
Modřence, ladoňky, řebčíky; jarní cibuloviny do smíšených výsadeb
27. 3. 2024Ušetřeme si práci a vyberme si cibuloviny, jejichž cibule či hlízy není nutné pravidelně vyndávat z půdy. Navíc se v porostu udrží minimálně několik let.
Využijte podzimní měsíce pro výsadbu cibulovin. Na jaře vám pak v plné kráse rozzáří zahradu záplavou barevných květů.
V září sázíme většinu cibulovin, musí totiž do příchodu zimy dobře zakořenit. Nabídka druhů a odrůd je široká, cibule se tradičně dovážejí z Holandska, ale i z Jižní Ameriky, především z Chile.
Důležitá je hloubka sázení. Můžeme se řídit starou poučkou, že cibule sázíme do hloubky dvou a půl nebo trojnásobku výšky cibule. Záleží i na vzdálenosti mezi cibulemi, například u tulipánů by neměla být menší než trojnásobek průměru cibule. Na zahrádce sázíme cibule většinou do hnízd. Nejlepšího výsledku dosáhneme, když vysadíme deset a více kusů od jednoho druhu.
Při výsadbě celého záhonu se vyplatí z něj odebrat zeminu v požadované výšce, tu uložit vedle záhonu na plachtu. Dno zkypříme a urovnáme, rozestavíme cibule, mírně je zatlačíme a opatrně zasypeme zeminou. Cibule se nesmí pokácet, jinak špatně raší.
Ceněné jsou druhy, které na stanovišti vydrží několik let, a ještě k tomu nejsou pochoutkou pro hraboše a ostatní hlodavce. Narcis je jedním z nich.
Cibule můžeme sázet do trávníku do menších, či větších skupin. Trávník sekáme kolem nich, dokud listy nezežloutnou. Jen tak se dočkáme každoročního pravidelného kvetení. Velmi hezky vypadají narcisy vysázené před okrasnými keři, kde slouží jako podrost. Kvetou obvykle dříve, než dostanou stromy a keře listy, takže v době vegetace mají dostatek světla. Bíle a žlutě kvetoucí odrůdy se dobře vyjímají na tmavém pozadí stálezelených keřů.
K nejefektnějším tzv. drobným jarním cibulovinám patří řebčík královský (Fritillaria imperialis). Na až metr dlouhé lodyze vykvétá 4–12 zvoncovitých květů s velkými medníky. Oranžové květní plátky jsou výrazně žilkované. Kvetoucí rostlina je na zahrádce k nepřehlédnutí.
Cibule sázíme do hloubky 15–25 cm a na vzdálenost 25–30 cm. První rok po výsadbě doporučujeme osázené místo přikrýt rašelinou. V době vegetace až do květu potřebují rostliny dostatek vody. Přesazujeme je po 4 až 5 letech.
Zmínku si zaslouží jistě i modřenec (Muscari), nenáročný druh, který snáší polostín, případně i stinnou polohu. Sázíme ho nejčastěji ve větších skupinách s ostatními cibulovinami. V podrostu pod okrasnými keři a stromy z něj můžeme vytvořit modře kvetoucí řeku. K dispozici jsou ale i odrůdy s květy v barvě bílé, růžové a dalších odstínech.
Na jaře kvetoucí cibuloviny sázíme na podzim, mečíky zase v těchto měsících ze země vyndáváme a připravujeme k zimnímu spánku. Mečíky končí v tomto období svoji vegetaci, jejich nádherné květy dokvétají. Rostliny začínají žloutnout, a to je doba kdy jejich hlízy musíme vyrýt, očistit od zeminy a zkrátit jim co nejníže lodyhu. Tím zabráníme přenosu infekce z odumírajících stonků.
Takto upravené hlízy necháme oschnout na dobře větraném místě při pokojové teplotě kolem 20 °C. Když jde lehce oddělit stará hlíza od hlíz nových, je to známka, že jsou dostatečně suché a můžeme je uložit. Skladujeme je v papírových sáčcích či krabicích, které označíme názvem odrůdy. Při větším množství můžeme hlízy skladovat ve dvou vrstvách v obyčejných lískách. K přezimování se hodí suché místo s teplotou kolem 10 °C, neměla by však klesnout pod 5 °C. Drobné hlízy a brut nesušíme, ale v papírovém sáčku přímo uložíme ke skladování.
Foto autor a Shutterstock
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.