Při několikadenním mírném počasí bez mrazů lze řezem tvarovat a usměrňovat v růstu všechny popínavé rostliny.
Postranní a vrcholové výhony zkracujeme rostlinám, jako je loubinec (Parthenocissus), zimokeř (Celastrus), akebie (Akebia), zimolez (Lonicera) i břečťan (Hedera).
Břečťan popínavý (Hedera helix), foto Shutterstock
Opletka (Falopia) z čeledi rdesnovitých snáší hluboký řez až k zemi, u trubače (Campsis) hluboce seřízneme všechny odkvetlé postranní výhony, a pokud je třeba, i vrcholové.
Je čas pro druhou fázi řezu vistárie (Wisteria). Můžeme řezat během zimy v podstatě kdykoliv (neteče míza, ořezáním nesnížíme mrazuvzdornost ap.) – nejčastěji uprostřed zimy, vybereme však bezmrazé dny.
Pamatujme, že čím blíže je k jaru, tím ochotněji a rychleji větvičky dřevin ve váze nakvétají.
Do vázy můžeme nařezat – nejlépe v bezmrazých dnech – větvičky obalené květními pupeny, například zlatici (Forsythia), lýkovec (Daphne), třešeň, mandloň, švestku, dřín, trnku nebo jen lísku, vrbu (kočičky), modřín.
Foto Shutterstock
Keře kvetoucí na loňských výhonech nemůžeme řezat v období vegetačního klidu, neboť bychom odstranili ty části, na nichž se květy tvoří.
Pravidelný řez je důležitý také pro zachování tvaru okrasných dřevin, k prosvětlení korun stromů a pro bohatou násadu květů.
Půda má mít dobrou strukturu, dlouhodobý a živný humus, vyváženou zásobu živin, kyprou ornici. Potřebuje být dobře provzdušněná, udržet vláhu a výživu pro kořeny.
Mnohé ovocné a okrasné dřeviny dokončily na podzim vývoj, při kterém znovu získaly schopnost kvést. Díky tomu si nyní můžeme nařezat do vázy oblíbené barborky.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
