
Co vysévat ve skleníku a na zahradě po mrazech
21. 2. 2021Někdy odezní větší mrazy v únoru, jindy až v březnu. Únorové zahradničení je tak trochu na rozjezd před sezonou.
Potřebujeme-li studený skleník nebo pařeniště trochu vyhřát, můžeme to provést tradičním venkovským způsobem, hnojem. Nejvíc hřeje hnůj koňský – intenzivně a krátce.
Hovězí hnůj dává teplo delší dobu, nezahřívá se tak rychle. Hnůj je možné mísit s listím, pak se doba, po kterou hřeje, prodlužuje.
Zahřívá se i obyčejná sláma, kterou prohodíme močovinou nebo ledkem.
Pařeniště se vyváží zhruba do 60cm hloubky, rýhy ve skleníku by měly mít stejné parametry. Do nich navezeme čerstvý slamnatý hovězí či koňský hnůj nebo i jinou organickou hmotu. Prolejeme teplou vodou a sešlápneme. Navrch urovnáme asi 20cm vrstvu pěkné zeminy.
Ve skleníku je vhodné udělat nad tímto místem růvek. Za několik dnů se začne v prostoru „oteplovat“. Vrstva hnoje se postupem času slehává, vzdálenost od skla v pařeništi se zvětšuje, růvek ve skleníku se zmenšuje a propadá se.
Solidní sadba květáku může narůst i v malých buňkách sadbovače. Potřebné živiny dodáváme zálivkou. Foto I. Dvořák
Teplo znamená pro každou rostlinu něco jiného. Pro výsevy papriky a lilku, které začínají už v lednu, je na předpěstování potřeba asi 12 týdnů a teplo ve dne v noci 22 °C. Teplo potřebují i okurky, při roubování zeleniny by mělo být ještě tepleji, jinak roubované plochy srůstají pomalu.
Rajčatům stačí o dva tři stupínky méně (a výraznější střídání teplot ve dne a v noci), ale třeba brokolice, kedlubny, raný květák, salát, celer, pór se spokojí s teplotou pod 18 °C. A po přepíchnutí a zakořenění je vhodnější – spíše než je hýčkat teplem – spartánsky je otužovat, připravovat na výsadbu ven. Celer a velmi rané kedlubny by neměly zažít teploty pod 8–10 °C, mívají dík tomu sklon k vykvétání.
Prostoru k výsevu do chráněného prostoru bývá málo, a tak je dobré být při výběru přísný.
Vedle sadby, která půjde ze skleníku ven, jakmile to počasí dovolí, vysévají se zejména ředkvičky, raná mrkev, špenát, listové saláty, někde ředkev a možná i vodnice, odrůdy pekingského zelí a hlávkové čekanky odolné k vybíhání (tolerantní k délce dne) a třeba i hrášek se spokojí s přímým výsevem a s klíční teplotou pod 10 °C. Vysazuje se raný salát, kedlubny, nejranější odrůdy květáku, zelí kapusty…
Při plánování výsevů a následné výsadby je třeba vědět, že
Za příhodného počasí patří už v březnu ven mák, mrkev, petržel, pastinák, ředkvičky, ředkev (např. Karmina), vodnice, hrášek dřeňový i cukrový, černý a ovesný kořen.
Berme si příklad z velkých zelinářů. I doma můžeme používat netkané textilie na přikrytí kultur a jejich přirychlení.
Pod netkanou textilií jsou výsevy a výsadba chráněny před mraziky i některými škůdci, nevysychají. Dříve se sklízí. Proč kryt nezkusit i doma na záhoně. Foto I. Dvořák.
Pokud jste tak neučinili již před zimou, přikryjte venku vysazený ozimý salát, cibuli, květák, kapustu, ale i čerstvě vysazenou letošní sadbu. Ochráníte ji proti mrazíkům, ale i škůdcům.
Topinambury mohou zůstat venku v zemi i v zimě, brambory ani jakon však ne. Topinambury jsou mrazuvzdorné. Hlízky pozapomenuté v půdě však dokážou během let záhon zaplevelit.
Velmi rané a rané brambory můžeme předklíčit, narašit doma, ve sklepě. Ven je vysazujeme, když je teplota půdy v hloubce výsadby cca 8 °C.
Jakon je poměrně neznámá hliznatá zelenina, vhodná pro diabetiky. Má pod zemí dva typy hlíz, ty menší na stonku slouží k rozmnožování, větší, hlouběji pod zemí jsou chutnou zeleninou, přílohou. Sází se okolo ledových mužů.
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez