Chodníky a cestičky v zahradě ošetříme při sněhu a mrazu ostrým pískem. Použít můžeme i štěrkovou drť nebo jemnou škváru.
Běžně používaná posypová sůl, obvykle chlorid sodný, je sporným řešením zejména kvůli okolní zeleni. Hlavně v místech, kde máme možnost včas sníh zamést, aby dlažba mohla oschnout a nevytvořily se zmrazky, je koště lepší i efektivnější než posyp solí. Čím déle si během zimy obejdeme bez soli, tím méně zatížíme okolí.
Na kluzké chodníky v zahradě a u domu sypeme raději materiály, které nezamoří okolní půdu, a neohrozí tak výživu rostlin. I pro dlažbu může být lepší přírodní posypový materiál, který neváže vlhkost jako sůl. Foto Shutterstock.
Chlorid se zpravidla dostane s jarním táním nebo i dříve ke kořenům zahradních rostlin, které ho transportují rostlinnými pletivy až do listů. Ty začnou od krajů i řapíku sesychat a opadávat. Rostlina chřadne a v závislosti na množství chloridu může uhynout.
Problémy, jak známo, mají s posypovou solí i domácí zvířata; mohou pak trpět bolestivými záněty na tlapkách.
Foto Shutterstock
U stálezelených rostlin vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré zajistit stínění.
Cibuloviny mohou kvést také o Vánocích. K tomu je však zapotřebí cibule preparovat, tj. tepelně ošetřit. Pokud takto připravené cibule nemáme, můžeme květiny vybídnout ke kvetení podobně.
Z poloteplého nebo teplého pařeniště vyvezeme horní kvalitní pařeništní zeminu, kterou necháme poblíž pařeniště promrznout.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
