Někdy odezní větší mrazy v únoru, jindy až v březnu. Únorové zahradničení je tak trochu na rozjezd před sezonou.
Kdo má skleník vyhřívaný nebo aspoň temperovaný, může tam začít sít a sázet do volné půdy. Kdo nemá ve skleníku zdroj tepla, musí počkat, až se sluníčko protlačí pod sklo a přemůže venkovní mrazy. O tom, jak to zvládá, dokáže napovědět maximominimální teploměr umístěný ve skleníku. Jestliže akumulace tepla v půdě je tak výrazná, že noční minima neklesají pod nulu, můžeme vysévat i sázet.
Pokud s tím počítáme, máme z podzimu v kelímcích sazeničky salátu, popřípadě i další sazenice. Sehnat můžeme i ozimou kapustu, dříve pěstovaný květák už ne. Jako přezimující sadba se dala pěstovat jedna brokolice, ale ani ta už se v Česku nedá sehnat.
I studený skleník tedy můžeme postupně oživovat. Sluníčko už má sílu na to, aby v něm významně ohřálo vzduch, to je však málo. Potřebujeme, aby se zahřála i půda. A tak na ní natáhneme tmavou textilii, nebo plastovou fólii. Neměla by být lesklá, aby sluníčko neodrážela.
No a když máme tu možnost, ještě můžeme na noc natáhnout další netkanku, třeba metr nad zemí. Omezí se tím vyzařování tepla, prohřívání bude rychlejší.
Podle našeho založení a vztahu k zelenině můžeme v chráněných prostorech vysévat ředkvičky, špenát, šruchu zelnou i polníček. Polníček hlídáme, sklízíme ho tak, aby nezačal tvořit květní stvol. Přestal by nám chutnat.
Můžeme vysévat i další mrkvovité, kerblík, koriandr, kopr. Jejich semínka se v zemi probudí, odbourají látky, které je brzdí v růstu a až se oteplí, budou mít náskok.
Hráškožrouti mohou do studeného i teplého či temperovaného skleníku nasít i nějaký velmi raný hrášek.
Naťožrouti mohou začít sázet větší cibuli sazečku, kterou tím odsoudíme jen ke sklizni natě, ale v náš prospěch. Na nať můžeme vysadit i kořeny petržele, vršky doma vypěstovaného celeru. A samozřejmě i kopečky pažitky, kterou buď máme v kelímcích, nebo je vyrýpneme venku. Ti, kdož mají rádi trochu ostré natě, mohou vysévat řeřichu, listové hořčice, rukolu. Také si počkají na oteplení a prohřátí půdy, pak začnou růst.
Pokud máme rádi i drsnější jarní zeleninu, můžeme si narýpat venku kořeny pampelišek. Ty zahrábneme do záhonu, ale do řádku, spíše do kruhu, o něco menšího, než jaký obvod má kyblík, kterým je přikryjeme. Ve tmě vyrůstající listy by měly být méně hořké než ty zelené.
Můžeme se vrátit i k pěstování čekanky na puky tak, jak se pěstovala v dávné minulosti. Nedávala se na rychlení do temna, ale rychlila se na světle. Dávala více větších, ale docela tuhých a hořkých listů. Vysazenou čekanku také můžeme přikrýt kyblíkem a pak sklízet puky vybělené, které vyrostly ve tmě.
No a pokud už to jde, můžeme se vydat ven. Sít můžeme mrkev, petržel, mák, špenát, novozélandský špenát.
Foto autor
Ovoce bychom neměli uchovávat v sousedství brambor, řepy apod. Právě tak nevhodné je skladovat společně s jablky celer, cibuli, pór, česnek a podobnou zeleninou výraznou svou vůní, protože jablka a další ovoce tyto pachy snadno přijímají.