V srpnovém časopise objevíte jak množství tipů pro radost z letní úrody, tak praktické rady pro dobrou kondici celé zahrady.
„Kohoutek věncový je krátkověká trvalka, která se ochotně šíří semeny. A to tak, že si dokáže místo k životu najít i v trávníku. Právě z trávníku ho vyplejeme a použijeme k dosadbě na místa, kde dožily starší rostliny.
Denivka plavá, přeborník v dlouhověkosti, na nás po původních majitelích počkala čtyřicet let zcela bez péče. Její životní strategie v našich podmínkách nespočívá v šíření semeny, množit ji lze snadno dělením trsů. A když už pro ni není u nás další místo, bude jí to slušet u místní kapličky nebo v zahradách přátel.
Nějaké to usměrnění potřebuje i divizna velkokvětá, striktně dvouletá. Semenáčky každoročně přesadíme z míst, kde se uchytily, zpět k domu.“
Foto Jana a Petr Kolkovi
„Orlíčky se dobře množí semeny, a to jak samy, tak s naším přispěním. V kamenném zápraží u chléva jich část necháváme. Odkvetlé sklízíme před vypadnutím semen. Jejich semena se hodí třeba k osetí stráňky za strouhou.
Přeborníkem ve vynalézavosti je kapraď samec. Dokáže půvabně doplnit třeba růže v záhonech, ale i vytvořit vertikální zahradu ve zdi bývalé kolny. Zde je třeba jeho šíření hlídat, aby zůstal jen půvabným detailem.
Jestřábník oranžový přicestoval do trávobylinného porostu ve dvoře sám. Šíří se jak semeny, tak rozrůstáním. V části dvora jeho přítomnost vítáme, ve spárách zdí a zápraží ho jednou ročně redukujeme.
Hru na honěnou hrajeme v zahradě i s dalšími trvalkami a dvouletkami, jako třeba s měsíčnicí, kozlíkem, kakostem, kontryhelem nebo jahodníkem. Někdy je necháme úmyslně utéct, jindy je doběhneme a použijeme podle naší představy nebo je necháme přeměnit v kompost.
Zkrátka naše kovářova kobyla nechodí bosa, ale občas ji necháme proběhnout úplně neokovanou.“
Poměrně velkou část moderního sortimentu meruněk tvoří odrůdy vyšlechtěné odborníky z Mendelovy univerzity v Brně. V minulém a letošním roce rozšířili sortiment o odrůdy Adriana, Betinka, Candela a Sophinka. Novinkou je i odrůda Lydia od Ing. Jiřího Nováka ze Mcel.
Odrůda Adriana; foto Tomáš Jan
Víc se dozvíte v Zahrádkáři 8/2019 v článku Nové odrůdy meruněk. Mohou se vám hodit při výběru odrůdy do zahrady.
Vrtule ořešáková (Rhagoletis completa) je nejnebezpečnější škůdce ořešáků. Pochází z USA a severní části Mexika, v Evropě ji první objevili Švýcaři v roce 1991. Jde o žlutočervenou mouchu dlouhou asi 5 mm se čtyřmi příčnými pruhy na křídlech a dvěma pruhy ve tvaru písmene V.
Vrtule ořešáková může způsobit až 80% ztrátu úrody. V polovině července, kdy z půdy vylétávají první samice, do korun stromů pověsíme žluté lepové desky. Desky by měly být na stinném místě a nesmí se na ně lepit ořechové listy. Na lepové desky musíme aplikovat prostředek – atraktant, který přiláká vrtule, nejčastěji to je uhličitan amonný.
Jako účinná metoda ochrany se ukazuje i zakrývání půdy pod korunou krycí plachtou. Zamezíme tím dospělcům vrtule, aby vylétli z půdy a snášeli vajíčka do zelené rubiny ořechů. Plachta je potřeba od poloviny července do začátku září. Oplodněné samičky, které přiletí ze sousedství, úspěšnost opatření sníží.
Padající plody pravidelně odstraňujeme i se zasychající rubinou. Napadené ořechy spálíme. Tak zabráníme larvám, aby se zabydlely v půdě. Poškozenou rubinu nikdy nekompostujeme, tím bychom umožnili přezimování kukel vrtule ořešákové.
Cílem řezu plodících stromů je pustit do koruny slunce. Všechno na stromě pak funguje lépe od výživy až po vybarvení plodů,.
Řez by správně neměl omezovat růst nebo plodnost ani oddalovat nasazení květu. Měli bychom odstraňovat ve všech částech koruny stromu to dřevo, které nikdy nedá kvalitní plody. Nadměrným řezem však oddalujeme kvetení i plodnost. Skoro vždy řez zlepší násadu plodů.
Květnové vylamování vlků z kmene hrušně; foto J. Sus
Mladé a křehké cukety ohromí grilované i zapékané ve směsi s další zeleninou. Patisony sklizené hned po odkvětu ve velikosti cca 5 cm jsou výborné pro sterilaci v sladkokyselém nálevu jako okurky. Zralé dýně vynikají kvalitou dužniny, obsahem karotenoidů i cukrů. V srpnu sklízíme nejstarší plody Hokkaida — u kořene rostliny. Zralý plod prozradí slupka, kterou snadno narušíme nehtem.
V červenci a v srpnu vysejeme fenykl sladký neboli řapíkatý, též hlíznatý, boloňský, florentský. Získáme tak další suroviny do salátů, na dušení, grilování, zapékání. Oblíba mezi Italy budiž dokladem. Jednoleté rostlině s anýzovou vůní stačí vegetace 70–100 dní. Konzumní částí je zploštělá, bílá hlíza – nepravá cibule.
Zahrádkařím řadu let a každou sezonu se snažím dobře hospodařit s vodou. Vím, jak důležité je zachytit velké množství srážkové vody nejen do nádob, ale především v půdě. Zásadní je proto udržovat půdu ve zdravé kondici s co možná nejmenším odparem.
Výpar omezuji organickou hmotou: Zhruba 80 % výměry zahrady hnojím kompostem. Po sklizni mělce podmítnu a seji zelené hnojení. To na podzim poseču, rozdrtím a zapracuji do půdy. Část pozemku neorám, jen kypřím radličkovým kypřičem. Po výsadbě porosty mulčuji vrstvou posekané trávy. Sazenice zalévám pouze ke kořenům. Po každém dešti nebo plošné zálivce kypřím půdu, abych přerušil kapilární vzlínání vody ze spodních vrstev,“ píše Petr Pražák.
Foto Shutterstock
Obsah
Časopis Zahrádkář přináší každý měsíc spoustu užitečných, aktuálních rad a informací o zahradě.
Dodejme, že stejně tak chudá je zahrada bez stromů. Stromy jsou jednou z největších hodnot velké, ale i malé zahrady. Proč?
Pochutnejte si na lilkových receptech od čtenářů Zahrádkáře. Vybíráme ze srpnového vydání časopisu, další inspiraci najdete v něm.
Časopis Zahrádkář oslovil několik pěstitelů, aby se podělili o své poznatky a zkušenosti s vybranými odrůdami jabloní. Tři stránky lednového vydání se týkají odrůdy Rubín.
Ve druhé polovině září jsou v našich podmínkách již běžné noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a umístíme je do bezpečnějších míst. Na noc je přeneseme domů, nebo aspoň chráníme rohožemi, fólií nebo netkanou textilií.
