Srpen – období, kdy probíhá letní sklizeň. Letničky i trvalky kvetou naplno, rajčata i okurky dozrávají, cuketové recepty víří internet.
A my si nyní můžeme v klidu užívat plody našeho jarního snažení. A to doslova, srpen je měsícem hojnosti a především v zeleninové části zahrady probíhá letní sklizeň. Co se nestihne sníst, musí se zavařit, usušit, zamrazit. Zima bude dlouhá…
Mezi zahrádkáři se traduje, že podle počtu suchých suknic a jejich uzavření se dá poznat, jaká bude zima. Opak je pravdou, tyto vlastnosti nevypovídají o budoucnosti, ale pouze o průběhu uplynulého léta, ve kterém cibule rostly.
Optimální termín pro letní sklizeň cibule nastává v době, kdy má 50–70 % rostlin polehlou, v krčku zalomenou, nať. Předčasně sklizená cibule nemá dostatečně vyvinuté ochranné suknice a hrozí u ní horší skladovatelnost. Rostliny vytaháme ze země a necháme je několik dní na záhonu tzv. zatáhnout. Občasný déšť nebo ranní rosa jim v tomto období nevadí. Dosušit ji ale můžeme i na lískách nebo v přepravkách, v tenčí vrstvě na vzdušném a provětrávaném místě.
Cibuli pak je opatrně očistíme od zbytků zeminy, odstraníme kořínky a nať zakrátíme asi 1 cm nad vrcholem cibule. Cibule s prasklými nebo špatně vyvinutými suknicemi i cibule poškozené vyselektujeme. Ty nejsou vhodné k dlouhodobému skladování, ale na přímý konzum. Skladovatelnost u cibule závisí na odrůdě. Suchý prostor s teplotami těsně nad bodem mrazu je pro dlouhodobé skladování nejvhodnější.
Vyzkoušejte odrůdu patizonu Golden Marbre s menšími, zlatožlutými plody. Při pravidelném sběru kontinuálně nasazuje malé plody.
Léto patří sklizni letních tykví z druhu tykev obecná (C. pepo) – cuketám, patisonům a acornům. Jejich plody jsou nejlepší tehdy, když se sklidí mladé a křehké, jsou vhodné na grilování, zapékání či do zeleninového ratatouille. Skutečně mladé plody patizonů sklizené hned po odkvětu ve velikosti zhruba 5 cm jsou výborné ke sterilaci v sladkokyselém nálevu jako okurky.
Na dýňovou polévku existuje tolik receptů jako na tradiční zelňačku. Zkuste ale nechat nakrájené plody nejdříve upéct, až potom je rozmixujte s vodou a dalšími přísadami. Dostanete chuť, která je pouhým vařením ve vodě nedosažitelná.
Zimní tykve z druhu tykev obrovská (C. maxima) jsou nejlepší plně vyzrálé. Kvalita jejich dužniny, obsah karotenoidů i cukrů se se zráním plodu zvyšuje. Již v srpnu ale nastává sklizeň prvních plodů Hokkaida nebo odrůdy Crown Prince. Vybíráme nejstarší plody, které byly nasazeny nejdříve, poznáme je podle toho, že jsou umístěny blízko kořene rostliny. Žlutooranžová barva mladých plodů Hokkaida se postupným zráním mění do syté oranžové až červenooranžové. Pevnost slupky, kterou vyzkoušíme tak, že do ní zaryjeme nehtem, je dalším rozlišovacím znakem zralosti plodu.
Největším rizikem vniku infekce do rostliny papriky je místo po ulomeném plodu při sklizni. Letní sklizeň paprik proto provádíme raději pouze jednou, nebo dvakrát týdně a po sklizni skleník intenzivně větráme, aby se rány co nejdříve zacelily.
Pokud rajčata ve skleníku zaléváme podmokem, chráníme je prakticky před plísní. Spory plísně potřebují tříhodinové ovlhčení listů na to, aby na povrchu listu vyklíčily a plíseň se rozvinula. Srpnové poklesy ranních teplot ale často vedou k orosení listů a k riziku rozvoje této nemoci. Nechte proto skleník i v noci větraný, aby rostliny po ránu co nejrychleji oschly. Rajčata dokáží dočasně tolerovat nižší teploty.
Papriky jsou v porovnání s rajčaty téměř bezproblémové ohledně listových nemocí. Jejich jemné lístky ale o to více chutnají sviluškám, mšicím i škůdci – roztočíku širokému.
Foto autor a Shutterstock
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.