Vánoční kaktus dokáže rozzářit interiér záplavou pestrých květů. Aby však rozkvetl právě o Vánocích, potřebuje dodržení několika zásad.
Poradíme vám, kam ho postavit, jak o něj pečovat a co udělat proto, aby kvetl dlouho a bohatě.
Vánoční kaktus (Schlumbergera truncata, dříve Zygocactus truncatus) pochází z tropických oblastí Brazílie, kde roste jako epifyt na stromech v polostínu a ve vysoké vzdušné vlhkosti. Právě to vysvětluje, proč se jeho nároky výrazně liší od běžných kaktusů – nesnáší přímé slunce ani přesušení a naopak vyžaduje vlhký vzduch a mírnou zálivku. Díky dlouholetému šlechtění dnes existuje mnoho kultivarů s květy v odstínech bílé, krémové, žluté, růžové, fialové i sytě červené barvy, takže si většinou vybere každý.
Nejvhodnějším stanovištěm je světlé místo bez přímého slunečního svitu, ideálně severně nebo západně orientované okno. Příliš ostré slunce může způsobit blednutí listů i opad poupat. Vánoční kaktus také špatně snáší časté přesouvání, proto je lepší vybrat místo, kde může zůstat delší dobu. Teplota v běžném období by se měla pohybovat kolem 18–22 °C.
Substrát musí být lehký a propustný, ideálně speciální pro kaktusy nebo běžný substrát vylehčený pískem. Zaléváme vždy až po mírném proschnutí půdy, obvykle jednou týdně. Přemokření je častou chybou, proto je nutné vylévat vodu z misky pod květináčem. Vzhledem ke svému původu vánoční kaktus ocení vyšší vzdušnou vlhkost. Ideální je pravidelné rosení, zejména v zimě během topné sezony. Přibližně jednou za dva až tři týdny je vhodné přidat hnojivo pro kaktusy bez obsahu vápníku.
Pokud květy nebo poupata padají, bývá důvodem suchý vzduch. Pomůže zvýšení vlhkosti, je však důležité nerosit přímo květy, na kterých by se mohly vytvořit nevzhledné skvrny.
Vánoční kaktus patří mezi tzv. rostliny krátkého dne. To znamená, že nasazuje poupata tehdy, pokud je denní světlo kratší než 12 hodin. Pro bohaté kvetení je proto naprosto zásadní klidové období. Asi dva měsíce před Vánoci, ideálně v říjnu, je potřeba rostlině dopřát chladnější prostředí s teplotou okolo 12–16 °C a omezit zálivku na minimum, zhruba jednou za čtrnáct dní. Vhodné je také snížení intenzity světla – hodí se například chodba, ložnice nebo sklepní místnost s malým oknem. V tomto režimu by měl vánoční kaktus zůstat alespoň měsíc. Jakmile se objeví první poupata, přenese se zpět do tepla, zálivka se zvýší na jednou týdně a je možné začít s hnojením. Rostlinou se v této době nesmí otáčet ani ji přemisťovat, jinak hrozí opad poupat.
Od května do září lze vánoční kaktus přemístit ven na balkon nebo zahradu. Nejlépe se mu daří v polostínu, chráněný před přímým sluncem i deštěm. Letnění významně prospívá jeho vitalitě a zvyšuje šanci na bohaté kvetení v zimě.
Jakmile vánoční kaktus dokvete, přechází do klidové fáze. Výhony často zmatní a mírně se scvrknou, což je přirozený projev. V tomto období se už nehnojí a zalévá se pouze tehdy, když rostlina začne vadnout. Přibližně po osmi týdnech lze zálivku pozvolna zvyšovat. Jakmile se objeví nové výhony, kaktus se vrací k běžné péči. Po odkvětu je také vhodná lehká redukce výhonů, která pomůže k rozvětvení a bohatšímu kvetení v příští sezoně.
Nejlepší dobou k množení je období po odkvětu. Z rostliny se odlomí nebo odstřihnou zhruba tři články stonku, které se nechají lehce zaschnout a poté se zasadí do vlhkého substrátu. Pro úspěšné zakořenění je důležitá teplota kolem 22–25 °C a dostatek světla bez přímého slunce. Obvykle do šesti týdnů vytvoří řízky kořeny.
Starší odrůdy, známé z pěstování našich babiček, se s těmito podmínkami vyrovnávají lépe a obvykle vykvétají skutečně kolem Vánoc. Naproti tomu některé moderní kultivary s méně souměrnými a světlejšími květy nasazují poupata dříve, často už v listopadu.
Z dlouholetých zkušeností s pěstováním vánočního kaktusu vyplývá, že pro bohaté a dlouhotrvající kvetení je zásadní nejen teplota, ale i světelný režim. Větším a starším rostlinám se nejlépe daří v chladnějších místnostech s teplotou přibližně mezi 12–18 °C – typicky v ložnicích, chodbách nebo méně vytápěných pokojích. Důležitým faktorem je také omezené večerní svícení. Vánoční kaktus velmi citlivě reaguje na délku dne a noci. V prostorách, kde se večer dlouho svítí, zejména moderními svítidly s bílým světlem, často nedochází ke správné indukci poupat, a rostlina pak špatně nakvétá nebo nekvete vůbec.
Foto archiv časopis Zahrádkář, Sutterstock
K prosinci patří vánoční pokojové květiny. Jde především o druhy používané pro výzdobu interiérů během doby jejich květu.
Květinovou vánoční módu odedávna ovlivňují rostliny, které ve vánoční době kvetou, mají hezké plody nebo se dají přirychlit.
Rostliny ze skupiny kvetoucích potěší i jako vánoční dárky, když pokvetou, ať už hned, nebo později. A za rok znovu.
Konvalinka kvete v květnu a přitom voní. Jarní potěšení z této byliny si můžeme dopřát o Vánocích. Konvalinka se dá úspěšně rychlit.
U stálezelených pěnišníků, tisů, bobkovišní a cesmín vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré postavit stínicí konstrukci.
Pěkný den!
Mnoho let úspěšně pěstuji tzv. vánoční kaktusy (Schlumbergera hybr.) v čisté kůře – podobně jako běžné orchideje tzv. můrovce (Phlaenopsis hybr.) a bromelie (např. Guzmania hybr.). Mají více vzduchu ke kořenům a nehrozí přelití. V substrátu pro kaktusy (jemná směs rašeliny a písku) pouze přežívají a jsou vystaveny riziku přelití.
Po koupi substrátu pro orchideje z něj prsty „proseji“ kousky kůry – ty použiji na orchideje, bromélie a epifytické kaktusy (např. ty vánoční, ale také stále dostupnější rostliny rodu Rhipsalis). Zbývající rašelinu míchám v poměru 1 : 1 s hrubým pískem (bez prachových příměsí!) a tento substrát používám pro kulovité kaktusy.
Ještě dodávám, že příliš rozměrné vánoční kaktusy lze podle potřeby bez obav upravovat i hodně hlubokým řezem, ale pouze brzy na jaře – později byste se připravili o zimní kvetení. Tento zásah můžete využít pro množení. Řízkovanci kvetou nejpozději druhým rokem. Do výše zmíněného čistě kůrového substrátu sázím i řízky.
A nakonec poznámka k zimním teplotám – rostliny v kůrovém substrátu (orchideje. bromélie a epifytické kaktusy) vyžadují minimálně 15 – 18 stupňů Celsia při výrazně omezené zálivce, kulovité kaktusy ve směsi rašeliny a písku naopak maximálně 15 – 18 stupňů Celsia a zcela bez zálivky až do jara!
Vše dobré přeje
Milan Číha
Starší kultivary s obloučkovitě vykrajovanými články (v článku výše na obrázku vlevo od žlutě kvetoucího) potřebují pro indukci květů nižší teploty, novější kultivary se špičatými výrůstky na článcích (v článku výše na všech ostatních obrázcích) kvetou spolehlivě i v teplejších bytech.
Milan Číha