K prosinci znám písničku od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Ta začíná slovy „je prosinec a vrabec prosí, mějte lásku k duším“.
Takže když dáme na tento text, měli bychom už v prosinci začínat s přikrmováním ptactva. Ale písnička vznikla v dobách, kdy v prosinci mrzlo, a padal sníh, což v posledních letech moc neplatí. A tak z hlediska výchovného alespoň ozdobíme někde v lese nebo v zahradě na Vánoce nějaký jehličnan lojem, nebo lojovými koulemi, v nichž jsou semínka a plody všeho, co ptactvo rádo zobe: jablíčka, klasy senegalského či jiného prosa.
Začínáme s přikrmováním ptactva
Mohlo by se zdát, že je třeba začít krmit ptáčky, ale do doby než napadne sníh jim toho moc nedávejme. Ať si hledají potravu sami, sbírají semena plevelů a ze stromů odstraňují škůdce. Teprve sněhová pokrývka zpravidla donutí ptactvo hledat na větvičkách a v kůře kmenů přezimující stádia hmyzu. No a když uvidíte na sněhu odrolenou kůru, znamená to, že se pustily například sýkorky do odstraňování obalečů, kteří kuklí v borce. Také si začnou všímat jablek, která pro ně zůstala v koruně stromu. Budeme-li sýkorky pozorovat jak naletují na stromy, běhají po větvičkách, sem tam na nich něco sezobnou, může nás hřát pocit, že právě v tuto chvíli ze světa ubyli další nepřátelé stromů a ovoce. Zastaví se i u jablka, několikrát do něj klovnou, otřou si zobák a letí s hejnem na další stromy.
Ptáčkům nedávejme připálené nebo rozlámané cukroví.
Když krmím, dávám do krmítka různá semena, lůj i jablíčko. Aby se dalo dobře oklovat, mám uprostřed krmítka zatlučený hřebík, který kouká asi 8 cm nad dno. Na tento trn jablíčko napichuji. Dost brzy z něj zůstanou jen „slupky“ z jádřince, stopka, bubák a kousky slupky. Potom dám ptáčkům nové jablko.
Vedle ptáčků se k domům a chatám stahují i myšky. Když zjistíme, že nějakou máme ve sklepě, nedávejme jí jed, poličme na ní pastičku. Myslím, že pro myši jsou moc atraktivní rybičky, stačí namočit kousek chleba do oleje z olejovek a za chvíli ji máme chycenou. Když budeme kontrolovat, zdali ve sklepě není nějaký hlodavec, prohlédneme i uskladněné ovoce a zeleninu, chorobami napadené vytřídíme, vyhodíme.
„Vzácnější“ suchomilné trávy (Pampas gras či Cortaderia selloana) neseřezáváme. Svážeme je a okolo nasypeme suché listí, nebo je můžeme obalit rákosovou rohoží a zakrýt tak, aby do trsu nepršelo.
Pokud byl suchý podzim, pokud nezačne mrznout – a máme tu možnost – zalijeme stálezelené listnaté keře a jehličnany. Nejprve ty čerstvě vysázené na podzim, a potom (máme-li dost vody) i ty ostatní. Alespoň ze strany, ze které na ně svítí slunce je přikryjeme chvojím.
Základní vybaveni na zabití a očištění kapra
Rozložený hnůj by se neměl dávat pod mrkev, petržel, cibuli, česnek, ředkvičky…
Až shrabeme všechno listí v zahradě, můžeme trávník povápnit (mletý vápenec, dolomitický vápenec). Dříve ne, vápník, který by se s listím do kompostu dostal by brzdil činnost těch správných bakterií, zpomaloval by rozklad organické hmoty. Zarýpáváme-li vápno do záhonu, řídíme se tímto doporučením: pálené či hašené vápno použijeme jedině na půdách bohatých na humus, vápenec na humusem chudších půdách. Pak dáme spíše dolomitický (obsahuje i hořčík). Hnojíme nejlépe před deštěm. A zase platí jedno pravidlo: do půdy nezarýpáváme společně vápník a hnůj. Po vápnění na horších, méně hnojených půdách může dojít k přechodnému výraznému zvýšení sklizní. Bez bližšího vysvětlování se dá říct, že vápník uvolňuje do půdy ostatní živiny (obohacuje otce, ale ochuzuje syna). Vápník dodáme do půdy i prostřednictvím kostních či rohovinových mouček, použitím dusíkatého vápna, ledku amonného s vápencem /LAV/.
Obejdeme zahradu, celé oplocení, jestli v něm není díra. Bude-li tam a nevšimneme si jí, může nám zajíc nebo divoký králík zničit mladé ovocné stromky, okousat i jehličnánky. Pokud nemáme jistotu ochráníme kmínky obalením a jehličnany natřením repelentem odpuzujícím zvěř, králičím pletivem. V sadu nařezané rouby uložíme buď ve studeném sklepě (zapíchneme je asi 3-5 cm do navlhčeného písku), na severní stranu domu či chaty do země stejně hluboko a přihodíme je sněhem. Krátkodobě můžeme rouby uskladnit do vlhké plíny, do mikrotenového sáčku v ledničce, vedle zeleniny.
Pro nákup hrnkových či řezaných květin si vybíráme den, kdy nemrzne. Pokud to jinak nejde, necháme si kytici či květináč pořádně zabalit a spěcháme s květinou domů. Tam ji necháme zhruba 2 až 3 hodiny zabalenou. Řezaným květinám upravíme stoky či stvoly a dáme je do vody s výživou, přípravkem na prodloužení životnosti květů (často ho květináři přidávají zdarma ke kytici). Hrnkové rostliny zalijeme, přihnojíme a dáme do chladnější (cca 15–18°C), světlé místnosti, ne však na okno, na slunce. Necháme květinu několik dní zvykat na podmínky bytu, teprve potom ji přesuneme (třeba jen na den) do teplejší místnosti. Tímto postupem můžete zabránit rychlému žloutnutí, vadnutí a schnutí listů, zejména u bramboříků.
Můžeme si vysít řeřichu, vysadit kořeny petržele a listového celeru pro sběr natě, vysadit a probudit k životu pažitku.
A můžeme se chystat na Vánoce. Začít shánět kapra a jmelí. Čas výlovů má svou poezii. Grog na hrázi rybníka chutná úplně jinak než doma nebo v hospodě. Od výlovu si můžeme přinést velkou rybu, ale i droboť, například okounky. Skvělí jsou jen vykuchaní osolení, okořenění paprikou a upražení na sádle v troubě.
Kaprů jsou plné rybníky a poté i sádky, ale víte kde hledat jmelí? Jmelí bílé (Viscum album) je stélezelená rostlina, kterou nenajdeme růst nikde na záhoně, na louce nebo pod stromy v lese. Patří totiž mezi poloparazitické rostliny napadající jak listnaté, tak jehličnaté stromy. Vnořuje své kořeny (haustorie) do svazků cevních, které rozvádějí po rostlině vodu a živiny. Organické látky si dokáže vyrobit sama. Nepoškozuje sice nijak výrazně strom, ale bývá předzvěstí jeho postupného zániku.
Jmelí šíří ptactvo. Plody obsahují lepivé látky, díky kterým se nalepí semena na kořen zobáku a ptáci ho pak otíráním zobáku o větve šíří z místa výskytu. Říká se sice, že semena musí projít trávicím traktem ptáků, aby byla klíčivá, ale nikde v mě dostupné literatuře jsem nenašel nic k tomuto tématu. Jmelí bílé pravé roste na listnáčích (jeřáb, lípa, jasan, jabloň, meruňka, akát,…) je jemnější, má drobnější listy. Jmelí bílé borovicové a jedlové roste na borovici, smrku a jedli. V křesťanské tradici je někdy léčivá moc jmelí přirovnávána k moci Krista uzdravovat nemocné. Jmelí je odnepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Bobule ve kterých jsou skryta semena jsou jedovaté, rostlina se sbírá jako léčivá rostlina.
Foto autor
Máme ovocný strom, který pro nás má ideální vlastnosti, jako je plodnost či chuť? Roubování je vhodný způsob, jak je přenést na další podnože.
Jmelí bílé (Viscum album) poutá od nepaměti pozornost. V minulosti mu lidé připisovali zázračnou moc. Léčivé účinky pak potvrdila věda.
Sváteční jmelí bílé roste v korunách stromů, plody dozrávají v zimě a připomínají perly. Není divu, že rostlinu obestřely mýty a pověsti.
Sýkory koňadry a modřinky můžeme v zimě pozorovat na krmítku ve skupinkách tolika čilých opeřenců, že je ani nestihneme počítat.
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
