Stále oblíbenější jsou dnes listové formy čekanky, tedy zelenolisté a červenolisté čekanky hlávkové neboli salátové.
Červenolistá čekanka, označovaná Radicchio podle svého původu ve stejnojmenné italské oblasti, se vysévá již od poloviny dubna.
Zelenolistou hlávkovou čekanku lze vysévat v červnu až do počátku července.
Při pěstování čekanky je velice důležitá dostatečná zálivka během celého období vegetace. Hlávkové čekanky se sklízejí po 80 až 100 dnech vegetačního vývoje.
Připomeňme, že i čekanka kořenová využívaná zejména pro výrobu kávoviny známé jako cikorka se na jídelníček odedávna dostávala také jako zelenina a to v podobě čekankových puků.
Z m² lze sklidit na 2,5 kg kořenů čekanky vhodné pro rychlení dieteticky hodnotných puků, které zařadíme do jídelníčku v období od prosince do února.
Kořen čekanky je blízký i příznivcům pražené kávovinové směsi zvané melta. Ta vedle čekankového kořene obsahuje pražiny z bulvy cukrové řepy, obilek žita a ječmene. Zatímco sušený kořen čekanky a řepy se praží při teplotě nad 100 °C, obiloviny vyžadují teplotu pražení nad 200 °C.
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.