Rod turany (Erigeron) patří mezi velmi početné rody. Více než 300 druhů vytrvalých, ale i jednoletých bylin roste v Severní Americe, Evropě a Asii.
Do zahradní kultury pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů a vytvořily zde dvě velké skupiny.
Kvetení lze podpořit sestřihnutím odkvétajících výhonů ve druhé polovině července.
Vyšší, záhonové kultivary turanů připomínají svým habitem a především květenstvím podzimní druhy a odrůdy hvězdnic (Aster). Nakvétají ovšem podstatně dříve, obvykle již ve druhé polovině června či počátkem července. Díky tomuto časnému kvetení dokážou mnohé odrůdy remontovat, tedy opakovat kvetení, ještě koncem léta nebo počátkem podzimu.
Výška záhonových kultivarů se pohybuje od 50 do 90 cm a odrůdy se liší rovněž barvou a uspořádáním květenství s jednoduchými či poloplnými úbory.
Lze se setkat s odrůdami tmavě fialovými (například Dominator), modrofialovými (Strahlenmeer, Adria), purpurově červenými (Rotes Meer, Marienkiefer), růžovými (Gaiety, Rosa Triumph) i bílými (Schneewittchen).
Na zahradě patří k nenáročným trvalkám, velmi dobře rostoucím v každé propustné a během vegetace dostatečně vlhké, resp. nevysychavé půdě. Ideální je začlenění těchto odrůd do kombinovaných trvalkových záhonů na plném slunci. Velmi dobře se kombinují s druhy podobných nároků, tedy např. plamenkami (Phlox paniculata), zápleváky (Helenium), stračkami (Delphinium), krásnoočky (Coreopsis), zavinutkami (Monarda), hvězdnicemi (Aster) – ty poskytnou v záhonu podzimní barevný efekt), šalvějemi (Salvia nemorosa), kopretinami (Leucanthemum) aj.
V příliš živných a vlhkých půdách mohou mít sklony k rozvalování trsů, a to především po vydatnějších srážkách. Je proto dobré sázet do bezprostředního sousedství druhy s pevnějšími stonky, které mohou turanům poskytnout oporu (např. výše zmíněné zavinutky, plamenky nebo nižší odrůdy hvězdnic).
Záhonové kultivary turanů se snadno množí. Díky tomu, že jde obvykle o trsnatě rostoucí rostliny, je nejsnadnějším způsobem množení časně jarní rozdělení trsů, popř. zakořeňování rašících výhonů. Množit lze rovněž velmi dobře i po odkvětu.
Drobnějším druhem vhodným především na okraje trvalkových záhonů je turan sivý (E.glaucus). Jde o rostlinu dorůstající 20–40 cm a kvetoucí obvykle světle růžovými květy (např. kultivar Elstead Pink). Jeho nároky na pěstování jsou stejné jako u výše zmíněných odrůd.
Druhou zahradní skupinu tvoří nízké vytrvalé druhy vhodné zejména pro skalky nebo suťové záhony. I zde pochází většina pěstovaných druhů ze Severní Ameriky.
K nejkrásnějším patří E. aureus s výrazně žlutými květy, dorůstá pouze 8–13 cm. Občas se pěstuje jeho odrůda Canary Bird s krémově žlutými květy.
E. chrysopsidis je podobný předchozím, vytváří husté trsy a výška s květy je 15 cm.
Žlutokvětým druhem je i E. linearis, tvořící nízké trsy úzkých, šedozelených listů. Výška kvetoucích rostlin je 10–15 cm.
E. compositus je podobného vzrůstu, ale s bílými, namodralými nebo růžovými květy.
E. pinnatisectus dorůstá 10–15 (i 20) cm, květy jsou světle fialové. Roste v jižních oblastech Skalistých Hor na alpínských loukách a mezi kameny. Listy svým členěním připomínají listy kapradin.
E. pygmaeus je pouze 2–6 cm vysoký s purpurově fialovými, popř. levandulovými květy o průměru až 4 cm. Roste na horských svazích Kalifornie a Nevady ve výškách 3300–4000 m.
K opravdu miniaturním, ale přitom nenáročným a dobře rostoucím druhům patří E. scopulinus původem z Arizony a Nového Mexika. Výška rostlin i s květy je sotva 3–5 cm.
Skalkovým turanům vyhovuje stanoviště na plném slunci, hlinitá zem s podílem písku a kamenné drti a mírným přídavkem humusu. Podstatná je právě především velmi dobrá propustnost substrátu. Ideální stanoviště jsou spáry mezi kameny ve skalce nebo téměř čistě minerální substrát v suťovištích. Většinou velmi dobře snášejí sucho, nicméně přílišné přeschnutí substrátu není vhodné.
Množí se výsevem popř. řízkováním zjara nebo po odkvětu.
Na skalkách se nízké turany dobře kombinují se skalničkami podobných nároků, např. plamenky (Phlox), dračíky (Penstemon), méně náročnými lewísiemi (Lewisia cotyledon, L. longipetala) apod.
Foto autor
Nově vyšlechtěné lilie každoročně zaplavují trh. Jak vybírat mezi tolika kráskami různých velikostí, tvarů a vybarvení?
Rod vytrvalých (i jednoletých) zahradních plamenek neboli floxů zahrnuje vedle vysokých vytrvalých druhů i málo vzrůstné druhy a kultivary plamenky.
Rostou především v oblasti Středozemí, Turecka, střední až východní Asie a několik druhů rovněž v Severní Americe.
Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu, na které si vypěstujeme sazeničky zeleniny. Kupované sazenice jsou mnohdy drahé a navíc nebývá k dispozici výběr odrůd podle našich představ.
