O tom, že představa bezúdržbových zahrad je lichá, se všeobecně ví. Přesto její uskutečnění zákazníci požadují a některé firmy ji slibují.
Cílem tzv. bezúdržbovosti většinou bývá zahrada působící stále uklizeně, kde je vše „přesně tam, kde má být“. Tím je však potlačena sama podstata a paradoxem zůstává, že i takováto neměnnost vyžaduje údržbu. Zkusme si popsat hlavní znaky takových řešení, s jakým záměrem jsou využívány a jak ve skutečnosti působí:
Místa výsadeb bývají pokryta textilií, rostliny jsou sázeny do vyřezaných otvorů, celé místo je následně zasypáno mulčem (aby nebyla nevzhledná textilie vidět). Celý tento systém výsadeb se provádí především s údajným záměrem – odbourat nutnost pletí.
Mnozí už však vědí, že na takto založeném výsadbovém místě:
Je pravda, že u výsadby bez textilie kryté mulčovací kůrou strávíme nějaký čas po založení pletím záhonu. Pokud však vysadíme správné rostliny ve správném sponu na správná stanoviště, v příštích několika letech se spojí v souvislý porost tak, jak je to běžné i v přírodě. Porost pak bude podstatně méně náročný na péči.
Strašák hrabání listí má takovou moc, že mnohé majitele dovede až k zahradě zaplněné jehličnany. Z jehličnatých dřevin bývá vysazen živý plot, zakrslými jehličnany jsou osázeny záhony a jehličnany slouží i jako solitérní výsadba. Vše pro iluzi bezúdržbových zahrad.
Ano, hrabání listí tím odpadá, odpadá ale také proměnlivost zahrady a pocit rozmanité volnosti, které dodají zahradě především listnaté dřeviny.
Těžko přesvědčovat, že hrabání pestrého listí k podzimu patří a že tolik námahy nedá. Listí slouží také jako zdroj živin, mulč i zimní ochrana. Oč přirozenější je využít v zahradě to, co sama vytvoří, než ji zasypávat z dovezených igelitových pytlů hnijící mulčovací kůrou.
Těžko říci, zda ti, kteří řešení tzv. bezúdržbových zahrad tvoří, téměř nevyužívají květiny, protože vědí, že především květinám nabízené podmínky (pod textilií a mulčovací kůrou) nevyhovují, nebo protože je považují za náročné na péči. U dobře založeného květinového záhonu však radost z výsledku výrazně vyváží poskytnutou péči.
Absenci chybějících barev se pak snaží dohnat pestrými keříky a žlutými nebo sivými jehličnany – co z toho vznikne, vidíme na obrázku vlevo. Přitom práce na založení trvalkového záhonu obdobného rozměru by byla téměř stejná (obrázek vpravo).
Připomíná to Čapkovu pohádku o tom, jak si pejsek s kočičkou pekli dort:
„To se do takového dortu dá všecko, co je k jídlu nejlepší, všecko, co nejraději jíš, a pak je ten dort nejlepší. Když tam dáš takových nejlepších jídel pět, tak je pětkrát dobrý, když jich tam dáš deset, tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme mít stokrát dobrý dort!“
V zahradní praxi je takový dort vytvořen z ostrůvků všemožných kultivarů dřevin, někdy dokonce z izolovaně vysazených kusů, kde každý je jiný. Většinou přitom chybí nebo je okrajově zastoupeno to základní – zelenolisté rostliny a rostliny přirozených tvarů – takové to obyčejné jako je mouka v těstě. Takže je to jako s tím dortem – vlastně postavené celé naopak.
Z toho, co by mělo tvořit třešinku na dortu, je vytvořena celá zahrada. Oči skáčou z místa na místo a hledají něco normálního a uklidňujícího. Vzniká tak velmi nepřirozené společenství a je to na něm vidět. Žlutolisté, červenolisté, panašované stromy a keře i jejich tvarové zvláštnosti (sloupovité, smuteční, kulovité, zakrslé… kultivary) jistě mají své využití.
Vzpomeňme ale na ukrutánské bolení zlého psa v závěru pohádky a mějme na paměti, že nakládat s některými dřevinami je třeba jako s pikantním kořením.
Kresby a foto autoři
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
Stávající móda, založení majitelů, finanční možnosti, umístění domu, rozloha zahrady, místní zvyklosti, to vše hraje roli při vytváření vzhledné a funkční zahrady.
Málokterá letnička má tak výrazně barevné listy jako okrasná kopřiva, navíc dobře snáší polostín. Hodí se do nádob i na záhon; coleus sice bývá zařazován mezi hrnkové květiny, ale moderní odrůdy rozšířily jeho…
V době, kdy kvete, je už jaro v plné síle, přesto připomene zimní radovánky. Kalina obecná tvoří květenství podobné sněhové kouli.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
Dobré rady nad zlato od skvělých zahradních architektů! Díky moc!
Každá okrasná zahrada vyžaduje údržbu. Minimálně jednou týdně posekat a pokud několik dní neprší, tak i zalít. Pletí se dá vyhnout, ale vzhledově zahradě dost uberete. Komu vadí jednou za rok na podzim shrabat listí, je lenoch.
Ono pane když je někdo už starý a nemohoucí tak se zahrádku už nedokéže postarat, nejenže už nemůže moc chodit , ale ani se ohnout. Řeším to zahradníkem, ale to nejsou zahradníci to je upravné jen narychlo, naoko, za moc peněz, zahrádka je za měsíc zas jak prales.
Kdyby člověk věděl co bude za pár let, do spousty věcí by se nepouštěl, aby nevypadal jako ten lenoch. To si třeba nejdete zaměstnání, ve kterém jste od rána do večera a staráte se o zábavu lidem tehdy, kdy mají volno. Tedy o víkendech. Takže máte práci přes týden, i o víkendu. Spousta přesčasů, náhradního volna a využít to můžete až po sezoně. A když nikdo nepomůže, tak proč ne takové záhony. Kdybych to věděl před několika desítkami let, neměl jsem dneska přes léto zahradu tak zanedbanou. Ne z lenosti, ale ze zaneprázdněnosti.