Stálezelené keře a trvalky chráníme v předjaří za silných mrazů před intenzivními slunečními paprsky. Z promrzlé půdy nemohou dostatečně přijímat vodu.
Během slunných dní pak u stálezelených rostlin dochází k příliš velkému výparu z listů. Rostlinám hrozí, že uschnou. Vhodným materiálem můžeme vytvořit přistínění, stačí lehké zakrytí bílou netkanou textilií, chvojím, jutou nebo rákosovou rohoží.
Pěnišníky i další stálezelené dřeviny je nutné po suchých zimách vydatně zavlažit tak, aby po zálivce byly kořenový bal i jeho okolí dobře provlhčeny. Zaléváme vícekrát v delších časových úsecích, aby půda dokázala všechnu vodu přijímat. K zálivce můžeme později připojit i přihnojení.
Zastíněním stálezelených keřů bráníme nadměrnému výparu listů během slunných mrazivých dnů; foto Shutterstock
Ochranu zejména v tomto období potřebují také na podzim vysazené dvouletky, pokud jsme je po prvních větších mrazech nepřikryli chvojím: macešky, sedmikrásky, karafiáty (Dianthus barbatus). Kontrolujeme i to, zda je mráz nepovytáhl.
Můžeme začít řezem upravovat vřesovce (Erica), které po odkvětu před vyrašením zastřihneme asi o 1/3 výšky, dosypeme rašelinu do vřesoviště a zajistíme si dostatek dešťové vody pro jeho zálivku.
Řez révy: V místech klimaticky příhodných pro pěstování révy bývá v únoru – s ohledem na aktuální počasí – nutné keře silně zkrátit.
V únoru, jakmile pominou největší mrazy, připravíme si ve skleníku půdu, abychom mohli vysévat ranou zeleninu: ředkvičky, případně i salát a špenát.
Kdo na zahradě používá pařeniště, v únoru z něj zpravidla vybírá listí, které tam uložil v prosinci, a zvenku jím zateplí bočnice.
Ovoce z vlastní zahrady si právem ceníme. Začínáme-li zahrádkařit, věnujme své úsilí osvědčeným druhům. S jak velkou výsadbou a úrodou bychom pak mohli počítat?
