Jako mladý zahradník měl Petr Herynek, botanik a bonsajista, příležitost navštívit zahradu u vily Karla a Josefa Čapka v Praze na Vinohradech.
Bylo to začátkem podzimu, a tak můj pohled upoutala zahrada v podzimním hávu. Vilu pokrýval loubinec třírohý, který se právě barvil doruda. Zahradě dominovalo několik vzrostlých jehličnanů a listnáčů. Neodolal jsem a zazvonil jsem na zvonek.
Přišli mi otevřít milí manželé, kteří mne zahradou provedli. Pak mi nabídli kávu a domácí koláč. Věnovali mi více než tři hodiny. Vyprávěli mi také o rostlinách, které Karel Čapek pěstoval. Velmi jsem si toho považoval.
Justície červená (Justicia carnea, syn Jacobinia carnea)
Na zahradě bylo pěkné, poměrně dobře udržované alpínum s několika, původně minidřevinami, které za léta už docela povyrostly. Byla to borovice kosodřevina, zakrslerostoucí smrk Picea abies Nidiformis, pak pomalurostoucí cypřišek Chamaecyparis obtusa Nana Gracilis. Rovněž staré, pečlivě ošetřované keře růží, několik stolístek.
Zahradě dominoval i velký kámen, který Karlu Čapkovi přivezli na památku horníci z rodných Svatoňovic. Byl tu hezký bazén s dokvétajícími lekníny a menší skleník.
Zahradu u vily bratří Karla a Josefa Čapka pomáhal zakládat architekt Dudych. Rádcem Karlu Čapkovi byl i brněnský profesor botaniky František Jirásek, který mu doporučil řadu keřů a různých druhů trvalek, cibulovin a zplaňujících letniček, které by se pro zahradu hodily. Některá semena mu sám věnoval.
Karel Čapek si objednával rostliny z věhlasných koniferových školek v Žehušicích, Dendrologické zahrady v Průhonicích, u zahradníka Cinkeho ze Žatce. Alpínky bral u Stívínů v Černolicích, trvalky u Vejtasů v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Rádcem Karla Čapka byl i pan Motl, nejspíše z Průhonic, který jako zahradník docházel na zahradu ještě v šedesátých letech minulého století.
Marhaník granátový (Punica granatum) Nana
Vzpomínám si na některé letité pokojové květiny, snad původní, které Karel Čapek pěstoval. Pečovala o ně Jaroslava Reitmannová s manželem, která se do rodiny provdala až po spisovatelově smrti.
Ta mně také ukázala zahradu a sbírku květin Karla Čapka včetně jeho různých poznámek a objednávek květin u zahradníků. V roce 1977 napsala příspěvek o květinách, které Čapek pěstoval, do zpravodaje pěstitelů pokojových květin Camellia.
Z těch původních Čapkových květin si vzpomínám na stromkové fuchsie (Fuchsia hybrida), letitou juku (Yucca gloriosa), Epiphyllum čili jak se dříve říkalo fylokaktus, staré klívie, čili řemenatky suříkové (Clivia miniata), mučenku (Passiflora coerulea), různé bromélie a bilbergie nicí (Bilbergia nutans), žumaru nízkou (Chamerops humilis).
Zvonek stejnolistý (Campanula isophylla), jedna z oblíbených květin Karla Čapka
Vzpomínám si také na azalky a voskovku (Hoya carnosa), fíkusy, oleandry čili bobkovnice (Nerium oleander), nefrolepis neboli ledviník (Nephrolepis exaltata), zvonek stejnolistý (Campanula isophylla), Echinopsis eyriesii, kterému se říkalo podle baňatého tvaru dyňule Eyreisiova nebo dědek.
V paměti mám i sbírku letitých kaktusů, které Čapka velice zajímaly, a mnoho dalších květin.
Západní okna vinohradské vily zdobily krvokvěty (Haemanthus katharinae König Albert), které v době květu budily velkou pozornost.
Krvokvět Kateřinin (Scadoxus multiflorus subsp. katharinae, syn. Haemanthus katharinae)
Nádherné byly ozdobné žardiniéry osázené fuchsiemi a muškáty. Dobrý vkus prozrazovaly i zahradnické potřeby uložené ve skladu na nářadí: závěsné květináče, květináčky, čtvercové a obdélníkové pěstební misky pro výsevy a kaktusy. Těch skalniček, trvalek, okrasných keřů, kaktusů a pokojových květin, které Čapek kdysi pěstoval, byl nespočet.
Karel Čapek šířil lásku ke květinám všude kolem sebe prostřednictvím svých článků a knížky Zahradníkův rok, ale i vlastním příkladem. Měl vřelý vztah ke všem milovníkům květin a zahradníkům.
Bělokvět bělokvětý (Haemanthus albiflos)
U Čapka se scházeli pátečníci, tedy významné osoby kulturního a politického života první republiky. Přicházeli v pátek odpoledne k přátelskému posezení: T. G. Masaryk, Eduard Beneš, Ferdinand Peroutka a Eduard Bass, Karel Poláček, Jan Masaryk a další. Rozprávělo se také o květinách, zvlášť když přišel nějaký host, který květinám rozuměl, nebo dobrý zahradník.
10. dubna 1932 Čapek napsal článek do Lidových novin Květiny na vymření, kde nostalgicky píše o starých květinách a jejich kultivarech, které se vytrácejí z květinových obchodů, skleníků a lidských příbytků.
To inspirovalo botanika a milovníka květin profesora Františka Jiráska z Brna. V dopise pak K. Čapkovi píše: „Váš článek mne přivedl na myšlenku sehnat tyto staré kytky dohromady. Obešel jsem všechny brněnské zahradníky, prošel osm vesnic a vše, co měli, kde zajímavého jsem sebral – vypůjčil pro výstavu v Blansku. Ani bych to býval sám nevěřil, že expozice starých květin bude po Böhmových růžích nejvyhledávanějším objektem na výstavě. Letos jsme těmto starým květinám zřídili prostý skleník a v něm je chci shromažďovati.“
Foto autor
Každý začínající pěstitel kaktusů zjistí při pročítání první knihy o svých oblíbených rostlinách, že pocházejí z Nového světa. Tedy z oblastí Severní, Střední a Jižní Ameriky.
Příběh pěstování vznešené stálezelené kamélie, která kvete koncem zimy, se začal odvíjet ve 4. století před naším letopočtem. Čínský panovník Fu Chai nechal vysadit první rostliny v královské zahradě Wutong.
Fuchsie pěstujeme nejčastěji na oknech a jako balkonové rostliny, ale vhodný kultivar můžeme vybrat i do závěsného květináče, jako zahradní solitér nebo mu dát tvar stromku.
Některé rostliny podněcují svými tvary listů, květů či semeníků lidskou fantazii a dávají tak vzniknout novým lidovým názvům. Není tomu jinak ani v případě, kdy naši předkové hledali výstižný název pro Clerodendrum thomsoniae.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
Milé a poučné. Moc děkjuji!