Kalina, dřišťál a mahónie patří mezi dřeviny, na které často narazíme v zahradách i parcích. Jejich plody jsou považovány za nejedlé či přímo jedovaté.
Přesto nacházejí využití v léčitelství a dokonce i v potravinářství. Přečtěte si více:
Protože kalina obsahuje buněčné jedy a dráždí trávení, může vyvolat nevolnosti, průjem nebo zvracení. Plody proto vždy tepelně upravujeme – vařením, pečením, zmrazením či alespoň krátkým spařením.
V české přírodě roste kalina obecná (Viburnum opulus) a suchomilnější kalina tušalaj (V. lantana). V parcích se běžně pěstuje také čínská kalina vrásčitolistá (V. rhytidophyllum), kalina vonná (V. farreri) a různé další okrasné druhy. Pěstované kaliny obvykle nedávají jedlé plody, výjimku představuje právě kalina obecná. Na Ukrajině považují kalinu obecnou za národní symbol a lidé ji tam hojně pěstují. V květnu a červnu zdobí zahrady bohatými květenstvími a na podzim červenými peckovičkami. Plody vaří a používají proti onemocněním horních cest dýchacích nebo při menstruačních potížích. Přes nepříjemný zápach kyseliny valerové a máselné (zápach připomínající „myšinu“) se kalinové plody staly oblíbenou surovinou pro sirupy, marmelády i ovocná vína.
Dřišťály zastupuje v české květeně dřišťál obecný (Berberis vulgaris), který pěstitelé přestali podporovat, protože sloužil jako mezihostitel rzi. Na zahradách se ale objevuje řada okrasných druhů, které využíváme v živých plotech díky trnům, různým červenolistým formám a snadnému tvarování. Plody dřišťálů u nás lidé příliš nevyužívají, ale ve východních zemích jsou oblíbené – například ve formě dřišťálových bonbonů. Rostlina obsahuje jedovaté berberinové alkaloidy, výjimku tvoří vyzrálé šarlatové bobule. Ty chutnají kysele díky obsahu kyseliny citronové a vinné a obsahují hodně vitaminu C. Z plodů připravíme osvěžující limonády, marmelády či sirupy.
Zejména v příměstských lesích a kolem hřbitovů má tendenci zplaňovat (se zanášením pomáhají také ptáci) a její příbuzný druh cesmína plazivá (M. repens) může mít v Česku až invazivní chování (Průhonice). Mahónie se tak nemusí být jednoduché na zahradě zbavit.
Mahónie patří do stejné čeledi jako dřišťály. V našich zahradách nejčastěji roste mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), která svými listy připomíná cesmínu, ale nemá trny. Používáme ji jako stálezelený výplňový keř a do podrostů. Ptáci šíří její semena, a proto mahónie často zplaňuje, někdy až invazivně. Mahónie pochází ze Severní Ameriky a lidé jí říkají „oregonské hrozny“. Alkaloidy (berberin, berbamin, oxyakanthin atd.) jsou obsaženy v celé rostlině, ve vyzrálých plodech jich je ale neškodné minimum. Plody mají fialovou barvu, ojíněný povrch a nakyslou chuť. Využijeme je k barvení a ochucování vín, moštů, marmelád nebo mléčných výrobků. Můžeme je tedy konzumovat v syrovém stavu, v nevelkém množství, lepší nekonzumovat semínka.
Kalina, dřišťál a mahónie mohou být při správném použití zajímavým zpestřením jídelníčku i domácí lékárničky. Zároveň však platí pravidlo: co neznáme, to raději nejíme – a u parkových dřevin to platí dvojnásob.
Foto autor a Jan Stanzel
Z různých důvodů, někdy i kvůli sousedům, budujeme živý plot. Dřeviny si vybírejme také s vědomím, že mohou být různě jedovaté.
Výběr dřevin pro živý plot sice vypadá jako banální záležitost, ale právě v tomto bodu mnozí zahrádkáři dělají zásadní chyby.
Sezona sice doznívá, ale díky stromům a keřům, které noční chlad ustrojil do jiskřivého hávu, přichází jedno z nejpůvabnějších období.
Ozdobné plody okrasných dřevin krášlí zahrady dlouho do chladného podzimu, dokonce i během mrazivé zimy.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
