Advent je obdobím očekávání, ticha a duchovní přípravy na Vánoce. Od postních zvyků přes adventní neděle až po tradici věnců.
Nahlédněte do historie adventu a poznejte, jak se tento výjimečný čas prožíval dříve a jaké symboly s ním máme spojené dodnes.
Latinské slovo adventus znamená příchod. Adventem označujeme období čtyř týdnů před vánočními svátky. Je to čas očekávání příchodu Spasitele a u křesťanů byl tradičně spojen s půstem. Ten v minulosti neznamenal pouze omezení masitých a tučných jídel, ale také odříkání zábav, tance, alkoholu a tabáku. Lidé se měli ztišit, přemýšlet o smyslu svého života, modlit se a připravovat se na Vánoce nejen navenek, ale především ve svém nitru.
Každá adventní neděle měla své jméno i význam. První adventní neděle, která letos připadá na 30. listopadu 2025, se nazývá železná. Druhá neděle je označována jako bronzová, třetí je stříbrná je zasvěcena Bohorodičce Marii. Poslední, čtvrtá neděle se nazývá zlatá – a právě ta je dnes spojována především s vrcholem předvánočních nákupů. Obchody zůstávají otevřené a slavnostně vyzdobené lákají na vánoční zboží.
Jedním z nejviditelnějších symbolů adventu je adventní věnec. Tradice věnců se čtyřmi svíčkami není nijak stará. Pochází ze severního Německa. Roku 1838 v Hamburku zhotovili v domě pro osiřelé chlapce dřevěný věnec z kola od vozu, který ozdobili svíčkami a zavěsili nad vchod. U dveří stála kasička s prosbou o příspěvky pro chudé děti. Z dobročinné akce se postupně stala tradice, která se rozšířila po celé Evropě. Věnec přestal mít ryze charitativní význam a stal se symbolem čtyř adventních nedělí.
Dřevěné věnce postupně nahradily věnce spletené z voňavého chvojí. Ty se zdobily třemi fialovými svícemi a jednou růžovou. Každou neděli se zapaluje jedna svíčka, přičemž růžová patří třetí, stříbrné neděli, zasvěcené Panně Marii. Fialová barva symbolizuje půst a ztišení, růžová pak radost z blížících se Vánoc. V lidových tradicích však bylo možné setkat se i s věnci ozdobenými dvěma bílými a dvěma červenými svíčkami.
Tvoření adventního věnce je dodnes krásnou příležitostí ke společnému setkávání, rozjímání i tvoření. Je to chvíle, kdy se rodiny scházejí, zpomalují a připravují se na Vánoce. Také si děláte svůj vlastní adventní věnec? Jaký máte v oblibě – tradiční, nebo moderní?
Text vychází z knihy Čas radosti, veselosti od Kamily Skopové, vydané nakladatelstvím Grada. Děkujeme autorce za inspirující připomenutí tradic, které formovaly podobu adventu tak, jak jej známe dnes.
Foto Jana Lapáčková, Shutterstock
S rostoucí popularitou přírodních a rustikálních dekorací přichází znovu na scénu tvoření slámy či šustí, nebo tradiční vizovické pečivo.
Jen co zarachotí klíče v zámku, už běží děti ke dveřím a volají: Mami, mami, podívej, jaké jsme upekli perníčky. Že jsou krásné! Těsto mají i ve vlasech a září štěstím.
Předvánoční čas bývá plný shonu a spěchu. Leckdy se nestíháme ani v klidu najíst. Osvědčené polévky ze zeleniny a bylinek našemu tělu prospějí.
U stálezelených pěnišníků, tisů, bobkovišní a cesmín vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré postavit stínicí konstrukci.
