Jedlé květy mají tisíciletou tradici nejen např. v Číně a Japonsku, ale i v našich krajích. Mohou být hlavní složkou pokrmu, zajímavou ozdobou, kořením nebo základem voňavého čaje.
Většina květů obsahuje cenné látky, jiné než v běžných potravinách. Známé je využití květů sedmikrásek, které obsahují mnoho enzymů – ozdobí nám různá jídla nebo z nich můžeme připravit sirup. Některé zahradní plodiny se přímo pro květy pěstují. Zmiňme květák, brokolici, artyčok. Ale můžeme použít i květy dalších druhů. A to nejen zeleniny, když nám vykvetou ředkvičky nebo pažitka.
Využití planých rostlin je moderní a stále se (s trendem syrové stravy) šíří, zdůrazněme proto, že jíst můžeme jen ty rostliny, které opravdu bezpečně poznáme a víme, že jsou jedlé! To se týká planých rostlin i květin, které pěstujeme.
Na okrasných záhonech – tam samo sebou ty pěstované. Mezi květinami obvykle najdeme i plevele, některé jsou jako doplňky jídelníčku velmi zajímavé. Pokud nemáme anglický trávník, ale to, čemu permakultura říká „jedlý trávník“, máme další řadu rostlin k využití. Jedlé jsou také květy řady stromů a keřů. Nakonec hledejme i na méně udržovaných divočejších místech, která zejména do větší přírodní zahrady také patří. Že v zahradě pěstujeme květiny je zřejmé. Méně se ale ví, že mnoho z nich má některé části jedlé (a chutné!). Známé jsou různé bylinky, které kromě toho, že z nich lze uvařit léčivý čaj, také mohou ozdobit náš talíř. Například levandule, dobromysl, měsíček, yzop, mateřídouška, brutnák nebo heřmánek, všechny mají nádherné barevné a vonné květy, které k využití na talíři přímo vybízejí.
Poupata některých druhů (pampeliška, lichořeřišnice…) lze nakládat jako kapary, když se nejdříve ve sklenici prosypávají solí a druhý den se osuší, vrátí do sklenice a zalijí horkým octovým nálevem a nechají několik týdnů odležet.
Okrasné květiny s jedlými květy jsou třeba denivky – mají výborné křehké květní plátky (ale jedlé jsou i čerstvé jarní výhonky, syrové nebo spařené na způsob chřestu) a stínomilná bohyška (Hosta), všechny zvonky, flox a zavinutka (různé kultivary se chutí liší, některé jsou výtečné jemné, některé ostřejší), různobarevné topolovky a slézy, ale také juka, třapatkovka (Echinacea) a večernice vonná a macešky. Překvapivě výborné jsou křehké květy begónií. Výrazné pikantní květy i listy (navíc léčivé) má lichořeřišnice, její poupata i semena lze také nakládat jako kapary.
Ke smažení v těstíčku (na způsob japonské tampury) – se hodí kromě černého bezu i květenství akátu nebo pampelišky. Velké květy (denivky, květy tykvovité zeleniny) lze plnit a zapékat.
Ale podívejme se i na plané druhy, které nám na zahradě rostou neplánovaně. Pampelišky (Taraxacum) jsou známé svými na jaře všudypřítomnými žlutými květenstvími, ze kterých se běžně dělá „med“, ale lze je použít i syrové nebo smažit. Pak se dají jíst na sladko, ochucené třeba medem a skořicí, nebo naslano, např. s kari kořením. Jedlé a výtečné jsou i medově voňavé květy hluchavky, téměř celý rok kvetoucí sedmikrásky, a také květy čekanky, pupalky dvouleté, divizen, pomněnek a jetelů a různé hvozdíky. Na jaře jsou vítané květy prvosenek, violky vonné, plicníku, česnáčku i česneku medvědího (samosebou využíváme hlavně jeho listy). Ostřejší chuť mají kvetoucí natě brukvovitých rostlin (kokoška pastuší tobolka, řeřišnice hořká i luční, potočnice, barborka, vesnovka apod.). Z dřevin jmenujme – kromě všeobecně známých a používaných květenství bezu černého – také voňavé květy lípy a akátu, a na jaře můžeme pokrmy ozdobit i jemnými květy našich ovocných stromů. Z okrasných keřů poskytují jedlé květy třeba zlatice, šeřík, pustoryl a různé druhy růží.
Úbory pampelišek v těstíčku
K jídlu trháme jen ty, které rostly na bezpečně čistém místě. Květy rostlin nám mohou dodat – kromě speciálních vůní a chutí – různé specifické látky, které naše tělo ocení. A také radost, pohled na takováto jídla je nádherný.
Nejběžnější je použití zasyrova na ozdobu pokrmů. Některé druhy se hodí spíš na dekoraci dortů a dalších sladkých jídel – pupalka, slézy, levandule, třapatka, pomněnka, divizny, violky… Se slanými jídly ladí zejména květy sedmikrásky, begónie, brutnáku, pažitky nebo naťové cibule, která nám vykvetla. Nádherně jako dekorace salátů, chlebíčků, ale i dortů, působí květy macešek, svazenky, pupalky, slézu nebo třapatkovky. Syrové květy použijeme do pomazánek a bylinkových másel (třeba i v kombinaci s různými listy), oranžové jazykovité květy měsíčku lékařského se dokonce používaly k barvení másla místo šafránu.
Ovocný salát s měsíčkem zahradním
Jemná a trpělivost vyžadující činnost je kandování květů, využívá se zejména těch výrazně barevných a aromatických – violka, šeřík, večernice vonná, plátky růží… Mnohé z těchto druhů je naopak poměrně snadné nasušit a později využít při pečení moučníků (levandule, černý bez, růže, chrpa…). Velmi efektní způsob konzervace je zamražení pohledných drobnějších barevných kvítků do kostek ledu na ozdobu letních nápojů, nebo přímo domácích nanuků.
Z květů sice nelze vyrábět klasické marmelády, ale dají se využít k ovonění čirých želé připravovaných z cukerného nálevu a pektinových přípravků. Tu se hodí třeba květy černého bezu, lípy, levandule, violky, a kupodivu také z růžových květů invazivně se šířící netýkavky žláznaté. Ze stejných druhů jsou výborné sirupy, kterými lze ochutit studené i teplé pití. Na závěr zmiňme ještě květové nápoje. Od aromatizované vody (vzniklé louhováním květů po dobu několika hodin) po oblíbené šumivé limonády z bezového květu (dají se připravit třeba i z květů lípy nebo meduňkové nati).
Chlebíčky ozdobené květy
Pokud mohu doporučit z mých „Top 5“ – myslím, že budete překvapeni, pokud neznáte, skvělou chuť křehkých květů begónie, pupalky dvouleté a zlatice (forzytie, nesplést se zlatým deštěm – štědřencem!), výborné jsou také květy denivek (spíše původních druhů než nových kultivarů, jím jen okvětní plátky bez tyčinek…) a s opatrností také sladký nektar obsahující květy orlíčků.
Foto autorka
Brutnák pochází z teplých krajin, snad z Malé Asie či jižního Španělska. Divoký se dříve používal v kuchyni i v lékařství.
Jarní období je jako stvořené pro milovníky nových chutí. První bylinky právě volají po sesbírání a ochutnání. Které si tedy zajít natrhat?
Malé zahradníky možná ohromí, že obří slunečnice a jiné letničky musí v jediném roce vyklíčit, vyrůst, vykvést a vytvořit semínka.
V jihoafrickém ráji cibulovin bylo objeveno a popsáno na padesát druhů z rodu Tulbaghia. Jeden z nich – tulbagie fialová – se stále častěji objevuje v tuzemsku.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
Orlíček je jedovatý! Je nezodpovědné jej prezentovat jako vhodný do salátu. V Zahrádkáři…?! To jsem opravdu zklamaná.
Dobrý den, máte pravdu, s pryskyřníkovitými je třeba zacházet opatrně. Orlíček jsme konzultovali s autorkou, která ho běžně používá… a zatím vypadá v pořádku 🙂 Jeden dva květy na ozdobu asi neuškodí, ale jako základ salátu bychom ho přece jen nedoporučili. Díky za pozorné čtení!