Odstřihujeme odkvetlé květy trvalek mimo těch, z nichž potřebujeme semena, a těch, které ještě i po odkvětu dlouho do zimy zdobí záhony.
Od konce měsíce je možné všechny odkvetlé trvalky dělit a přesazovat. Do podzimu je dostatek času na řádné zakořenění, aby dobře přečkaly zimu. Výhodné je namulčování asi 3 cm silnou vrstvou kompostu, která pomůže udržet vlhkost v půdě.
Trs pivoněk vyzdvižený k dělení; foto A. Blahušová
Přesazování trvalek uvnitř zahrady je možné již 14 dní po jejich odkvětu a to s cílem zmladit a rozdělit starší trsy. Pokud je půda bohatá na humus, vydrží trvalky bez přesazování na jednom místě podle druhu 5–10 let, některé i podstatně déle.
Ustávají v růstu a kvetení již po 2–3 letech, ale můžeme je v zahradě udržet včasným přesazením. Takovými trvalkami jsou: kopretiny, mák nahoprutý, hvozdík péřitý, hvězdnice alpská (Aster alpinus), krásnoočko (Coreopsis), dlužicha (Heuchera), prvosenky (petrklíče), kohoutek (Lychnis), polštářová plamenka (Phlox subulata).
Kohoutek plamenný, (Lychnis chalcedonica); foto Shutterstock
K nim patří: čechravy (Astilbe), srdcovky (Dicentra), pivoňky, kosatce, řebčík královský, upolín, bělotrn, čemeřice, hosty, ploštičníky (Cimicifuga) a z travin ozdobnice čínská (Miscanthus).
Zdobná travina ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis); foto Shutterstock
Rod turany (Erigeron) patří mezi velmi početné rody. Více než 300 druhů vytrvalých, ale i jednoletých bylin roste v Severní Americe, Evropě a Asii.
Čemeřici bychom měli mít v zahrádce především kvůli květu, který se objevuje už v zimě. Trvalka s vitálním stálezeleným olistěním kvete v únoru i dřív.
Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe.
Vedle řízkování, se rostliny dají vegetativně množit oddenky, šlahouny, odkopky, dělením trsů, kopčením či hřížením. Pojďme si popsat, jak na to.
Druhy keřů, které přirozeně zmlazují větším nebo menším počtem výhonků z kořenového krčku, spolehlivě rozmnožíme vegetativním způsobem.
