Jedná se o jednoduchý a laciný způsob vypěstování nových rostlin, jímž rostou výhony blízko u země a často také při dotyku s půdou samy zakořeňují.
Pro cílené hřížení vybereme silný nekvetoucí výhonek rostoucí nízko nad zemí. Je-li třeba, odstraníme listy v části, kterou budeme zasypávat zemí.
Hříženi, kresba Shutterstock
O správnou vlhkost půdy musíme pečovat do zakořenění, podle druhu rostliny.
Metoda je velmi vhodná a doporučovaná pro rozmnožování většiny popínavých rostlin.
Tímto způsobem lze velmi snadno rozmnožit: muchovník (Amelanchier), azalky (Azalea), skalníky (Cotoneaster), zlatice (Forsythia), šeříky (Syringa) a kaliny (Viburnum opulus).
Hůře koření lískovníčky (Corylopsis), ruj (Cotinus), lýkovec (Daphne), vilín (Hamamelis), pěnišníky (Rhododendron) a magnolie.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Balkonové trvalky uložené přes zimu ve studeném suchém sklepě – pelargonie, fuchsie, libora, kopretina polokřovitá – se probouzejí rašením výhonů.
Do českých zahrádek se rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím samčích jehněd v jarním období.
Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
Truhlíkové a nádobové květiny začneme v červnu přihnojovat. Většinou jsou totiž spotřebovány živiny v substrátu, do kterého byly na jaře přesazeny. Nejlepší jsou hnojiva podporující kvetení v dávkách asi 0,2% roztoku jednou týdně.
