Mezi prvními cibulovinami, které vysazujeme během srpna, jsou i takové, které na podzim vytvoří první listy, nebo stihnou vykvést.
Lilie bělostná (Lilium candidum) patří k těm, které vysazujeme do konce srpna, protože ještě téhož roku vytvoří na záhoně růžici zelených listů. Má ráda dobrou hlinitou vápenitou půdu na slunném chráněném stanovišti. Sázíme jí mělčeji než ostatní cibuloviny tak, aby nad cibulkou byla jen 2–3cm vrstva půdy.
Jiné lilie lze však vysazovat ještě v září až začátkem října. Pozdější výsadba může vést k vymrznuti slabých kořínků. V tom případě raději odložíme výsadbu na jaro.
Platí obecné pravidlo, že cibulky mají být umístěny v hloubce odpovídající 2,5 násobku výšky cibulky.
V srpnu vysazujeme nebo přesazujeme i řebčík královský (Fritillaria imperialis), náročný na na živnou, chladnou, dostatečně vlhkou a propustnou půdou. Cibule mohou mít více než 10 cm v průměru; zapouštíme je do hloubky asi 20 cm.
Na přelomu srpna a září lze vysadit další druhy skupiny řebčíků.
V srpnu a září vysazujeme také všechny drobné cibuloviny – sněženky, bledule jarní (Leucojum), kandík psí zub (Erythronium).
V červenci a srpnu vysazené ocúny (Colchicum) stihnou rozkvést v září. listy vypučí až na jaře. Nejhezčí jsou ve skupinkách po několika kusech, 5–10 cm od sebe. Pro výsadbu se dobře hodí těžší půda. Na stanovišti je ponecháme více let.
Prohlédneme půdu nad víceletými cibulovinami, zejména tu nekypřenou. Ve zbytcích odumřelých stvolů cibulovin vznikla ideální místa pro kladení a vývoj vajíček plzáků španělských.
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu. S tím musíme počítat při výsadbě nových rostlin, které důkladně zaléváme.