„Milujeme volně žijící obyvatele zahrady – ježky, ropuchy, slepýše, užovky, veverky, roháče, střevlíky, netopýry, pavouky křižáky a samozřejmě ptáky.
Máme z nich radost stejně jako z květů a jedlých plodů, které zahrada poskytuje,“ napsala Eliška Bubníková do redakce tištěného časopisu Zahrádkář v reakci na výzvu, aby se čtenáři pokusili popsat, proč je záliba v zahrádkářství činí šťastnými.
V časopise, který je v prodeji do 24. listopadu 2020, najdete k tomu tématu hned několik odstavců ze dvou dopisů. Je to pěkné čtení, ale také balzám na duše trápené nepříznivou dobou.
Mochnička kuklíkovitá; foto Shutterstock
Ač život na záhonech zvolnil tempo, také s listopadovým vydáním časopisu Zahrádkář získáte spoustu podnětných informací pro radost ze zahrady. Nabízíme malý výběr.
K půdopokryvným bylinám patří dlouhověké mochničky (Waldsteinia). Především mochnička kuklíkovitá (Waldsteinia geoides), která roste spíše trsnatě, a mochnička trojčetná (Waldsteinia ternata), která se rozrůstá podzemními výběžky. Obě dobře rostou na plném slunci i v polostínu. Vyhovuje jim spíše nevysychavá, stále mírně vlhká půda. Starší porosty mochničky kuklíkovité snášejí občasné přísušky.
Oba druhy kvetou obvykle už v dubnu jasně žlutými květy. Není potřeba je po odkvětu stříhat a ani není nutné odstraňovat odumírající listy. Ty rychle přerostou listy nové sezony.
Pěstování fíkovníku pryžodárného, kterému nejčastěji říkáme fíkus, není složité. Přesto: V zimě nesmí teplota klesnout pod 15 °C. Je důležité i umístění na plném světle, ale bez rizika přímého slunečního úpalu.
Hlavně pestrolisté kultivary jsou na intenzivní sluneční záření citlivé. Na plné slunce si během léta zvyknou, ale k popálení nejčastěji dochází po zimě, během prvních slunečních dnů. Pozor také na přelívání, vede k hnilobě kořenů.
Fíkovník pryžodárný (Ficus elastica); foto Shutterstock
Jelikož Ficus elastica rychle přirůstá, pravidelně jej během vegetace přihnojujeme, a to nejlépe komplexním typem hnojiva určeným pro pokojové rostliny okrasné listem.
Mišpule německá se na našich zahradách vyskytuje poměrně řídce. Je to škoda, jelikož se jedná o nenáročný ovocný druh. Nejčastěji se u nás pěstuje samosprašná odrůda Holandská, která dobře roste v těžších a vlhčích půdách. Plody jsou menší, zlatavě hnědé malvice s hrubší slupkou. Ovoce se sklízí co nejpozději, klidně po prvních mrazících.
Mišpule, foto M. Makal
Po přezrání nebo přejití mrazem dužnina zhniličkovatí, podobně jako to známe u hrušek. Z plodů se snadno vyrábí chutná zavařenina.
Důvodů proč pěstovat hloh je mnoho. Jde o výrazně okrasnou rostlinu, která na jaře vyniká záplavou bílých květů, v létě pěkně tvarovanými listy a na podzim zářivě červenými plody. Výborně se dá pěstovat jako součást volně rostoucích i tvarovaných živých plotů.
Plody mají univerzální využití, lze je sušit, zavařovat, mrazit, používat k výrobě vína, likérů, sirupů či marmelád. a to počínaje listy a květy a konče plody.
Krásné a léčivé plody hlohu; foto M. Komžík
Účinky hlohu znají zejména lidé, kteří prodělali infarkt. Stabilizuje totiž srdeční rytmus. Hloh minimalizuje záchvaty při ischemické chorobě srdeční a prokrvuje srdeční sval. Má protisklerotické účinky, zlepšuje cirkulaci krve a reguluje krevní tlak. Díky jeho schopnosti prokrvovat tepny je hloh vynikající prevencí arteriosklerózy.
Jablka české odrůdy Luna dostávají při degustacích výborné hodnocení, jsou středně šťavnatá, sladká, jemně voní. Mají jasně žlutou až svítivou barvu, velmi dobrou chuť a výbornou skladovatelnost. Jsou odolná proti strupovitosti, padlí a netrpí skládkovými chorobami. Luna nemá zvláštní požadavky na řez a zároveň dobře obrůstá.
Jablka odrůdy Luna se občas vybarví až do syté žluté, foto J. Sus
Brambory odrůday Valfi a Val Blue jsou výjimečné nejen zabarvením slupky a dužniny, ale i kvalitou hlíz. Jsou vhodné k přípravě přírodně zbarvených kaší, bramborových salátů, smažených hranolků a lupínků. Pro přípravu salátu je lepší vařit opatrně menší hlízy anebo lépe využít odrůdu Val Blue, jejíž hlízy jsou po uvaření pevnější.
Odrůda bramboru Val Blue; foto Shutterstock
Čtyřstranu věnoval listopadový Zahrádkář rozhovoru o životním příběhu Stanislava Hyblera, kterého můžete jako herce vidět v televizním seriálu Policie Modrava. Ale je to jen jedna z jeho profesí. Na ukázku vybíráme odpověď na otázku, jak řeší ochranu před škůdci ve sklenících své, veřejnosti po domluvě přístupné Botanické zahrady v Dubinách u Velkých Popovic.
Herec a zahradník Stanislav Hybler
„Jsem bláznivej ekolog a postřiky jsem nikdy nesnášel. V přírodě to přeci funguje miliony let, tak to nějak musí jít. Navodit nějakou biocenózu… To mě vždycky zajímalo. Dělám už na tom dlouho. Jenže ve sklenících je strašně složitý vytvořit skupinu živočichů, kteří se doplňují a nelikvidují se navzájem. Navíc aby neulétli, neutekli. Začal jsem zkoušet různé drobné ptáky. Někteří však ničili kytky.
Kruhoočko se živí škůdci ve skleníku; foto Shutterstock
Nakonec jsem dospěl ke kruhoočkám, což jsou afričtí malí ptáčci, kteří neničí kytky a jenom ozobávají nejrůznější hmyz a škůdce. Třeba zespodu listů ozobávají puklice, milují mšice, molice.
Předplatné časopisu Zahrádkář si můžete objednat také zpětně – v objednávce nastavte dostupná čísla vydání.
Časopis Zahrádkář přináší každý měsíc spoustu užitečných, aktuálních rad a informací o zahradě.
Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.
Pro velký zájem o poznatky a hodnocení zahrádkářů z Horní Bělé na Plzeňsku, kteří dlouhodobě zkoušejí odrůdy jabloní, nabízíme podrobnosti k výběru těch nejlepších.
Při pěstování zeleniny na přirychlování bylinek jsme od listopadu odkázáni na skleník nebo truhlíky. Ale i ty se vyplatí používat.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
