V předjaří se probouzejí begonie, jejichž hlízy máme od loňska pečlivě uskladněné nebo jsme si je v únoru či březnu nakoupili. Aby krásně kvetly, potřebují ošetřit a vysadit.
Optimální je hlízy očistit od zbytků suchých kořenů a nechat nasucho předklíčit při teplotě kolem 20 °C. Jakmile se objeví jeden či více puků, postaráme se o zakořenění hlíz.
Hlíznaté begonie lze množit ze semen, řízkováním nebo dělením hlíz. První dvě možnosti vyžadují vytápěný skleník. Z toho pohledu představuje dělení hlíz dostupnější způsob množení.
K dělení hlíz se používají jen starší velké hlízy s více puky.
Očištěnou napučenou hlízu rozřízneme ostrým nožem tak, aby každá polovina měla puky. Řezné rány zasypeme nadrceným prachem z dřevěného uhlí a necháme je 2–3 dny zaschnout.
Až pak hlízy usadíme k zakořenění. V místě řezných ran je doporučuji nezasypávat substrátem a následně v zálivce použít fungicid proti houbovým chorobám.
Begonie Melon League 1; foto L. Urs
Vedle klasiky mezi begoniemi, tedy vedle voskovek a begonií hlíznatých, získávají zaslouženou pozornost jiné druhy nebo kříženci více druhů begonií.
Begonie s českým názvem kysala vídáme často. Jedny pěstujeme jako letničky a rostliny okrasné květem, jiné v bytě pro krásu listů.
Všechno začalo v roce 1821, kdy do berlínské botanické zahrady v bedně z Brazílie doputovala rostlina Begonia cucullata – pramatka ledovek.
Výhodné je předklíčení begonií a to na sucho při teplotě 15–20 °C, ve tmě. Zhruba po jednom týdnu se na plošší straně hlízy objeví malé puky.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
