů s konci zkroucenými od padlí, broskvoňové větve s pozůstatky kadeřavosti i hnízda housenek v korunách jabloní. Právě v zimě jsou tyto problémy dobře viditelné.

Zmlazování stromů: kdy a jak začít

Pokud jsme rozhodnuti strom zmlazovat, můžeme se do práce pustit už v lednu, ideálně v období, kdy silně nemrzne. Čím dříve zmlazení provedeme, tím bujněji strom poroste. Při řezu těsně před květem bujnost růstu silně omezujeme, je to tzv. řez na plodnost.  Růst stromu se omezuje nejen samotným odřezáním větví s proudící mízou, ale také ponecháním kvetoucích a plodících větví, které strom přirozeně brzdí.

Mráz listům tolik nevadí, horší je, když je teplo a zem pod rododendrony suchá nebo zamrzlá

Řez rybízů a dalších keřů

Rybízům lednový řez nevadí. Pokud se nepouštíme do větších zásahů v sadu, může přijít na řadu udržovací řez rybízů, angreštů nebo relativně pozdní řez roubů. U rybízů platí osvědčené pravidlo: černý rybíz plodí na mladém dřevě, proto ponecháváme výhony maximálně tři až čtyři roky staré. Červený a bílý rybíz plodí dobře i na starším dřevě, kde mohou větve zůstat přibližně čtyři roky.

Roub silný jako podnož

Vysazujeme, pokud nemrzne

Máme-li keře, které jsme nestihli vysadit do konce roku, a půda není zamrzlá, můžeme je klidně vysadit i v lednu. Kořeny se hojí už při teplotě půdy kolem 5 °C a na jaře budou připravené k rašení. V tomto období také probíráme keře lísek a okrasné keře. Ke stálezeleným dřevinám, včetně jehličnanů, nahrnujeme sníh nebo je zaléváme, aby netrpěly zimním suchem.

Roubování jehličnanů pro pokročilé

Zkušenější zahrádkáři mohou v lednu experimentovat s roubováním jehličnanů. Podnože vysazené v kelímcích a přenesené do tepla se při teplotě 10–15 °C po zhruba třech týdnech začnou probouzet. Jakmile prorůstají bílé špičky kořenů, jsou připravené k roubování.

Rouby bereme čerstvé, případně si je připravíme dopředu a skladujeme je stejně jako rouby ovocných stromů. Z báze roubu opatrně odstraníme jehličí a roub seřízneme stejně jako při tzv. zlepšeném roubování za kůru. Na bázi podnože provedeme svislý řez do kůry, dlouhý jako rána na roubu, a nahoře kůru nařízneme tak, aby šla na jednu stranu odchlípnout. Roub k podnoži přiložíme tak, aby se na jedné straně dotýkala pletiva co největší plochou řezu a aby roub zůstal schovaný pod kůrou. Spoj pevně svážeme bavlnkou, páskou nebo lýkem, bez použití vosku. Podnož volíme vždy stejného rodu, v některých případech i stejného druhu stromu jako roub (Picea – picea, Pinus – pinus. U borovic dbáme i na to aby druhy měly stejný počet jehlic).

Řez okrasných keřů a stromů

V lednu řežeme časně rašící okrasné keře a živé ploty, zejména ty, které zmlazujeme. U stromů v tomto období řežeme především javory a břízy, které by se při pozdějším řezu silně „rozslzely“ a zbytečně se vysilovaly.

Pařeniště a vytápěný skleník zaručí solidní prostor pro výrobu sadby a vypěstování čerstvých vitamínů

Pařeniště: zimní pomocník pro ranou zeleninu

„Jsou-li v lednu na cestách tlusté ledy, podaří se výborně zelí.“

Pařeniště umožňuje pěstovat velmi ranou zeleninu i bez skleníku. Jde o jámu hlubokou 30–50 cm s rámem nad povrchem a přikrytou sklem. Funkční pařeniště by mělo mít alespoň 120 × 200 cm. Do jámy v lednu vrstvíme slámu a čerstvý hnůj, ideálně koňský. Po zalití teplou vodou se prostor zahřívá díky činnosti bakterií. Po zhruba dvou týdnech přidáme vrstvu substrátu a po jejím zahřátí můžeme sázet saláty. Při mrazech se sklo zakrývá, při teplejším počasí větrá.

Foto autor

Jaké kroky mohou už teď ovlivnit kvalitu budoucí úrody?

Měsíc slibů

Vyměnili jsme kalendáře a určitě jsme si dali nějaké to předsevzetí. Něco k váze, možná ke kouření, ke kultuře. K zahradě nejspíše také. Třeba, že začneme krmit zpěvné ptactvo, že si v zahradě nainstalujeme nějakou budku. Nebo, že začneme číst informace na letácích. Abychom nekupovali zbytečné přípravky, neměli doma třeba dva nebo tři se stejnou aktivní látkou (Decis a Sanium Ultra nebo Teldor, což je Magnicur Quick). Možná na cestě k bioprodukci překonáme stupeň nepéče, který s bio nemá nic společného.

Mechy a lišejníky jsou ukazatelem čistoty ovzduší

Péče o stromy

Dostal jsem-mail, jedem známý psal, že si koupil přípravek s názvem opisně „Ne nemocné jablko“. I když měl dojem, že ho použil jak se má, nebyl se sklizní spokojen. Neuvědomil si, že ochrana je komplex různých opatření, která mohou vést k solidní úrodě, jak ve množství, tak i kvalitě.

V každém měsíci v roce se dá o stromy pečovat. Právě nyní v lednu, můžeme třeba vzít kartáč a nějakou plachtu a jít čistit borku. Odstraňujeme tu starou až na živou nebo jen trochu, s tím, že odřeme alespoň mechy a lišejníky. Po obnažení živých pletiv stromy raději oblékneme do bílé barvy, do vápenatých hmot nebo latexu. Budou chránit jako kabátek. Trochu ochrání před tím, aby na něm vznikly mrazové desky nebo trhliny v únoru a březnu, trochu i proti mrazům. To co napadá na plachtu raději spálíme. Pokud si nejsme jistí s tím, že má zahrada kvalitní oplocení, chráníme proti okusu jednotlivé stromy. Stejně tak v zahradách, kde se pasou ovce.

Ochrana stromu proti okusu v neoploceném prostoru

Rouby

Když příroda zamrzne už na začátku prosince, není problém nařezat v tuto dobu i solidní rouby z peckovin. Když se zima prezentuje jen plískanicemi a teplotami okolo nuly, peckoviny už se začínají probouzet. Květy mají diferencované už měsíc (jinak by barborky nevykvetly), přecházejí z dormance do pohotovosti. Jádroviny jsou na tom jinak. Ty ještě obyčejně spí. I z bobulovin můžeme řezat jednoleté výhony na roubování i na řízky, které budeme chtít zakořenit. Řežeme je tehdy, kdy nemrzne, nebo jen při menších mrazech a raději v rukavicích, abychom zmrzlým roubům teplem ruky neublížili.

Když kvete líska, je čas na první postřik broskvoně proti kadeřavosti (měďnatým přípravkem)

Řez stromů a keřů

Zima je čas, kdy nikomu moc nebude vadit, když nemocné nebo přestárlé vykopeme a vytrháme. Pokud jde o řez, spíše se chystáme na další měsíce. Jedině v sadech stárnoucích, kde potřebujeme podpořit růst, bujnost, tam už můžeme začít s průklestem. Nebo když máme velké množství stromů a zvládáme řez pomalu. Začínáme od stromů ztrácejících vitalitu, stromů slibujících velkou úrodu. Pokud něco budeme chtít řezat, můžeme se pustit do drobného ovoce. U červených rybízů vyřezáváme výhony starší čtyř let, u černých i o rok mladší. Angrešty řežeme tak, abychom mohli dobře, bez poškrábání sáhnout do korunky pro zralé ovoce. U maliníku a ostružiníku vyřezáváme výhony, které plodily v létě a na podzim. Odstraňujeme i ty, které jsou silně napadené didymelou nebo bejlomorkou, žlabatkou. Pálíme je.

Foto autor

Existuje pár jednoduchých kroků, které dokážou udělat (doslova) zázrak. Přečtěte si osvědčený návod, jak na to.

Co je dobré vědět pro úspěšné kvetení

Aby vám Barborky na Štědrý den dělaly radost, stačí dodržet následující pravidla:

• Správné načasování: Větévky řežte ideálně 4. prosince (na svátek svaté Barbory). Chybu ale neuděláme ani řezem o pár dnů dříve či později, podle toho, kdy se do zahrady dostaneme.
• Výběr větviček: Volte vždy vyzrálé větévky s větším počtem květních pupenů. U třešní hledejme dvouleté dřevo, u broskvoní, meruněk a kdoulovců sáhněte po letošních letorostech.
• Teplotní šok: Ihned po nařezání dopřejeme větvím „startovací lázeň“. Ponecháme je pár hodin ponořené ve vodě teplé 25–30 °C.
• Péče o vodu: Vodu ve váze pravidelně měníme. Měděná mince sice vodu částečně desinfikuje, ale není stoprocentní. Barborkám naopak velmi prospěje pár zrnek cukru krystalu přidaných do vody pro výživu.
• Mechanická úprava: Lepšímu rašení a kvetení pomůže i lehké naklepání nebo naříznutí konců větviček. Budou tak lépe přijímat vodu.

Tipy pro byty s ústředním topením

Suchý vzduch a teplo (i v noci) mohou způsobit zaschnutí pupenů ještě před rašením. Jak tomu předejít?

1. Pravidelné namáčení: Větvičky peckovin (nebo i břízy či modřínu) namáčíme obden na několik hodin celé do vody.
2. Urychlení kvetení: Tato opakovaná lázeň pomůže i větvičkám, které jsme uřízli opožděně až po svaté Barboře.

Zlatice: Sázka na jistotu – pokud chceme mít 100% jistotu, vsadíme na zlatici (Forsythia). Můžeme ji řezat klidně i týden po Barboře. Nemusí se namáčet a vykvétá spolehlivě během několika dnů – sama do kvetení chvátá.

Foto Shutterstock