
V teplejších oblastech rozkvétají první jarní květy zpravidla koncem února. Při aktuálně chladnějším počasí se květy objeví v březnu.
K těm, které přinášejí jaro, patří květy dřevin: lýkovce jedovatého (Daphne mezereum), svídy dřínu (Cornus mas), lísky (Corylus) a vrby jívy (hodná doporučení je Salix caprea Mas).
Z trvalek kvetou již všechny druhy čemeřic (Helleborus). Spolehlivě již v únoru vykvétá hlaváček amurský (Adonanthe syn. Adonis amurensis). Kvetou také polštářové prvosenky (Primula).
Na slunných a vyhřátých místech bohatě kvetou drobné cibulnaté a hlíznaté květiny: sněženky (Galanthus), bledule (Leucojum), talovíny (Eranthis hyemalis), krokusy (Crocus), ladoňky (Scilla), ladoničky (Chionodoxa), modřenky (Puschkinia), ocúnovce (Bulbocodium), cibulnaté kosatce (Iris bakeriana, I. histrioides, I. danfordiae).
Vytrvalá hlíznatá rostlina talovín zimní (Eranthis hyemalis) je známa i pod názvem zlaťák předjarní; foto Pixabay
Pro první kvetení potřebují trvalky nezamrzlou půdu. Vrátí-li se koncem zimy mrazy, rostliny relativně dobře chrání buď sníh, nebo spadané listí. Pokud jim ani jednu z variant přirozeného pokryvu nemůžeme poskytnout, je vhodné zasypat půdu kolem nich kvalitním čerstvým nebo hrubým kompostem. Poskytneme jim tak ochranu před vymrznutím a zároveň i hnojení pro lepší růst v pozdějším období.
Cibuli ze sazečky a zimní česnek přestáváme před sklizní zavlažovat. Jejich dozrání v sušší půdě zlepší jejich skladovatelnost. Česnek je dobré sklízet ve chvíli, kdy je plně vyzrálý, tím i dlouhodobě skladovatelný.