Zavařování domácí úrody předchází někdy až mravenčí píle v péči o plodiny. Trvá od časného jara do podzimu. V létě nastávají šťastné chvíle sklizně.
Odměna bývá sladká a mnohde ještě lepší sladkokyselá. Ovšem zbývá k ní kousek cesty. Po zápolení s jarními mrazíky, letními slimáky, výživou, zálivkou a další podporou a ochranou rostlin putujeme s plody své záliby do kuchyně…
V srpnové Zahrádkářce, pravidelné příloze časopisu Zahrádkář, si můžete porovnat recepty na zúročení úrody s těmi svými. Třeba objevíte postup, který také vyzkoušíte. Například ten na přípravu letní zeleninové směsi.
Zelenina ke zpracování do směsi připravené k dalšímu použití při vaření nebo pečení; foto K. Korečková
Do nakládané směsi zužitkujeme hodně zralá, měkká rajčata, přerostlé cukety, které se před námi schovávaly pod listy, různé druhy paprik, lilky, bylinky i čerstvé houby, když rostou.
Co se hub týče, vybíráme jen tvrdé nerozměklé plodnice. Vhodné jsou lišky, holubinky, mladé křemenáče aj. Lilek v zeleninové směsi konzistencí a vzhledem trochu houby připomíná.
Hotovou směs používáme jako základ pod maso, samostatně, s těstovinami nebo s rýží.
Často se stane, že po návratu z dovolené nalezneme rostliny v truhlících v žalostném stavu. Chyběla jim zálivka. V případě, že nejsou vážněji poškozené kořeny rostlin, můžeme je rychle dostat do kondice. Mnoho květin, jako jsou petúnie, verbeny, dvojzubec (Bidens) a další, dobře snáší seříznutí poškozených lodyh na výšku 10 až 15 cm. Během dvou tří týdnů znovu začnou kvést a vytvoří kompaktní rostlinu. Rostliny také přihnojíme dva- až třikrát hnojivem s vyšším obsahem dusíku.
Petúnie na balkoně zase pěkně kvetou; foto Shutterstock
Nikdy však nehnojíme povadlé rostliny. Ty musíme nejprve zalít. Až se vzpamatují, teprve je pohnojíme. U druhů s dužnatým stonkem v druhé polovině léta pečlivě odstraňujeme odkvetlé květy a odumřelé listy.
Při nízkých nočních teplotách nebo v sychravém počasí se tvoří kapky vody na stoncích. Vlhkost svědčí plísni šedé (Botrytis cinerea). Napadeným rostlinám uhnívají jednotlivé stonky. Možná je chemická ochrana. Přečtěte si další aktuální rady do okrasné zahrady z pera zahradníka Josefa Černého v srpnovém vydání časopisu Zahrádkář, který je v prodeji do 24. srpna 2021.
Náprstníky, stračky a oměje a další rostliny jsou pro mnohé milovníky okrasných zahrad a zákoutí srdeční záležitostí. Ale stejně tak mohou vyvolat srdeční selhání. Proto je v zahradě vysazujeme mimo dosah malých dětí a domácích mazlíčků..
Například náprstníky obsahují kardioaktivní glykosidy, které ovlivňují činnost srdce. Jejich využití v domácí léčbě srdečních onemocnění je vysoce riskantní a naprosto nevhodné. Při předávkování se dostavuje bolest hlavy, nevolnost a slabost, zvracení, průjem, arytmie až srdeční selhání.
Náprstník červený a stračka vyvýšená, foto K. Lorencová, P. Hanzelka
Listy náprstníků jsou velice hořké, takže náhodné otravy naštěstí nehrozí. Ke smrtelné otravě však postačí požít jeden až dva listy.
Hruškojeřáb plodí hruštičky; foto J. Sus
Jde o zdravý, chorobami ani škůdci netrpící a mrazuvzdorný, 8 až 12 m vysoký netradiční ovocný i okrasný strom s řídkou korunou, která nevyžaduje zvláštní péči.
Větší zahuštění sponu výsadby a omezující řez udrží strom v přijatelných rozměrech (do 5 až 6 m výšky). Květy jsou bílé, samosprašné.
Rozmnožuje se nejčastěji očkováním na semenáč hrušní. Oranžově žluté plody (malvice) jsou sladké. Protože brzy moučnatí, je třeba je včas sníst.
Hruškojeřáb ouškatý (Sorbopyrus auri cularis) patří k mezidruhovým křížencům mezi hrušní (Pyrus communis) a jeřábem mukem (Sorbus aria).
Hledáte‐li přírodní uklidňující prostředek, zkuste kukuřici. Obsahuje významné množství vitaminu B1, tedy thiaminu. A pokud je v půdě mangan, odebírá ho z ní také. Tahle popelka mezi zeleninou zlepšuje náladu, podněcuje krvetvorbu, posiluje nervy. Také posiluje imunitní systém, zlepšuje činnost mozku, schopnost koncentrace. Blizny z palic se užívají jako prostředek na snížení vysokého tlaku, hladiny cukru v krvi, působí močopudně.
Čerstvá neboli baby kukuřice cukrová; foto Shutterstock
Nevím proč, ale králíci nejdříve oberou blizny a pak teprve jdou do zrn palice. Výhodou je, že ji lze snadno seříznout z vřetene palice a zamrazit. Zamrazit lze i palice celé.
Zásoby živin v obdělávané půdě je třeba doplňovat i na zahradě. Použití meziplodin je jedním z opatření, která pomáhají zachovat nebo i vylepšit kvalitu půdy.
Meziplodiny snižují riziko eroze. Uloží živiny, zejména dusík, z půdy ve svém těle a zajistí tak jejich návrat zpět do půdy ve chvíli, kdy rostlina odumře a rozloží se. Také chrání půdu před rozbahněním i před velkým výparem vody. Přispívají tak k zachování vláhy. Dobře brání růstu plevelů. Některé druhy, jako je aksamitník či ředkev olejná, jsou navíc účinné i při potlačování chorob a škůdců.
Odrůda aksamitníku Ground Control a svazenky vratičolistá a shloučená; foto J Prášil
Meziplodiny zakryjí půdu, ta se méně ohřívá. Některé druhy svými mohutnými kořeny rozrušují utužené vrstvy půdy, jiné zase jemnými kořeny zlepšují její strukturu. Postupem času meziplodiny důkladně prokoření půdu. Tím zvyšují zasakovací schopnost půdy. Půda tak lépe pojímá vodu z přívalových dešťů. Půda bohatá na organickou hmotu zadrží značné množství vody, kterou mohou využít rostliny pro svůj růst.
Denivka (Hemerocallis) se v evropských zahradách pěstuje dlouho. Během posledního století však tento druh prošel obrovským rozvojem. Vzniklo nepřeberné množství zahradních kultivarů (Americká denivková společnost odhadovala pro rok 2017 počet registrovaných kultivarů na 84 668).
Se srpnovým vydáním časopisu dostávají předplatitelé informace o těchto rostlinách v 30. sešitu Knihovničky Zahrádkáře. Publikace představuje stále oblíbenější denivky včetně vlastností důležitých pro jejich úspěšné pěstování.
Předplatné časopisu Zahrádkář si můžete objednat zpětně – v objednávce nastavte dostupná vydání. Třeba od dubnového.
Časopis Zahrádkář přináší každý měsíc spoustu užitečných, aktuálních rad a informací o zahradě.
Hrách pochází ze severozápadní Asie, z oblastí Indie, Pákistánu a Afganistánu. Odtud se rozšířil do Evropy a brzy po objevení Ameriky si jej první kolonisté odvezli s sebou.
Dají se z nich připravovat zajímavé dobroty. Pro každou jejich úpravu platí zásadní pravidlo: Kedlubny musí být čerstvé a křupavé.
Je obecně známé, že většina soukromých zahrádek je přehnojena draselnými hnojivy a zejména fosfáty. V těchto případech je přihnojování plnými hnojivy zbytečné, až škodlivé. Pak je nejvhodnějším řešením přihnojení jen organickými
