Návod: Vyrobte si z lýka sandály, jaké nikde nekoupíte
23. 8. 2020Boty z lýka se dobře nosí, podrážka masíruje za chůze plosky nohou a odvádí pot. Zároveň v nich neprochladnete.
Z hrnčířské nebo jemné keramické hlíny si snadno vytvoříme vlastníma rukama různé pěkné květináčky, vázičky, kořenky, misky a jiné drobné předměty.
Ať už se výtvarničině věnujeme častěji, nebo to prostě jen zkusíme, zpestříme si den i celý rok, když si pro zábavu a užitek vyrobíme nádobky třeba pro malé kaktusy, bonsaje, květinová aranžmá.
Hlínu modelujeme starými osvědčenými způsoby – prsty přímo z hliněné hrudky nebo stáčením dlouhého válečku do spirály. Můžeme ji také tvarovat z rovnoměrně silných plátů, které k sobě slepíme řídkou hliněnou kašičkou, tzv. šlikrem.
Po vysušení a vypálení květináčků a dalších předmětů na ohništi získají nádoby pevný a porézní střep, který se po styku s vodou nerozpadne.
Květináčky můžeme při modelování zdobit různými otisky, např. pytlovinou, mělkými vrypy apod.
Pokud keramiku po vypálení necháme v původní podobě a neopatříme ji glazurou, zachová si přirozenou barvu hlíny.
Při modelování keramiky z hroudy hlíny vytlačíme nejdřív palci obou rukou jamku. Potom ji tvarujeme prsty, které si občas namočíme ve vodě, do podoby nízké misky. Můžeme si přitom pomoci i špachtlí nebo očkem, jímž vybíráme přebytečnou hmotu.
Stěny mají být stejnoměrně silné, kompaktní, bez bublin a škvírek. U keramické hlíny modelujeme stěny tenčí, asi o tloušťce 4 až 5 mm. Okraje misky můžeme zvlnit, přičemž si vlhčíme prsty vodou a zahlazujeme okraje. Tato zdánlivě jednoduchá technika je náročná na vypracování, avšak po vypálení předměty dobře drží.
Keramika z hliněných válečků má prastarou řemeslnou tradici. Z hlíny vytvoříme stejnoměrně silné válečky – u hrnčířské hlíny mohou být silnější asi 3 až 15 mm, u jemné hlíny maximálně 8 mm. Dno uděláme z kolečka vyříznutého z plátu hlíny, přičemž pro květináč vykrojíme ve dnu odtokový otvor.
Okraje kolečka zdrsníme a potřeme šlikrem, připraveným z malého množství hlíny rozetřené s vodou na řídkou kaši. Touto kaší lepíme všechny spoje a také jí vymažeme spáry venku i uvnitř. Hliněný váleček pak stáčíme do kruhu a vrstvíme jej do výšky stěny květináče.
Každou další vrstvu vždy zdrsníme ostřím nože, potřeme šlikrem a spojíme s válečkem, který lehce stlačíme k podkladu. Dojde-li nám váleček, spojíme jej s dalším stejným způsobem lepení, tj. zdrsníme okraje, pomažeme šlikrem a konce přitlačíme k sobě. Po dokončení vymažeme šlikrem celou stěnu.
Keramika z hliněných plátů je snadná. Válečkem vyválíme stejnoměrně silnou placku (u hrnčířské hlíny asi 5 až 20 mm silnou a u jemné hlíny asi 3 až 4 mm). Z plátu vykrojíme nožem tvar, přičemž si můžeme pomoci papírovou šablonou. Okraje dílů v místech spojů zdrsníme nožem.
Potom obě styčné plochy potřeme šlikrem a stlačíme je k sobě. Přebytky hliněné kašičky setřeme a spoj prsty uhladíme. Slepovaná část s pečlivě vymazanými spoji musí být stejnoměrně silná, tuhá a bez bublinek, aby se střep později při vypalování netrhal. Do stěny květináčku můžeme nožem vyřezat i malá okénka pro rostliny.
Výrobky necháme vysušovat podle velikosti a tloušťky stěn asi 10 až 15 dní. Rozděláme ohniště ze suchého dříví a necháme jej dohořet. Na žhavé uhlíky potom naskládáme keramiku.
Navrch květináčky zakryjeme pyramidou ze suchého dříví. Při teplotě 850 až 900 °C keramiku vypálíme. Mezerami mezi polínky můžeme pozorovat, že se střep rozpálí a zčervená. Ohniště necháme dohořet a vše ještě zahrneme popelem, aby prudkým ochlazením výrobky nepopraskaly. Vyjmeme je až po vychladnutí.
Potom můžeme květináče a misky ještě ozdobit barvami na porcelán a keramiku. Tuto barvu na vodní bázi promícháme a po natření ji necháme 4 hodiny zasychat. Poté ji vypálíme v elektrickém pečicí troubě nastavené na 160 °C po dobu 90 minut.
Jemnou keramickou i cihlářskou hlínu koupíme ve výtvarných potřebách. Zde dostaneme také barvu na porcelán a keramiku.
Na žhavých uhlících vypalujeme pouze dokonale vysušené výrobky a přikládáme suché dřevo, aby keramika nepopraskala.
Menší keramika se lépe vypaluje než větší kusy.
Připravila a fotografovala autorka
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.