Dětem začíná v září škola, zahrádkářům víceboj v rozmanitých disciplínách, kterých je třeba se zúčastnit a pokud možno v nich i uspět.
Vedle péče o úrodu a sklizně čeká na zahrádkáře například příprava zahrady na zimu nebo výsadba květin rovnou na jaro.
Aby nedošlo k omylu, nemyslíme sedmikrásku chudobku známou z trávníků, ale zajímavou dvouletku, kterou v září vysazujeme na záhony a do nádob, kde nám budou dělat parádu její efektní květy hned, jak zmizí sníh. Barevná škála květenství se pohybuje od bílé přes různé odstíny růžové až po tmavě červenou. Tvar úboru a délka stonku má mnoho podob a je výsledkem mnohaleté šlechtitelské práce.
Třeba odrůdy Tasso mají drobný květ o velikosti 2 cm a jsou celkově nízké, proto se hodí do truhlíků a sesazovaných nádob.
Sedmikrásky (Bellis perenis); foto Shutterstock
Skupina Roggli má zase květy až 5 cm v průměru a vyjímá se i sama v květináči jako hrnková. Přezimování na záhoně můžeme obecně dvouletkám usnadnit přikrytím netkanou textilií, kterou odstraníme po roztátí sněhu. U sedmikrásek musíme v předjaří odstranit suché listy z okraje rostliny. Nejenže rostlina prokoukne, ale je to i dobré preventivní ošetření proti houbovým chorobám.
Severoamerické druhy vernonií osidlují především nevysychavé, živnější půdy vysokostébelných prérií, lesních pasek nebo okolí vodních toků. Jde často o mohutné byliny s výškou stonků i přes dva metry. Vernonie jsou nyní v USA značně populární okrasné rostliny. Mimo jiné lákají motýly a další druhy hmyzu.
Vernonie obrovská (Vernonia gigantea); foto P. Hanzelka
Většina zahradnicky zajímavých vernonií patří mezi výrazné, nápadné a rovněž dlouhověké zahradní trvalky. Asi největším druhem vůbec je vernonie obrovská. Ta může na vhodných stanovištích s dostatkem vláhy a živin dorůst do výšky bezmála tří metrů. Ve druhé polovině léta pak nakvétá velkými květenstvími sytě fialově purpurových květů.
Jak člověk začne psát o pnoucích růžích, hned si lépe všímá, kolik jich v našich vesnicích a městech všude kvete. A tak jsme pro vás vyfotili i několik růží takzvaně přes plot.
V jihočeské Ponědráži nás potěšila krásně kvetoucí zeď. Snad se nemýlíme, že růže na ní je růžová klasika New Dawn. Málokteré poupě nakvétá tak něžně, jako právě to její.
Růže New Dawn; foto J. a P. Kolkovi
Stačilo popojet pár kilometrů do Jindřichova Hradce a potkali jsme ji znovu. Majitelé ji po svém hezkém domku šikovně navádějí tak, že půvabně rámuje okno i vstupní dveře.
Pokud se rozhodnete pěstovat mandloně na zahrádce, pořiďte si dvě současně kvetoucí odrůdy. Bývají cizosprašné nebo pouze částečně samosprašné. Přítomnost jiného opylovače – jedince jiné odrůdy současně kvetoucí – zvýší násadu plodů také u odrůd, které jsou uváděny jako samosprašné.
Semenáče se k pěstování nehodí, protože mají jádra pecek plodů často hořká, což značí zvýšený obsah jedovatého alkaloidu amygdalinu. Taková jádra se nedají jíst. Semenáče však můžeme využít jako podnože, na které si zdatní zahrádkáři kulturní odrůdu naočkují.
Mandloň obsypaná plody; foto T. Jan
Jestliže vyberete správné odrůdy a vhodné stanoviště, dočkáte se bohaté úrody lahodných plodů. Budete překvapeni rozdílem v chuti mezi kupovanými mandlemi, které podle mých zkušeností působí často prázdným, jakoby zvětralým dojmem.
V září můžeme vysít rostliny na zarývání. Obiloviny, brukvovité, luskoviny, z květin ty, kterým nevadí mrazíky, což je třeba měsíček nebo svazenka. Skladba směsky by měla odpovídat tomu, co budeme na tom daném záhoně na jaře sít či sázet.
Zelené hnojení – hořčice. Zelené hnojení by se mělo pohnojit minerálními či organickými hnojivy. Samotné rostliny bez přidání živin do půdy přinesou jen organickou hmotu. Foto I. Dvořák
Univerzální směska je složená z obiloviny, z některé květiny, ze lnu, pohanky, třeba i trochy špenátu, listových salátů. Vhodné je přihnojení minerálními hnojivy. Živiny uložené v organické hmotě voda v zimě nevyplaví, jak se to může stát při při podzimním rytí a hnojení půdy. Ještě na podzim narostlou hmotu zaryjeme. Do jara ji částečně zpracují žížaly a půdní mikroorganismy.
Otakar, odrůda raného ozimého paličáku, který se sklízí začátkem července, navazuje názvem na odrůdy pojmenované po vladařích, na jména Karel IV., Štěpán a další. Cibule se střední hmotnosti 60–80 gramů má vnější jemně šedou suknici probarvenou intenzivním fialovým odstínem. Stroužky v počtu 8–12 se dobře loupou. Odrůda dobře přezimuje.
Česnek Otakar; foto J. Prášil
V trámu nám začaly vyrůstat drobné plodnice, přestože je natřený barvou. O jakou houbu se jedná a hlavně jak ji odstranit? Ptá se čtenář v rubrice časopisu Zahrádkář věnované mykologii.
Odpovídá Jan Wipler: Velmi běžným druhem saprotrofního (= mrtvou organickou hmotu preferujícího) choroše je trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium). Nalézána je v drtivé většině na jehličnatém dřevě (smrku, borovici). Je to typický technický škůdce dřeva, který ve stadiu vzniku plodnic toleruje vysychání a expozici UV záření. Fruktifikace (= tvorba plodnic) tohoto druhu sluneční záření a vyšší teploty dokonce vyžaduje.
Trámovka plotní vyrůstá z natřeného dřeva; foto Shutterstock
Dřevní hmotu rozkládá hnědorezavou hnilobou, která degraduje celulózu a hemicelulózy, což má za následek trámečkový rozpad opracovaného materiálu. Od dvou příbuzných druhů se pozná oranžovým okrajem klobouku a hustými lupeny. Jakmile vytvoří plodnice, je již většinou pozdě na ochranu stavebního materiálu.
Předplatné časopisu Zahrádkář si můžete objednat zpětně – v objednávce nastavte dostupné vydání. Třeba některé z jarních.
Těžiště současného sortimentu macešek spočívá v hybridních odrůdách. Uvádí se, že první hybridní macešky uvedla na trh japonská firma Sakata v roce 1966.
Zavařování domácí úrody předchází někdy až mravenčí píle v péči o plodiny. Trvá od časného jara do podzimu. V létě nastávají šťastné chvíle sklizně.
Připomeňme si, že zelené hnojení je způsob, jak dodat do půdy organickou hmotu, důležitou pro kvalitu půdy, obsah živin i vody.
S výsadbou česneku nespěcháme. Včas připravíme záhon, ale stroužky zapustíme do půdy co nejpozději, aby vzešly až na jaře.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
