V první půlce října vysazujeme jabloně, hrušně, třešně, slivoně, meruňky, kdouloně a třeba jeřáby. Pak ještě máme čas na broskvoně, mandloně a ořešáky.
To a řadu jiných tipů přináší říjnový Zahrádkář.
Kopeme jámy na výsadbu ovocných stromů, naléváme do nich vodu, aby se napila i okolní půda. Tam, kde půda není přirozeně zásobena vápníkem, dáme na dno do hloubky 50–60 cm zejména peckovinám zásobu vápníku (kus vápence, betonu asi 5 kg, podobně i mletého dolomitického vápence, omítky, hašeného vápna). Jádroviny vápník potřebují také, ale ne tolik.
Optimální rozměry jámy pro výsadbu ovocného stromu: hloubka 50 cm, průměr 80 cm
Na toto hnojivo nasypeme vrstvu asi 5 cm zeminy a ušlapeme. Pak dáme vrstvu zeminy promíšenou hnojivy na zásobní hnojení (zejména P, K, Mg, stopové prvky). Do jámy sypeme kvalitně vyhnojený substrát.
Čím horší jsou místní půdní podmínky, tím větší by jáma měla být. A tak z objemu 50x50x60 cm může být někde na skále, při hloubce půdního horizontu 30 cm výsadbová jáma 100x100x30 cm.
Výběru podnoží zahrádkáři většinou nemusí věnovat pozornost, protože při výsadbě několika keřů vytvářejí révě optimální podmínky (komposty, vylepšení půdních podmínek). Zahrádkáři se však s nimi často setkávají při zapěstování kmínků. Na révové sazenici nebo patě kmínku mohou růst letorosty ušlechtilé odrůdy, ale také podnože.
U révové sazenice podrůstá podnož vždy pod místem roubování. Jestliže se totiž při výběru vhodného letorostu pro kmínek vybere podnožový letorost, nedočká se zahrádkář hroznů nebo jsou bobule velmi malé. Dotazy zahrádkářů naznačují, že se to stává velmi často.
Listy podnože na patě kmínku, vpravo podnožová odrůda révy
Jak rozpoznat podnožový letorost? Podnož má většinou velmi jednoduchý list, bez výrazných výkrojků. Zoubky na okraji listu bývají často ostré. Řapíkový výkrojek bývá často otevřený. Vrchol letorostu je uzavřený a velmi často se ohýbá směrem dolů. Takové letorosty je proto třeba odstranit a ponechat letorosty ušlechtilé odrůdy.
Zkušenosti potvrzují, že v tuzemských podmínkách velmi dobře prospívají i málo známé okopaniny z Nového světa.
Na zahrádkách se tak již zabydlela rostlina z příbuzenstva topinamburu, známá pod označením jakon (Polymnia sonchifolia). Jedná se o statnou bylinu z čeledi hvězdnicovitých. Také její domovinou jsou jihoamerické Andy. Nahoře větvené, olistěné žluté úbory jsou překvapivě malé a nepříliš atraktivní.
Rostlina tvoří dva typy hlíz – kořenové, vhodné ke konzumaci, a stonkové, které použijeme k vegetativnímu množení.
Kořenové hlízy jakonu
Jakonové kořenové hlízy jsou velmi šťavnaté a chutí připomínají ředkev. Jedí se často v syrovém stavu, mohou se sušit jako bramborové lupínky, melou se na moučku. Tepelně upravené se dají využít podobně jako brambory. V Jižní Americe se i jakon užívá k výrobě fermentovaných nápojů a destilátů. Hlízy mají velmi dobrou stravitelnost a představují vhodnou potravinu pro diabetiky.
Kvašení je způsob uchovávání zeleniny, který lidé používají už tisíce let. I bez vědeckých důkazů lze říci, že látky obsažené v mléčně kysané zelenině zachránily život milionům lidí v těžkých obdobích zimy a nouze.
Zdravá surovina na ještě zdravější pochoutku: hlávka zelí
Kysané zelí se dříve užívalo proti avitaminóze (kurdějím) a to nejen na dlouhých zámořských plavbách, ale během dlouhých zimních měsíců i u nás. Jeho žvýkání je skvělou prevencí před paradontózou. Obsah vitaminu C je v kysaném zelí dokonce vyšší než v čerstvém, což je důsledek činnosti bakterií mléčného kvašení. Již 200 g kysaného zelí pokryje u člověka denní potřebu vitamínu C. Kysané zelí obsahuje zvýšené množství vitamínů B12 a B6.
Tyto vitaminy pomáhají zlepšovat náladu, zelí je proto ideální potravinou pro dlouhé zimní dny, kdy trpíme nedostatkem světla a depresemi. Při kvašení vzniká také kyselina mléčná, která je nejenom chuťově lahodná, ale také zdravá.
Také už krouháte? K výhodám kysaného zelí patří možnost připravit si ho během zimy opakovaně.
Zahrádkář 10/2018
Říjen v okrasné zahradě
Jak vybírat trvalé zahradní květiny: Pokvetou celé léto?
Na návštěvě: Za exotickými lotosy
Přírodní zahrada nejen pro děti:
Půda v přírodní zahradě
Průvodce založením zahrady: Květiny
O mečících se slovenskými pěstiteli
Představujeme pelargonie 5: Formosum hybridy – prstolisté
Říjen v ovocné zahradě (I. Dvořák)
Řez ovocných stromů IX.: Zmlazovací řez peckovin
Réva stolní, moštová a podnožová
Říjen v zeleninové zahradě
Reveň, oblíbená a vytrvalá zelenina
Z pokladnice indiánů: netradiční okopaniny
Přichází čas krouhání zelí
Posuzování vhodnosti názvu odrůd
Ochrana rostlin v říjnu
Odpovídá rostlinolékař Jaroslav Rod
Bor ve výživě rostlin
Zahrádkářka, říjnová příloha Zahrádkáře 10/2018
Václav Větvička odpovídá
Říjnový fejeton Václava Větvičky: Hruškovice
Kypřiče pro větší zahrady
Recepty Hanky Major Sládkové: Polévky ze zahrádky
Česnek vás postaví na nohy
Soutěž Zahrádkářky: Domácí zpracování ovoce.
Pro šikovné ruce: Originální obaly na květináče
Floristika: Podzimní košťata
Pro šikovné ruce: Kouzlení s barevnými listy
Rady z bylinkové lékárny: Podpořte včas organismus
Volným záhonům prospěje podzimní vysévání plodin na zelené hnojení. Žito chrání povrch půdy před zamokřením a vytvořením škraloupu.
Pro okrasné dřeviny a růže je stejně důležitá příprava půdy před výsadbou a ošetření při výsadbě jako pro ovocné stromy a keře.
Mezi zájmovými časopisy se měsíčník Zahrádkář může pyšnit tradicí ještě delší, než je ta padesátiletá. Lidé i dnes pociťují vášeň pro to, co kdysi bylo venkovskou přirozeností.
Mezi volně rostoucími nebo kulturně pěstovanými rostlinami, najdeme velké množství nebezpečných a problematických druhů. S těmito rostlinami se můžeme setkat ve výsadbách veřejné zeleně, zámeckých a městských parcích, v soukromých zahradách.
