Libo‐li syntetické hnojivo na zahrádku? Ne, děkuji!

27. 1. 2023

Od pravěku až do doby nedávné lidé na Zemi pěstovali plodiny ekologicky. Veškeré výpěstky byly v top bio kvalitě. Umělé hnojivo nebylo.

Populační exploze a rychlý rozmach průmyslu však přinesly i velké změny do zemědělství, které se proměnilo v intenzivní výrobu v podstatě závislou na rychle působících uměle vyráběných hnojivech. Syntetické hnojivo se stalo součástí zemědělských postupů.

Není předmětem tohoto článku polemizovat, zda by bylo možné uživit lidstvo a domácí zvířata opět jen z extenzivního zemědělství. Postačí, když zůstaneme v měřítkách svého kousku pozemku, své zahrady.

Celer v posklizňové úpravě

Celer připravený ke skladování, foto Shutterstock

Celer a hnojivo

Nedávno jsem se na sociální síti nechala kapku závistivě uchvátit obrovskými bulvami celeru, které hrdě prezentovala jejich pěstitelka. O celeru se ví, že je to plodina náročná, rozmazlená, náladová, nevyzpytatelná… Prostě fiflena.

Když jsem si však přečetla kalendář hnojení, který paní sdílela též, hned jsem se
v duchu omluvila svým celerkům, které sice byly třetinové, zato však beze stopy jakékoli chemické agens. Tento skromný přístup je právě jedním z pilířů k příro­dě vlídného zahradničení.

Jak to celé (ne)pohnojit

Použití syntetických rychle rozpustných minerálních hnojiv přináší vedle vidiny velkých výnosů i svou odvrácenou tvář. Na rozdíl od ekologického obdělávání půdy, kde hnojením organickými materi­ály (hnůj, kompost, zelené hnojení, jí­chy) živíme ne rostliny, ale půdní faunu, neberou synteticky vyrobená minerální hnojiva na půdní živočichy ohled a pu­tují rovnou do rostlin.

Efekt bych přirov­nala k výkrmu brojlerových kuřat: Jejich stavba těla je veliká, napohled masitá, rychle narostlá, avšak zoufale slabá, jen stěží schopná odolávat jakémukoli stre­su (nemoc, parazité, úraz apod.).

Takto málo odolné rostliny je pak nutno mno­hem více ošetřovat dalšími prostředky. Rostliny nerozmazlované dávkami rychle rozpustných hnojiv jsou pak i mnohem odolnější vůči chorobám a škůdcům.

Dalším rizikem použití chemických hnojiv jsou jejich rezidua splavovaná do podzemních vod. Působení těchto prostředků se v neposlední řadě neblaze projevuje i na počtu půdních živočichů. V hrsti humózní zeminy jich najedete víc, než je lidí na Zemi!

Žížaly zpracují organické zbytky na půdní humus, nejlepší hnojivo

Žížaly a jejich produkt: zralý kompost, hnojivo; foto Shutterstock

Celá tato armáda přeměňuje dodaná organická hnojiva na anorganické sloučeniny, které rostliny teprve dokážou využít. Veškerá péče o půdu pak spočívá právě ve vytvoření co nejlepších podmínek pro to, aby byl půdní edafon co nejbohatší.

Pouze skrze trávicí trakt těchto živočichů totiž vzni­ká humus. Ten do sebe absorbuje vodu
 a živiny a dokáže je v půdě zadržet. Též působí jako pojivo jednotlivých půdních drobtů. Těmito svými vlastnostmi pak dokáže humus zlepšit i písčitě či naopak jílovité půdy a umožnit v nich pěstování.

  • O dalších dvou pilířích přírodního zahradničení se dočtete v únorovém vydání časopisu Zahrádkář roku 2023 pod titulkem Tři velká tabu, bez kterých se přírodní zahrada musí obejít. Časopis je v prodejnách tisku k mání do 23. února 2023.

Zdroj Zahrádkář 2/2023

Foto Shutterstock

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments

Ach jo.
Ani jedno z běžných hnojiv není syntetické. Všechna hnojiva jsou složená ze stejných, přírodních prvků. Zjednodušeně řečeno, ať z hnoje nebo ze sáčku, vždy budou na konci prvky, které planeta „nachytala“ v době svého vývoje a někde se jich na ní uložilo více: Fosforečná z fosfátů uložených v prehistorických mořích, stejně tak draselná. Ta vznikla na místech, kde moře dlouho opakovaně vysychala. Vápenatá, to jsou uložené schránky všeho možného, co v moři lezlo /mlži, plži…,?/. Dusíkatá buď uložené exkrementy ptáků v aridních oblastech nebo z nich vznikající čilský ledek. No a dnes je největší část dusíku v hnojivech ten, který člověk získává ze vzduchu okolo sebe.
Myslím si že člověk neumí syntetizovat anorganické molekuly v počtu potřebném ke hnojení. Jen využívá zásoby z přírody.
Škoda, že se občas na věci okolo nás nekoukáme z nadhledu a se sebereflexí, ale jen ze své „žabí“ perspektivy. Tenhle článek, který má být páteří určitého pohledu na pěstování zeleniny se jeví ne přízemním, ale pouze v přeneseném slova smyslu.
Třeba se v dalších dílech dozvíme, jací živočichové to jsou, skrze které se půda dostává k humusu, tady je to tak obecné, nebo naopak tak úzce specifikované, že to vypadá, jako by to byla jen velká spousta žížal.
Jinak dobrý.

Ač jsem velký zastánce „eko“ pěstování, používání jích, rostliných preparátů, dělám si asi 4 druhy kompostů podle toho na co je chci použít, vždy mě pobaví jak předci nehnojili anorganikou a nestříkali. Když najdete staré publikace a pátráte po 18- 19 století zjistíte, že v rámci možností a měšce předci rozhodili ledek, Thomasovu moučku, tu a tam vápno atd. K postřikům používali Bordeauxskou jíchu, síru….. „Kupodivu“ zahradníci stříhali, křížili a šlechtili minimálně už v 17 století, žádné zababčené neudržované “ bio samorosty“. Jistě, předci mnohem víc viděli širší souvislosti, byli spojení se Zemí a používali mozek, neměli důvod přehnojit ani „vydojit půdu. Vraceli organiku zemi, my ji vozíme do bioplynek. On i dřevěný popel je vlastně chemie:-) .Současný trend „ekoteroru“ to dotáhl k zákazu Cuprikolu, který byl desítky let povolen v bio zemědelství. Zkuste si někdy projít seznam povolených „chemikálii“ v biozemědělství, před pár lety to byl seznam ca 3000 chemikálii. Některé mě dost šokovali, ty neškodné postupně mizí často bez náhrady, a objevují se nové šmakulády, které nikdo nemá čas roky testovat natož studovat s čím dalším a jak interagují. Vše je o přiměřenosti a selském rozumu.

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

časopis Zahrádkář 4/2024 předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

21. 4. 2024

Jak zavlažovat rostliny, a neplýtvat přitom vodou

Přírodní srážky a spodní voda nestačí pro zásobování vodou náročných zahradních rostlin. Nedostatek vody vede u rostlin k jejich vadnutí a tím omezení růstu, kvetení i výnosu. Spotřeba roční dodatečné závlahy při normálním průběhu vegetace se odhaduje na 300 až 500 l vody na m².

zobrazit další rady a tipy
2
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x